Faye

Tenhle film mě oslovit prostě nedokázal. Dva nudné manželské páry-jedna velká rodina, která si nerozumí nejen ve vztazích partnerských, ale ani přátelských. .“Blahopřeji. Rodina, kterou sis vybrala, je stejná, jako ta do které ses narodila“.

Alfie je do sebe zahleděný Narcis, který se stará v životě jen sám o sebe a své pohodlíčko. „Na nikom nejsem závislý. Nikdo není závislý na mě. Můj život je jen můj.“ A vlastně, proč ne? Krásná životní filozofie. A pokud už navazuje nějaký vztah, hledá vždy obdiv a potvrzení své dokonalosti. Jenže..„Každý má datum spotřeby. A ženy jsou na regálech kratší dobu než muži.“ Nebo ne???

Jakákoliv moc, zřejmě budí v člověku pocit, že může zasahovat do všeho, a když je ve hře navíc možnost, jak získat ještě vyšší moc, tak nejjistější způsob k jejímu uchopení je, nemít žádné ohledy. Ovšem pokud se z boje o získání lepšího postavení stane pouze boj o udržení stávajících pozic, tak to už padají i poslední zábrany. Drsné, smutné, depresivní. Tak a jak si poradím s tou beznadějí, která na mě se závěrečnými titulky padla, tak to teda vážně nevím.

Na začátku byl sex a na konci „Něco jako láska“. Ale dost zoufale se to k tomu konci vleklo.

Daphne du Maurier autorka předlohy a režisér Alfred Hitchcock, tak tohle spojení vždycky fungovalo (Jamaica Inn 1939, Ptáci 1963). Dramatický příběh podivného milostného trojúhelníku.Bohatý šlechtic Maxim de Winter si na své staré sídlo Manderley přiváží novomanželku. Ta je, ale neustále srovnávána s bývalou manželkou Rebeccou, která sice za podivných okolností zahynula, ale díky nezdravému zbožňovaní hospodyně zůstává i po smrti jedinou a skutečnou paní Manderley.

Cuma je ze zdravotních důvodů propuštěn z vězení, protože „ kdosi od něj chce koupit obraz, který visí na cizí stěně“. Cuma není Danny a nemá za parťáky mistry v oboru. Robert Wieckiewicz není George Clooney a jeho partu netvoří hvězdy první velikosti. Ale „Vinci“ má prostě a jednoduše vtip, který Dannyho parťákům 2. tak zoufale chyběl. A ta parádní věta (nadchla mě stejně jako Lynn ) : „ A kurva! Viděl jsi už něco takového? - Jo, v jednom filmu“ a podle mě srovnatelném s „Vinci“, alespoň já je hodnotím stejně - „Loupež po italsku“.

Paskvil, který víc než třicet let starému hororu Williama Friedkina nesahá ani po kotníky. Podivná slátanina všemožných témat smíchaná stylem páté přes deváté.

Mezi omladinou na americké střední škole řádí vrah.Na rozpárání, rozřezání a přibití si vybírá pouze panny a panice (jak pozná panice, vážně nevím). Takže rada pro „rizikovou“ skupinu zní, sexem rychle spaste vlastní život.Jediná zábavná část tohoto hodně mizerného horůrku byla v okamžiku, kdy „ohrožená skupina“ poslouchala rady před „velkou nocí“ od své zkušené spolužačky.

Kromě akce a černého humoru nabízí film i několik pozoruhodných teorii (jak už se zmínila Glenn) o bohatství a štěstí „Přála bych si mít milión dolarů a koupila bych si trochu té radosti, tu nezískáš, když jsi jen hodnej a nezískáš ji ani, když jsi chudej a všichni co říkají, že ji nezískáš ani bohatej, ty lžou. Všechno ostatní vyprchá, sex tě začne nudit, láska nepřetrvá. Když máš oboje, bojíš se o zdraví, jestli ho máš, bojíš se smrti“. A lásce..“Proč jde z lásky takovej strach, protože ji nevlastníte, ona vlastní vás“. Mona ( Lena Olin) fatální a okouzlující mrcha. A Jack (Gary Oldman) chlap s nutkavou potřebou ..“nakrmit jámu“. Parádní dvojka

Dvě legendární postavy z dob, kdy se do videa strkala prakticky jakákoliv nahraná kazeta. Freddy Kruger z kultovního hororu „Noční můra v Elm Street“ a proti němu další vraždící přízrak Jason Voorhees z hororové série „Pátků 13“. Samostatně jsem žádné z legend nikdy nepropadla, ale vidět je spolu (teda proti sobě) tak to je jiná. Akční nářez, kterému nechybí kromě krvavých cákanců ani humor i když trochu úchylný.