Nathalie

Brilancí a hloubek knižní předlohy to (pochopitelně) nedosahuje, zato se k ní (nepochopitelně) přibližuje. Formálně experimentální, hudebně odvážný a po všech liniích hravý Bočanův debut přinesl životní roli pro Jana Kačera (mimochodem jeho fyziognomie vykazuje značnou míru podobnosti s MK) a pro mě osobně jedno z největších překvapení roku. S českou novou vlnou jsem sice rámcově obeznámena, ale tahle anekdota-tragikomedie-ironická hříčka a následné nutné zaplacení účtu v době uličních výboru, schůzí politbyra a všeobjímací kontroly velkého Bratra v podobě malého českého souseda mrazí, baví, okouzluje. Lehce amorální a těžce lehkovážný profil hlavního hrdiny je vytěžen v komických situacích jak vystřižených z amerických screwball comedies, v romanci i ve společenské ironii, jíž tenhle kunsthistorik proplouvá, dokud nenarazí na osudové jméno Záturecký. Pravda zraní, lež vás může zničit a žert dokáže oboje. Publikum v Ponrepu se smálo. A jedna starší dáma to kvitovala nelibě: "Spratkové jedni, nevědí, čemu se smějou. "

Takhle by asi vypadal Oliver Twist, kdyby ho přesadili do americké reality a nechali mu jednu polovinu rodiče. Ta polovina se jmenuje Michael Douglas, je udesne fousata a roztomile silena, hraje si na Lovce pokladu a hleda smysl zivota mezi bagry a detektory kovu. Atmosfericke, civilni a zvlastnim zpusobem pronikave. Snilci vsech zemi a vyznani, spojte se. Zatimco budete hledat, Evan Rachel Wood za vas odpracuje par smen u McDonalda.

Dickensovský model převrácen z bosých nohou chudinské čtvrti do haciendy s hladce naleštěným zábradlím, po němž s oblibou klouzá venkovský prosťáček, průměrný hráč na tubu (merci, Berg), podprůměrný poeta a majitel imaginární přítelkyně Longfellow Deeds. Po úmrtí bohatého strýčka putuje do velkého zlého města, v němž na něj čeká dědictví a zlotřilá novinářská čmuchalka, která Pana Popelku Garyho Coopera vláčí bahnem, ale při putování poznává, že zlatý americký hoch má platinové srdce a železné ruce jako stvořené k pravým i levým hákům. Komediálně na výši, romanticky na vlně a sociálně nepřepjaté. Snad proto, že Capra konečně využil nadsázku, v níž chudí farmáři uctívají svého chlebodárce toastem od paňmámy. Půvabně zlobivá hlavní hrdinka Jean Arthur viděla svůj film až v o 36 let později na filmovém festivalu. Vy tak dlouho nečekejte, Gary Cooper je muž do každého počasí a závěrečná scéna u soudu jednou z nejhumornějších přestřelek v soudní síni...Are you pixilated?:-) 90%

50%...Karlík (na druhou) a továrna na nesmysly na třetí...Příběh se komíhá na hranici demence a idiocie, pohádkový svět je kolonizován podivnými stvořeními, ze kterých zdaleka nejsnesitelnější je ptakolapka Seth Rogen (kterému to navíc poprvé na plátně docela sluší:), a řídí se zákonitostmi a motivacemi Kocourkova na silných halucinogenech. Na otázku "Proč" scénář odpovídá "Protože bagr". Místy je to hloupé zábavně a zejména rádoby-akční a rádoby-napínavé scény nepostrádají guilty-pleasure náboj, před úplným ztroskotáním a la Narnie posílá Waters záchranný člun. Coby sourozenecká komedie s ironickými hláškami "Jsem pacifista", prepubertálních konfliktů a škádlení to i díky Highmoreovi a jeho filmové sestře funguje dokonale. Škoda, že nejsou sirotci. Příbuzní totiž dopadli hůře-matka je zbytečná a občas hýbá volantem, prateta je zbytečná a občas hýbá hlavou, její otec je zbytečný a jako oživlá mrtvola by se uplatnil v zombie horroru ze staré dobré Anglie. Snaha vyrobit rodinné drama a přimět diváka k slzopudnému stavu vyznívá směšně, takže v téhle slátanině zbývá jen pochválit poměrně odvážné bojové scény, v nichž se brutálně likviduje armáda digitální zvířeny trpící bibliofilií. A to jsem pacifista:) 50%

Jako dítě školou povinné jsem na příbězích detektiva v sukních Nancy Drew pilovala anglický jazyk. Tak rychle jsem ale nostalgické okénko ještě nezabouchla. Tahle pišišvořina je pro desetileté holčičky. Pokud prvních děvet a půl let života strávily mimo civilizaci. Pipi Dlouhá Punčocha by se tomu vysmála, Harry Potter by nad tím mávl hůlkou a jakýkoli teenager se znalostí Baker Street a čtvercových palačinek by Nancy poslal někam, kde světla nepřebývá. Pleasure potenciál: nula. Guilty pleasure potenciál: nula. Verdikt: Pokud vás vystopuje, nedopadne to s vámi dobře. Run, Forrest, run.

Zvrhlosti, tvé jméno je Jude...Zvrácená hra na kočku a na myš, ve které hraje avantgardní dům a dva muži, které dělí věk a spojují atavistické pudy. Snad Sleuth vyslídil temné stránky mé duše, snad Harold Pinter rozumí mým nočním pochodům, snad Kenneth Branagh oloupal mou svrchní slupku normálnosti, ale těch 86 minut jsem fascinovaně zírala jako králíček na kobru a ... tajila dech. Líbilo se mi to. Provinile. Chlad, vykalkulovanost, preciznost-a zvířeckost, která to všechno smete. Nadlidské? Lidské? Nelidské? Podívejte do očí Michaela Caina a bezedných studánek Juda Lawa a ptejte se znovu, co je šílenství a kdo je tady zrůda. Nejspíš divák, kterému se to líbí .P.S. NEDOPORUČUJI. S výjimkou milovníků postmoderní literatury a divadla.

Hop a je tu ... lidoop. Jenže inteligencí všechny postavy s čestnou výjimkou skokana-freestyle pohodáře Jamieho Bella nedosahují ani k dinosaurům. Christensensův looserovsky rozplizlý charakter se problematicky profiluje ve dvou sférách: zatímco v častých přehlídkách spodního prádla díky svým antické muskulatuře exceluje, ve zbytku se tváří jako štěňátko kokršpaněla v reklamě na Pedigree Pal, které doufá, že za ten žebravý pohled dostane granule. Pamatujete si někdo hru ze základky hop-skok-teď dost? Na Jumpera neskákejte, v té mělké a technicky špinavé kaluži vás čeká jen pokus o zombie romanci ( po tragédii jménem Rachel Bilson dlužím pokornou omluvu i Diane Kruger) a několikero atraktivních lokací, které vám Liman dokonale otráví. Za Jumpera by mu nabančil Jason Bourne i Pán a paní Smithovi. Kam ten Doug spěje...Vnadná reklama, vadný výrobek.

Kdybych si měla dělat čárku a tečku pokaždé, kdy jsem se na svého trpělivého spoludiváka obrátila s otázkou "Proč proboha provádí ten pacholek A/ ňouma B/ husa C činnost X, či s historickým rýpancem, logickým žďuchnutím nebo očima obrácenýma vzhůru, napsala bych Deklaraci nezávislosti sama. Morseovkou.

Toulky s Charliem po Kongresu, ložnicích a Afghánistánu jsem absolvovala se všemi diváckými výhodami: vášnivé studium amerického politického systému, fanoušek hereckého režiséra mrazivých divadelních filmů Mikea Nicholse, obdivovatel sofistikovaného konverzačního humoru génia Aarona Sorkina. A zvědavost by mě hnala na Charlie Wilson´s War i v případě, že by to režíroval Pepík Smithů z Horní Dolní na motivy nejprodávanějšího leporela ve Walmartu. Už coby dítě školou povinné mě trápilo, zda Tom Hanks a Julia Roberts jsou chemicky kompatibilní prvky. Jsou. Ale zato motor vážného dramatu s komediálními prvky zadrhává. Zatímco v úsměvné rovině se koutky stáčí tím správným směrem (PSH rulez), lehkosti scénáře podkopává nohy režijní naléhavost a důraz na vydatné herectví. Průměrné drama, osobitá humoreska. Pro znalce povrchní, pro laiky rozbředlé. Zlatá střední cesta někdy vede po pekla, pánové. Ale upřímně: já vás tam budu následovat. Ráda. Připíjím na druhý texaský okrsek. 75%

Ačkoli jsou Lovci pokladů ptákovinka od amerického orla až ke kolibříkovi... Ačkoli Cage připomíná výrazovými mimikry maniodepresivního mamuta... Ačkoli Diane Krueger coby muzeální Barbie plní jen funkci cupitajícího věšáku... Ačkoli jsem se v rádobynapínavých scénách hihňala nad přehráváním herců, pokročilou demencí scenáristů a melodramatickou hudbou...Ačkoli se zajímám o americkou historii...přesto jsem si k Lovcům vytvořila ideální guilty-pleasure vztah. A na další příšerné pokračování se, Lincoln mě netrestej, těším. IQ to má na úrovni béčka Šifry, zápletku pro Indyho-céčko a znalost historie na úrovni bengálského batolete se zálibou v pyromanii. Uvidíme se na straně 47. AK:)