MickeyStuma

*Unesli jste mi syna a to jste neměli dělat* Staré dobré heslo akčních thrillerů, které je tentokrát v čínské produkci zpracováno přeci jen trochu jinak. Každopádně film přináší napínavou jízdu plnou adrenalinových bojových scén a kromě toho i poutavý, byť neoriginální příběh, který nepostrádá ani emoce. Přeci jen jde o obětí obchodu s lidmi, v tomto případě s malými dětmi. Vše se tak točí kolem neúprosného hledání spravedlnosti, kdy obětavý policejní detektiv bojuje za záchranu svého uneseného syna. A protože má k ruce pomocnici, která mu pomáhá, byť z donucení, splňuje film také parametry „Buddy movie“. Akce je skutečně silnou stránkou filmu, takže si na své přijdou především fanoušci drsných bojových scén. Příběh se vyvíjí plynule, a to samozřejmě s obvyklými klišé, bez kterých se to prostě neobejde. Každopádně naplňuje témata vzrušení a emocionální odezvy. Díky neutuchajícím akčním sekvencím, napínavému ději a dojemnému ztvárnění otcovské lásky je tak film dobrou volbou pro fanoušky akčního žánru.

Klasická sci-fi s tématem setkání s UFO a vládních zástěr s typickou atmosférou béčkových filmů 50. a 60. let. To platí i pro technickou stránku filmu, neboť i tento snímek patří k těm velmi nízkorozpočtovým, což znamená, že se šetřilo použitím starých záběrů. A také scénář, jehož děj je tak jednoduchý, jak jen jednoduchý může být. Pro diváky obeznámené s dobovými konspiračními filmy o setkáních s UFO a následném utajování bude tento film ze 70. let naprosto předvídatelný ve všech ohledech od první minuty do posledního pavouka. Nepřináší zkrátka vůbec nic nového. Což o to, na zaplnění televizního programu to stačí a je to navíc barevné, ale ta omšelost toho všeho má  tendenci vytvářet u diváka také jakousi nudnou omšelou pachuť.

Godzilla, v tomto případě Gorgo, s dějovou předlohou z King Konga v britské produkci. A to je v podstatě vše. Děj je samozřejmě v určitých detailech vhodně upraven, takže jde jen o další takovou malou učebnici starého dobrého mýtu o ztraceném světě. Gorgo, který má být derivátem některých řeckých mýtů, přinesl do světa monster filmů jednu určitou novinku. Matku a její mládě. A právě v tom spočívá rozdíl v motivu řádění monstra, v tomto případě v Londýně. Samotný závěr se tedy od King Konga liší. Na to, že se jedná o britský trikový film z počátku šedesátých let, se od předchozích japonských přídavků nijak nezměnil. Postava Gorga vykračuje v gumovém kostýmu mezi malými modely budov, aut a lodí, do kterých mlátí a kope. Na svou dobu laciné, ale zábavné. Děj je přímočarý, rychle se dostává k pointě a napětí poněkud opadá, jak se tempo zrychluje. V námětu je však ekologický podtext a metaforická analogie o chamtivosti a lidské povaze. Těžko však říct, zda je to vůbec patrné. V rámci filmové klasiky má však i tento monster film své místo, ničím nevyčnívá, nijak se neodlišuje a jen skromně doplňuje rozsáhlou sérii „kaiju“ filmů.

Film láká na přítomnost Sammo Hunga v jedné z rolí a Jackyho Chana, který však tentokrát zůstal pouze jako producent. Akční matadoři však tentokrát budou zklamáni, protože se jedná o ryze rodinný film se zaměřením na děti a mládež. Příběh je tedy jen dětském dovádění a vylomeninách, aby byly nakonec prostřednictvím bojových umění vedeny k sebeovládání a disciplíně. O tom je především první polovina filmu, kdy se děj odehrává především ve sportovní hale při soutěži bojových umění, takže co se týče této části, sportovní nálada je v absolutním popředí všeho. To by ale nebylo, aby i u takového snímku přece jen nedocházelo k vážným zločinům. Na to, že se jedná o dětský film, se však příliš netlačí na pilu, takže poklidná rodinná atmosféra se stále drží. Samo Hung, když se objeví, vždycky vyzařuje klidnou povahu, ze které jde skoro až strach. Ale na jednu akční scénu s ním se samozřejmě těšit lze. Je nepsaným pravidlem, že každý herec akčních rolí má ve své filmografii také alespoň jeden rodinný film. Samo Hung má tedy tímto splněno. Příběh je právě kvůli dětským divákům patřičně jednoduchý, v druhé polovině zločineckého dějství snad až příliš. Co se týče akce, je dostatečně zábavná a předvádí schopnosti účinkujících ve wu-šu, o což, jak už název filmu napovídá, jde především. Těžko říct, jak to dopadlo u dětí, ale ve světě dospělých diváků nemá tento počin šanci udělat díru do filmového světa.

„Člověk trpící bludnou poruchou je ve skutečnosti obětí lásky. Mají takzvanou duševní nemoc. Zvenčí mohou vypadat normálně, ale trpí klamy žijícími v klamné dimenzi. Když dosáhnou limitu, udělají něco nebezpečného…." Poměrně dobře zpracovaný psychologický thriller, vytvářející pocit neklidu a nejistoty, zejména díky vizuální stránce. Bratři Pangové si zajímavým způsobem nelineárního vyprávění podpořeného snovými sekvencemi pohrávají s divákovým vědomím a nutí ho klást si otázky, co se děje a proč. Jestli je to vůbec skutečné, nebo jestli je to jen sen či představa. Což také v jistém smyslu udržuje podivně nejistý myšlenkový pocit. Děj odvíjející se z pohledu Winnie udržuje diváky v napětí, a to i díky pomalému odhalování pravdy o její situaci. Pro někoho však může být tento styl vyprávění matoucí, čímž nemusí být snadné správně pochopit stav věcí při zkoumání hroutícího se duševního stavu. Tomu nepomáhá ani několikeré zakončení příběhu. Ano, je to tak. V závěru se skutečně několikrát objeví náznak dějově ukončující tečky za větou, ale ouha… Pokračuje to dál. Dějová linka je přitom dosti jednoduchá, ale tak, jak si s tím bratři Pangové pohráli, se jim ve finále povedl filmový psychologický majstrštyk ve své plné jedinečnosti.

V dětském věku ji zabili otce, který byl bossem kartelu, a to neměli dělat. Jako dospělá se tak přirozeně vydává na krvavou cestu pomsty. Nízkorozpočtový film vypadá ve všech ohledech jako čistě televizní produkce a podle toho to také vypadá. Dějově se scénář spoléhá pouze na interpretaci situací, místo aby vedl přirozený vývoj příběhu, což způsobilo katastrofální herecké výkony, které jsou zejména v akčních scénách naprosto neuvěřitelné. Ty jsou ostatně i špatně natočené, takže amatérský dojem ještě navíc zhoršuje špatná choreografie. O viditelných chybách ve scénografiích ani nemluvě. Není se ani čemu divit, když scénář nedává nikomu šanci se předvést. A to se tu objevují takové legendy jako Robert Davi či Danny Trejo. Romina Di Lella se jako mstitelka snaží vypadat drsně, ale stejně jí to nikdo nevěří. A to tetování na jejích zádech. Autor musel být taky pěkný břídil. Jako celek tento film vypadá jako akční telenovela a už jen tento fakt zvedá varovný prst hodně vysoko. Ne, raději zírat do zdi než se dívat na tohle.

Režisér Simon West natočil pro čínský filmový trh vizuálně úchvatný snímek, byť s jednoduchým a přímočarým dějem, který je svým způsobem mixem snímků „Když se čas naplnil…´ (1980) a „Rozpoutané peklo“ (1997). Po patřičných drobných úpravách byly pro první polovinu filmu použity některé motivy z prvního filmu a druhá polovina již vyplňuje motivy z filmu druhého. Každopádně je opět použita tradiční dějová šablona ze slavného snímku „Čelisti“ (1975), což je u podobných katastrofických filmů evidentně stále vítané a snad i vděčné. Kromě napínavých a dobrodružných scén nechybí ani emoce a kapka romantiky. I když je ta dějová jednoduchost značná, což je pro ryze popkornový film přínosem, žánrové scény si nejenže vzájemně nezavazí, ale naopak se dobře doplňují. Při srovnání vizuálních efektů s filmem „Rozpoutané peklo“ (1997) a už vůbec s filmem „Když se čas naplnil…´ (1980) je krásně vidět historický technický vývoj. Dnes se už používá pouze CGI, což je něco, co je na celém tomto filmu to nejpůsobivější. I když je fakt, že létící ohnivé koule ze sopky si v ničem nezadají s těmi z asteroidu ve filmu „Armageddon“ (1998). Vizuální výbuch sopky je však grafickým mistrovským dílem. Kvůli známým dějovým motivům a scénám tento film díru do světa filmu neudělá, ale vedle dvou výše zmíněných filmů se stejným námětem se bude vyjímat dobře.

Nízkorozpočtová satirická komedie o muži, který vytvoří komerční náboženství, aby využil společenských problémů a lidských tužeb? A proč ne? V demokratické společnosti se něco takového děje neustále. Jen se tomu neříká náboženství. Satirický pohled s prvky černého humoru se nejvíce hodí ke kritice komerce, konzumu a možného pokrytectví. Příběh se tak zabývá nejen tématem komerce a vykořisťování, ale také televizním evangelizačním hnutím a komodifikací víry. Kapitalistické vymoženosti, jako je bohatnutí okrádáním chudých za cenu podvodů a komerčního vymývání mozků, využívají nejen různé korporace a náboženství, ale i mnohé vlády, ale tvůrci filmu se už politice zcela vyhnuli. Chudí jsou zkrátka oblbováni, aby uvěřili a dali své peníze za sebemenší, jinak zbytečnou, kravinu. A právě z toho vychází námět, myšlenka komerční víry přímo v náboženství. Film není zrovna mistrovské dílo, ale tak už to u nízkorozpočtových filmových projektů bývá. Myšlenka je však správná a cílená na branku. Koneckonců přesně to udělali také distributoři DVD, včetně českého distributora MIDO FILM, kteří obálkou DVD lákají na Sandru Bullock, i když je ve skutečnosti ve vedlejší roli a hlavní roli hraje Jonathan Penner. Kolik diváků si tedy v dobré víře na takové lákadlo DVD koupilo, a nechalo se tak okrást podvodem, na kterém v Česku vydělal magnát společnosti MIDO FILM?

Netypický Allenův film s hlubší a introspektivnější reflexí slávy, umění a osobního života. Nebo, jak by se dalo zjednodušeně říci, o těžkém životě režiséra. Film se nedrží tradiční dějové struktury, a tak se může zdát poněkud neuchopitelný svou roztříštěností a nepřístupností. To by však z filmu Woodyho Allena nedělalo tak ohromující filmové dílo. Způsob, jakým diváci a kritici tento film vnímají a hodnotí, je velkým přínosem tématu o tvorbě režiséra, kterého samozřejmě hraje sám Woody Allen. Mimochodem, tento fakt je také použit, a to ve scéně tiskové konference, kde se na to ptá jeden z novinářů. Woody Allen neudělal nic jiného, než že spojil realitu s filmovým tvořením. Mistrně natočil film s účelovou filozofickou poetikou, jako by tento film byl filmem, na kterém režisér pracuje ve filmu, a na konci po projekci zazní kritika v podstatě stejná, jako bychom film kritizovali my diváci po jeho zhlédnutí. Film tak záměrně nemá jasné rozuzlení, což může některé diváky i frustrovat. Jsou skuteční diváci se svými smíšenými pocity na stejné vlně jako diváci ve filmu? Jako by skuteční diváci tohoto filmu byli součástí diváků ve filmu, kteří sledují stejný film. Je to složitý a náročný Woodyho film, který se záměrně nesnaží být pro každého. Nabízí však krásnou vizuální stránku, silné herecké výkony a hluboké myšlenky o umění, slávě a lidské existenci v melancholickém a introspektivním tónu. Celkově se tedy jedná o náročný film, u kterého je třeba během sledování přemýšlet nad každou scénou, ale na druhou stranu je to film podněcující k zamyšlení a filozoficky obohacující, který spíše osloví náročné diváky, kteří dokáží ocenit Woodyho inteligenci, originalitu a uměleckou vizi. Je to ten typ filmu, který se netočí každý rok.

Děj televizní inscenace sice pojednává o pevném přátelství dvou dívek, které si ve všem pomáhají, ale protože má příběh jasně daný moralizační aspekt, poukazuje se především na fakt, že i taková pomoc má v dané slušnosti a poctivosti svou hranici. Vědomostní olympiáda z vybraného předmětu je jen obyčejná soutěž, ve které jde, ostatně jako v každé jiné soutěži, také o štěstí, čímž je coby kontrast k námětově vzniklé problematice zajímavé použití střepů. A oken je tu rozbito ne zrovna málo. Otázkou ale zůstává, jestli to divák vůbec pochopí. Takže zúčastnit se za cenu podvodu nebo poctivě zkusit štěstí? Postoj Hanky připravující se na soutěž je právě z moralizačního hlediska jasný. Stejně tak to platí také pro finále příběhu. Její kamarádství s Mílou si projde těžkou zkouškou, ale protože obě mají v životě štěstí, třísk, další střepy z rozbitého okna… Celý děj je samozřejmě v rámci zjednodušení značně naivní, ale svému účelu slouží dobře.