kinderman

Vzhledem k době vzniku filmu je příznačné, že vypravěč, agent FBI Purvis, je mnohem méně sympatickou postavou než kdokoli z Dillingerovy bandy (užíval jsem si zejména mladého R.Dreyfusse coby šoféra Baby Face Nelsona). A Milius už v počátku kariéry jasně ukázal, že jeho síla nebude v psychologii hrdinů, nýbrž v působivých akčních (přestřelkových) scénách.

V mnoha ohledech mi to připomínalo Hodgesův film Modlitba za umírající (1987), také v tom, kterak na konci B.Chan ukázal, jak vypadá smířené spočinutí v Buddhově náručí...a to tak, že názorněji to snad už ani předvést nešlo. A Jackie se blýskne zábavným kuchařským kung fu, které ovšem jako by vypadlo z jiného filmu.

Dlouho jsem se téhle poslední callahanovce vyhýbal, protože jsem si kdovíproč vsugeroval, že to musí být slabota. Jenže ono je to spíš nečekaně vtipné, protože sebeironické, se zaměřením na svět filmového průmyslu, posedlost celebritami a bulvární žurnalistiku. Snad v žádném z předchozích dílů C.Eastwood tak moc nesplýval s postavou, kterou hraje (policejní inspektor na titulu obrázkového magazínu)...a parťáka mu tentokrát (po Mexičanovi a ženě) dělá Asiat.

Ačkoli je vidět, jak moc se tvůrci snažili, aby pokračování předstihlo originál (změna barevného tónování, digitální efekty, zasazení akčních scén do jiného prostoru), nepodařilo se. Jednak partyzánské výboje nemají tu působivost jako sebevražedné bránění jedné vesnice, jednak se film na dlouhou dobu "zadře" na emocionálním ždímání (které je pohříchu mimobitevní) a závěrečná sekanice v dešti už výsledný dojem nezachrání.

Dal bych za pět, ale vadily mi ty prostřihy z reálu do operního představení. Úplně stačilo nechat znít působivou hudbu. Jinak si za funkcionáře a šéfa bytového odboru dosaďte podnikatele a zjistíte, že krutost mezilidských vztahů (nejen mezi teenagery) zůstává nadčasová.

Docela sympatický pokus o vypořádání se s dobou na půdorysu kriminálky. Kdyby se to dramaturgicky dotáhlo (úsměvné naplňování některých žánrových klišé, jako je převracení nábytku rozzuřeným policajtem nebo rozmluva umístěná nemotivovaně na střechu hotelu) a dostalo to šanci v kině, mohl touhle žánrovkou Sedláček u diváků konečně zabodovat. Určitě by si to zasloužil. "A takhle to jako bude furt?" Tahle závěrečná otázka zůstává viset nejen nad pinožením se ústředních postav, ale také nad celou naší společností.

Steven Spielberg vyučuje- jednak svého bývalého chráněnce a žáka Zemeckise o tom, kdy má užití motion capture opravdu smysl, jednak všechny (s výjimkou J.Camerona), kteří si myslí, že točí ve 3-D (nebo že konverze do rádoby 3- D dodá jejich filmu "další rozměr"). A nesmím zapomenout, že přitom dokáže bavit báječnou dobrodružnou ("mcguffinovskou") honbou, která uspokojí celé spektrum publika- od nejmenších po dospělé.

Na Ztracený obzor odkazuje jak Spielberg v Chrámu zkázy (motiv uneseného letadla), tak třeba Conran ve Světu zítřka (Shangri La). Dále vám film poskytne vysvětlení, proč je stupidní halasně slavit narozeniny, nabídne velkorysou výpravu a (pro reřiséra typické) myšlenky o dokonalém světě. Ad kyselina: natáčení "uprostřed druhé světové války"?! Ta snad začala až 1.9.1939 (naopak, během války byly z filmu některé promluvy kvůli pacifistickému vyznění odstraněny).

Vynikající záležitost- ať už práce s jednotlivými rekvizitami (štafle, mandl, budík), či samotný charakter hlavní postavy (potměšilý hajzlík).

Nevěřil bych, že mě zručný řemeslník B.Chan (dno jeho filmografie se jmenuje City Under Siege) dokáže tak vtáhnout do svého remaku tuctového amerického filmu a donutí sympatizovat s hlavním hrdinou, jehož zaměstnání se určitě na žebříčku úctyhodnosti profesí na špičku nevydrápe (ne, L.Koo nehraje poslance).