tahit

„Prázdniny v Římě“ báječná iluze štěstí, která nikdy nezestárne, nejvystižnější filmová romance lásky, jak obraz od mistra malíře...

Je těžké uvěřit a pochopit že i dnes, nedaleko naší země na Balkáně je základní starostí mnoha etnických a náboženských kultur, kteří se hlásí k různým náboženstvím, nenávist a nesnášenlivost, iniciátoři všeho zlého, jako by morálně otupěli, jejich krédo buď víra, nebo zkáza, „ Před deštěm“ není běžný filmem. Je to především příběh lidí těžce zápasící o svou existenci a o tragice Balkánu. Komplex všech povídek je velmi dobře zakomponovaný. Výjimečný a velice lidský film vypovídající o hrůzách střetů v Makedonii…

Přiznávám se, že jsem přemýšlel delší dobu co vlastně o filmu napsat, když vše už bylo tady v komentářích řečeno, tak mi nezbývá než dodat fakta, příběh o Judah Ben-Hurovi je smyšlený. Odehrávající se během panování Římského císaře Augusta v době vzniku prvních křesťanů, ale určitě geniální autor Lewis Wallace našel předobraz svého hrdiny ve starověkých análech antiky. Ben Hur je nádherným příběhem.

Poprvé jsem viděl tento film jako turista na desetidenním zájezdu po Francii s cestovní kanceláří Čedok, celá naše výprava, po celou pobytu majíc vyvalené oči, plné dojmů, jako by spatřila jiný svět, dostala na celý den volno. Při toulkách po městě Clermont–Ferrand, který je postaven na sopečných pahorcích v ji těsné blízkost leží městečko Volvic s vynikajícím pramenem kvalitní vody. Tady sem zahlédl zvláštní netradiční upoutávku o tomto filmu, neandrtálce jak pije z pramene minerální vodu z Volvicu. Nejdřív jsem si myslel, že koukám na nějakou scénu potulného divadla, potom mi to nějak došlo, že se jedná o reklamu na nový film ˇ“Boj o oheň“ tehdy jsem vůbec Francouzského filmového režiséra Jacques Annaud vůbec neznal. Předpokládal jsem, že návštěva tohoto filmu, je ztrátu vzácného času na západě. Rozhodl jsem pro film a nelitoval. Po zhlednutí jsem byl tak vyveden z míry, že jsem v hlavě měl jenom film. Pro mě osobně tehdy, asi největší filmový zážitek. Zcela jiný film než jsem dosud viděl, od první okamžiku mě to chytlo, perfektní akustika sálu, excelentní obrazově i atmosféricky fascinující zážitek. Výrazná hudba, překrásná kamera a nádherné exteriéry. Ještě maličkost o cestování na západ v Československém socialismu. Kvůli složitým byrokratickým systémům jsme za doby totality mohli cestovat maximálně do nějakého socialistického státu. Dostat se na Západ bylo takřka nemožné, maximálně šlo použít oficiální cestovní kancelář (Čedok a CKM) nebylo to taky lehké, nebo takřka nulová možnost vycestovat individuálně na devizový příslib. Ale to bylo hodně složité! Pokud si chtěl dostat devizový příslib, tak jsi musel vyplnit žádost ve státní bance. Se žádostí musel souhlasit zaměstnavatel, dále zvláštní odděleni, asi STB, dále vojenská správa a policie. Žádost se dávala do konce ledna či února, do března banka rozhodla, komu příslib udělí. Poslední slovo měla policie. Tam se muselo žádat zase pro změnu o výjezdní doložku. Abych ji dostal, potřeboval sem znovu souhlas od zaměstnavatele a vojáku. No, nebylo to prostě snadné.

Reálně zahraný herecký part Kevina Bacona, těžko hrát něco jiného a hlubšího, když všechen čas strávený nuceným vězeňským pobytem v Alcatrazu, do něj mlátí a mlátí a jenom bolest byla jeho stálou společnicí. Šance na svobodu téměř žádná.

Docela slušný film i bez digitálních efektů. Realita postav, scén a historických faktů, jsou pravda trochu mimo děj, ale koho to dnes zajímá? A že tam jsou historické hlouposti. Jsou skoro v každém druhém filmu, ale své příznivce si určitě tento historický film najde.

Film pochází z dílny velmi talentovaného ruského filmaře Michaila Romma, příběh ruského admirála Ušakova se zakládá na reálném historickém podkladě, který především vyzdvihuje moderní námořní taktiku boje admirála Ušakova v 18. století. Námořní bitvy jsou na tehdejší dobu a možnosti velmi dobře natočeny. Do hlavní role obsadil málo známého, ale charismatického Ivana Pereverzeva, který roli Ušakova zahrál skvěle. Celkem vzato je to hodně staré, nicméně je to moc dobře zpracováno a zahráno.

Na Celestinské proroctví jsem se těšil, až to uvidím, tajemný duchovní příběh a dotknout se skrytých, nevysvětlených myšlenek a úvah o životě a civilizaci. Jednou z věci, která mě na filmu přitahovala, byla hlavně knižní předloha, bohužel mě to zklamalo, nejslabší místo celého filmového zpracování je scénář. To Armand Mastroianni bohužel promarnil velkou šanci, jak natočit skvělý film, úplně ignoroval duchovní odkaz knihy.

Údolí včel krásně realisticky historický film.

Autorem scénáře je proslulý spisovatel Ludvík Aškenazy, krásně a dobově ztvárněné povídky, které se zdají trochu lyrické, až skoro pravdivé. Protože se film točil v reálných exteriérech, působí to velmi autenticky.