Awer

Milé, vtipné, několikrát docela originální. Příjemné pokoukání, jež neomylně dosvědčuje, že subjektivně bych stopáž tipl tak na 80 min.

Po dobrém dokumentu by měl člověk mít chuť googlit pět minut. Po tomhle hodinu. A je to škoda. Mega aktuální téma (s řadou podtémat jako status ne-zaměstnanců a význam odborů, privátně vlastněný "sociální kredit" ratingů, vzdušné zámky dumpingem vlečeného životního stylu středostavů), velký a rozsahem pestrý respondentský vzorek, kontextualizující "odborný hlas". Na toho chlápka, co půl minutu po projekci profrčí kolem a přejede na červenou čtyřproudovku (real case), se už nemůžete dívat jen jako na debila... Jenže celkem vzato jen létáme s kamerou tam a zpátky a dokument nemá ani touhu systematicky dokládat jednotlivá, často otevřeně subjektivní či pololaická, tvrzení, ani odvahu natvrdo přiznat vlastní náhled, který na 88 minutách není čas rozvinout, ale lze ho naťuknout jako hypotézu a dát celému dílu nějaký autorský smysl přesahující povedený referát na střední. Místo toho přichází ředidla jako "pracoval jsem pro firmu, udělal jsem nějaké chyby, vyhodili mě" a v kontextu filmu plevelně detailní příběh muže a jeho matky - gamblerky. Ačkoli tedy právě tahle syrová by-the-way story na mě, na rozdíl od gró dokumentu, zapůsobila velmi silně.

Velmi drsná, ale skoro rodinná road movie, která vás provede reáliemi míst, jež jste asi nečekali, že kdy uvidíte (a vůbec ne ve filmu). Až zábavný blunder je to, jak samotná koprodukce do určité míry predikuje děj, takže napětí, jestli teda bude Kazachstán, je to tam. Nicméně sečteno podtrženo: chytlavý snímek s trochu kýčovitým, leč v podstatě dost logickým vyústěním.

V úvodních epizodách se v člověku (nebo aspoň snad v každém, kdo zná základní fakta o znásilnění a o traumatu) vaří spravedlivá krev a i když nepříjemná fakta zaznívají občas až školometsky, téhle edukace není nikdy dost a krom dramatické stránky to taky v tomhle jede hodně dobře. Seriál jako celek je ale pro mě zklamáním. Předně, podobně jako u Inventing Anna, mě ulovili primárně na příběh Marie coby hlavní hrdinky. Jenže místo toho je 60-70 % prostoru věnováno ne až tak zajímavé investigátorské dvojici. Zase, dont get me wrong, je super ukázat ženy jako policistky ve vyšších pozicích. Je hezký tak trochu až navádět OČTŘ, jak by si měly počínat a jakou mentalitu by mohly mít. Ale sakra: za prvé, ve výsledku je to spíš levná reklama jedoucí v zaprášeném modernistickém duchu "vše se to valí, byť někdy šine, vpřed k světlým zítřkům", za druhé, je to sakra netflixovskej bulšit a všechno to ticho a rádoby hluboké hovory je tam navíc, je převážně nevěrohodné, nedostatečně propracované etc. Škrtnout tři epizody, nebo tři epizody přeorientovat na Marii - a pak by to šlo! Navíc jakkoli kamera pořád sleduje investigátorky, sry, ale kde je nějaká skutečná gradace napětí?! Vyšetřování jede v takovém ADHD rytmu, kdy se neustále investuje mega zdrojů (přičemž vše je k dispozici, okamžitě, učesaně - prostě dřív Hollywood, dnes Netflix) do nových a nových "převratných" nápadů, k nimž dospíváme zásadně při zamyšleném pohledu do okna či na nástěnku, a pak celkem z ničeho, rázem, hurá!, průlom! a všichni jsou si jistí, že pachatel je identifikován a dopaden, ačkoli nejen formálně, ale minimálně tak, jak to podává seriál, i hmotně, zůstává k obojímu mega daleko. Místo toho ovšem vše v závěru pokračuje hladce. Protože nejste blbí a víte, kolikátý je to díl, tušíte, že takhle se s tou stopáží piplají a tolik onoho "deep" small talku tam vkládají proto, že na to mají čas a že tohle je opravdu cílová rovinka. Žádný thrillerový zvrat nepřijde. Nepřijde nic. Všechno je tam nějak prdlé za sebou, člověk úplně vidí tu osu v .ppt. Ani ten motiv tajemného, zašifrovaného disku se nepodaří prodat - ani postmoderně ("ha, tak přeci vše vpřed nejde!"), ani akčně ("wow... tak teď zvoní telefon, to bychom se to konečně mohli dozvědět!"). Já se sakra nechci prezentovat jako totální čsfďácký středosvět, co nevzdělaně plive rádoby učené sentence k filmům, jako by financoval provoz všech kin, tohle je spíš takový můj vnitřní dialog, kdy bych chtěl, aby mě ten seriál býval chytl víc a hlavně dýl a kontinuálněj. Ne, neni to blbý, dobře, že to natočili. Imho jen prostě mohli líp..

Velmi nerealisticky působící konkrétní děj, zpracovaný oním velmi civilním Sedláčkem, s ambicí velmi věcně zasáhnout dva velké společenské problémy (divoká devadesátá a ona promlčecí lhůta). Dohromady to jde tak nějak divně. Člověk to odkouká, je tam napětí, každá z těch tří složek (hyperhustý thriller, komorní vyprávění, dokumentární apel na společnost) sama o sobě je fajn, jen prostě úplně nechápu, k čemu jsou potřeba režiséři, když si stačí, jako v některých restauracích, dát na talíř kus smažáku, kus asijských nudlí a vyvoněnou tortillu...

Nemá to poetiku Trumana, nemá to hustokrutost Matrixu, užívá to nejedno klišé a dalo by se to utáhnout na nespočtu dílčích otázek realističnosti. Ale je to Don't Worry Darling, je to vlastní, jako celek nový film, s dobrou gradací, silnými audiovizuální předěly i vyústěním a excelentním castingem a kostýmy. Spíš než s levnými stereotypy se setkáváme s přesnými zásahy, které nejsou nakašírovanou imagí bez jádra, ale právě syrové. Je to ta autentická, vlastní linka, myšlenka, jíž má děj nést a úspěšně nese - ostatně nejde o dokument. Možná by šlo vytknout práci s charakterem (soukromým, ne deklarovaným) Franka, do které se film pouští, leč jaksi nerozhodně. Na druhou stranu není primárně o něm a napětí pomáhá udržovat právě to, jak málo o něm spolu s hlavní hrdinkou víme. Podle mě - a na mně - Don't Worry Darling prostě funguje...

"Takové filmy už se dnes netočí." A je to celkem pravda. Pouhopouhé dvě nominace na Oscara u takovéhle pompy, která je totálně mainstreamová a široké publikum přiková na 130 minut do sedadel, jsou neskutečně málo.

I na 14 minut skeče na youtube je toho materiálu skoro málo, zároveň toho ale není nikdy dost. Vlak se šine a šine a šine, neděje se reálně skoro nic a Mimořádná událost pořád nalézá čerstvý vtip a neotřele a nepokrytě baví. Nepřestává to vlastně ani při titulcích, s břitkými poděkováními za podporu hezky v uvozovkách. Škoda přeškoda tedy všech těch chvil, kdy už je parodie příliš sjetá (hlavně narážky na Hamáčkův červený tým tam tu provincionalitu rvou zbytečně ad absurdum), a "záběrů z after party", kterými to celé končí a které film, opět úplně zbytečně, shazují do oné roviny "nevyčítejte nám to, je to jen levná sranda" skitu. Vynechat 10, 15, 20 (14!) minut, co přebývají, tak by to sakra nebyl skit, ale kandidát na komedii roku.

Srovnání s Parazitem není jen západní ústřel, nežánrovostí je Podezřelá opravdu podobná. Opět bych se nebál frcnout do seznamu i komedii. Jenže uchopenost je tentokrát problém, zdaleka ne každá poloha funguje a chvílemi se snímek propadá vysloveně do kýče. Od začátku mě to vůbec nechytlo, takže stopáž byla skutečným utrpením, nicméně existenciální spíše než lacině romantické vyznění pak dokázalo oslovit. Přesto mi i v té ukrutné délce přišly ústřední dvojice a její vztah málo prokreslené. Neříkám levně a banálně vše odhalovat. Film mě ale nepřesvědčil, že ví, co skrývá - že ti lidé mimo kameru existují celí

Film o ničem demaskující tak z mého pohledu nakonec i sám sebe. Mnoho povyku, ale to z někoho, kdo udělal něco nějak vyzdvihnutelného, leč hrdinou být ani nezkoušel, hrdinu neudělá a život mu nepromění, jakkoli to v něm může zažehnout takovou naději. Ve výsledku jen všechny strany plýtvají energií a kupí příběhy kolem něčeho, co skoro nestojí za vyprávění. Právě to je samotný Hrdina - a v tomhle případě ploše kýčovitá závěrečná scéna, na násilí budující jakési spojení, v němž nedokážu vidět žádnou skutečnou message, jen povrchní vizuální hrátku, to pouze podtrhuje. Není to zlé a 127 minut uplyne vcelku jako voda, ovšem to je na film s takovouhle pověstí velmi málo.