DwayneJohnson

Některé série by už snad ani neměly pokračovat, že jo, Rocky? Dávno splnily svůj účel a teď už jedou jen že setrvačnosti. A nebo možná z nostalgie. Jako vzpomínka na něco, co tady bylo, ale už je nenávratně pryč. Jako něco, na co jsem byl v mládí pyšný, ale teď už jsem tak akorát k smíchu. Ale neboj, jestli bude snad ještě nějaké pokračování, já už u toho nebudu. Tenhle, už ani nevím, kolikátý díl mi vážně bohatě stačil.

99, 100 a nebo 1000 domů. Čím víc, tím líp. No jasně, že jo. Nehleďme na pravidla, svědomí, nebo snad nějakou čest, hlavně, když se sypou doláče. Tenhle film se nese přesně v tomhle duchu a vzhledem k přesvědčivému výkonu hlavního dua a ze začátku, díky až depresivní atmosféře jsem si tohle drama celkem užíval. To by však muselo mít trošku jiný konec. Na náhlé prozření jsem nikdy moc nevěřil a 99 Homes jsou toho bohužel jasným důkazem.

Děkuji Vám, pane Abramsi. Tímhle filmem jste dokázal, že Vánoce lze oslavit klidně i 23. prosince.

Od všeho tak trošku něco. Trochu drama, trochu psychologie, trošku erotiky a pak hlavně příběh a herecký koncert všech čtyř hlavních představitelek. Dvě sestry na straně jedné a paní domu, spolu se svou dcerou, na té druhé. Úplně odlišné životy, postavení a vidění světa, spolu a až klaustrofobicky uvařeným a stísněným prostorem a postupná idylka se mění v drama. Na druhou stranu, ani se nedivím, kdo z nás by v případě tak ponižujícího zacházení vydržel, ruku na srdce?

Na mě až moc pompézní a okázalé, proto čtyřka. V nějakém zapadlém klubu, jen s doprovodnou kapelou, to bych asi neváhal ani minutu, takhle bohužel ne. A to mám Jessie tuze moc rád.

Dlouho jsem hledal, co bych na tomhle filmu dokázal ocenit. A nenašel jsem skoro nic. Kromě plytkého průběhu, který vykrádá spoustu jiných filmů, nesympatické hlavní hrdinky, hrozné předvídatelnosti a rádo by vypečeného konce. Focus na mě působil, jako červený hadr na býka a tenhle můj pocit, nebo dojem přetrvává i dnes. Never more.....

Těžce stravitelný, znepokojivý, přesto svým způsobem výborný film. Vůbec tady nehodlám tvrdit, že jsem to celé nějak do podrobností pochopil, nebo se pouštět do nějakého teoretického rozboru, takže budu spíše hodnotit dojem, jaký na mě tenhle kousek zanechal. Naprosto zvláštní, svým způsobem nepopsatelný, nicméně tohle mi vůbec nebrání v tom, abych nedal nakonec známku nejvyšší. Hlavně za celkovou atmosféru, minimum dialogů a pak hlavně za konec, který mi svým způsoben vyrazil dech. Rozhodně vřele doporučuji.

Silný příběh, skvělé zpracování, výborní herci. Dnes budu velmi stručný. Jen jednu věc vím zcela jistě. S tímhle panem režisérem jsem ještě zdaleka neskončil.

Jsem nucen konstatovat, že si pomalu, ale jistě začínám zvykat na Tilův režisérský rukopis. A to není zdaleka všechno. Já si dokonce zvykl i na jeho dceru, což je skoro na pováženou. V Kouhoutovi na vině mi doslova pila krev, tak jsem musel napsat do Německa, ať s ní doma udělají pořádek. A ejhle! Ono se to povedlo. V rámci svých možností předvádí slušný průměr, což ale nemůžu říct i všech. S čestnou výjimkou Dietera, který tomuhle dojemnému průběhu o stáří dává ten správný šmrnc. Až na ten hodně citový konec, který kupodivu působil i na mě. Buď už fakt stárnu, nebo je to tím, že se blíží vánoce. Kdo ví, já sám ani ne. Ale teď, kolik mám dát? Tak tři a půl, ať nežeru.

Trošku zkrátit, malinko učesat a bylo by to možná za pět. Takhle budu pořad cítit, že mi tam něco chybělo. A nebo spíše přebývalo. Ale i tak originální, v druhé půlce přímočaré a na konci už jen vystřízlivění. Nic se nemá přehánět a hra na náhodou ta taky nemusí vždycky vyjít. Ale teď, nad ránem, už to víš a příště budeš moudřejší. To je nad slunce jasné, Victorio.....