Star Wars: Síla se probouzí

Výtkám, že to je vše příliš odvozené a celý film je nejdražší fan made záležitost všech dob, se nebráním. Dokonce bych k nim přidal pochybnost nad hlavním záporákem, který zatím spíš vyhlíží jako z marvelovského blockbusteru... Ano, sedmička fúzuje ověřené motivy a postupy především z epizod IV a VI. Na rozdíl od Star Treku se Abrams pohybuje ve stylisticky mnohem ukotvenějším univerzu, to ale neznamená, že neservíruje totální abrrrazivní rrrozkoš, jak byl řekl Dan Nekonečný. 136 minut se film řítí kupředu a ta stopáž je prostě subjektivně strašně krátká. Zmizela obsese přeplácanou mizanscénou, Mindelova kamera se víc hýbe s postavami, které tak jen divadelně nedeklamují, ale dýchají. Digitální opar nové trilogie přepustil místo materiálnosti. Přestřelky stormtrooperů jsou čistá rozkoš a nezbývá, než posunout spin-off Rogue One mezi nejočekávanější filmy roku 2016. Nové postavy se rychle učí - důraz na dobře dávkovaný patos, gesta, včasné pomrkávání, to všechno si osvojují s lehkostí. Kolbiště ale pochopitelně patří veteránům, kteří probouzejí Sílu nostalgie. Star Wars přestaly být epickou galaktickou ságou o zdanění obchodních cest a vztazích mezi různými zástupci galaktické politiky a vracejí se ke kasdanovské pohádce se vším všudy. Epický oblouk, antické scény, velká krásná slova. Pokud se nové trilogii vyčítala opereta, tohle je opět opera. Možná se zdá, že s rokem 1977 už nemáme nic moc společného, ale pro mě je tenhle epos o věčném souboji dobra a zla v současnosti stejně důležitý jako v době, které dominovali padouchové. Ani ne tak proto, že obsahuje skutečně dotažený feministický podtón (což českému mentálnímu apartheidu působí muka), ale spíš proto, že zase naplno připomíná platnost třicet dva let starých Yodových slov: "Luminous beings are we, not this crude matter." Abrams možná jen postavil most mezi starou trilogií a novým univerzem, ale je to most, po kterém je radost kráčet. (17.12.2015)

Pravá esence Hvězdných válek, sypaná na základě nových postav, které jsou zábavné, zajímavé a v první řadě trojrozměrné, což je něco, co bych po věčném rozdělování na světlou a temnou stranu nečekal. O to víc ale potěší dojemnost všech návratů, vzpomínek a obecné nostalgie. Největší výhrou je důraz na velký dobrodružný příběh o poznání sebe sama na prazákladě intimního rodinného dramatu. Pryč jsou tak prázdné řeči o politice, které ve všech předchozích epizodách působily nepatřičně a nuceně, díky čemuž je Síla se probouzí s výjimkou Pomsty Sithů jedinou epizodou, kterou si dokážu beze zbytku užít. Abrams totiž přináší lehce podvratný humor, který příjemně shazuje i jinak vážné scény a nechává největší sílu okamžiku až pro nejklíčovější výjevy. A když v nich skloubí archetypální obrysy staré trilogie s tesknou náladou trilogie nové, přistihnu se, že chci vidět a vědět víc. Mnohem víc. (18.12.2015)

Abramsovy filmy jsou pro mne esence hravostí a humanity, ale také nostalgického ohlížení do doby analogové, aniž by mu to bránilo užívat moderní technologie. Tentokrát je z toho krása vesmírná a můj nejmilejší SW díl, v němž je temná a světlá strana Síly trojrozměrnější než kdykoliv předtím, sága, kde se v černých koutech vesmíru hledá naděje, aniž by se ustupovalo zlu, pohádka, v níž se princezna zachraňuje sama. A Abrams tu stejně jako ve Star Treku hraje jak roli zručného průvodce, tak roli okouzleného dítěte, které stále odzbrojují kouzla filmová magie. (17.12.2017)

Tímto je moje láska ke Star Wars jednou provždy zpečetěna. Díky bohu jménem J. J. Abrams, že ukázal, jak moc miluje Star Wars a nedovolil aby jejich další epizoda byla jen způsob, jak dostat kačky z diváků. Skoro až nechápu, jak se mu to povedlo, ale ta atmosféra tam je se vším všudy, od začátku až do konce. Jak jsem bez toho mohla žít? (17.12.2015)

Nejhorším morem současného Hollywoodu je fanouškovské podbízení. Meta-pokračování legendární série je spíše fetišem a exkurzí do zábavného parku s názvem Star Wars. Všechno, co si pamatujeme a máme rádi, se tam musí vrátit, od vedlejších postav až po příběhové leitmotivy. A co hůř! Ta nostalgie tam není pouze v samotných proprietách a zákonitostech tamějšího světa, oni tu nostalgii prožívají i samotné postavy. Boha jeho! Aby si divák prošel tím slastným pocitem, jako u prvních Star Wars, tak stačí snad světelný meč a ne že se tam budeme piplat v Hanově sentimentu. Naštěstí J.J. Ambrams je nemalý režisér a v momentě, kdy buduje své vlastní postavy, tak to je ten čas, kdy jsou nové Hvězdné války tím nejpoctivější blockbusterem široko daleko. Člověk jen zírá, nadšeně fandí postavám a nechává se opojně vtáhnout do jiného světa. Divák těm postavám dokáže odpusit i to, že před rokem by asi nejspíš maturovali, neb tvůrci se nezalekli ani silných ženských hrdinek a ani národnostních menšin. Jupijájou, nové Hvězdné války splácí daň za stereotypní předešlé díly! Jen se obávám toho, že zatímco se dnes remakuje všechno možné, tak naše děti už nebudou mít co remakovat, bo jsme za těch pár dekád vlastně ani nic moc původního a kultovního nenatočili. Smutná zpráva pro budoucí generace. (20.12.2015)