tahit

Co tu píšu, je jenom hrstka dojmů, která souvisí s filmem. Přesně tolik požitků v Paříži nalezneme, budeme-li pozorně sledovat v jakoukoliv dobu denní, nebo noční náladu města. Jediný film, který si můžeš prožít sám, ale i mnohem více. Kratičké příběhy jsou velmi originální jakési vizuální melodie tichého zastavení v Paříži. Žil jsem v tomhle městě dost dlouho, tak to mohu tady s jistotou napsat, tam musí projít každý sám, tou nádherou pod proslulou klenbou starobylé Paříže a tajemné atmosféry velkoměstských ulic. A ještě něco, film navozuje příznačnou atmosféru města, evokovat mysl, která inspirovala tolika slavných umělců, pro něž byla Paříž (mekou) toužebný cíl.

K nejcennějším hodnotám tohoto filmu, vedle skvěle zvládnutých tanečních scén a výjevů, však patří vynikající hudba a to je velký přínos filmu. Hudba podmalovává osobité umění a spoluvytváří ucelený fantastický a harmonický celek. Režie se perfektně vyhnula teatrální podívané. Je tam spád i napětí. V tomto filmu projevil schopnost tanečník Michael Flatley vysokou úroveň tanečního umění. Jeden z nejlepších filmů tohoto žánrů.

Vladimír Menšík hraje v roli ničím výjimečného čtyřicetiletého Čendu, dobráka od kosti, který žije sám, pouze se stará o nemocnou matku. Jednoho dne do jeho života vstoupí, úplně náhodou pěkná mladá slečna a Čenda se zamiluje…….. Klec pro dva je příběh lásky o potřebě citu v životě.

Hodně se střílelo, ale došel rozum, scénář se tím vyznamenal. Jsou filmy, o nichž lze říci, že se topí v hloupostech. Promítej se, komu, chceš, jenom mně už prosím ne!

Resumé příběhu: Milovat znamená velmi často mýlit se. Tak to končí, přehoupne-li se láska v náhlé pomatení mysli.

Romantický příběh na starofrancouzské lidové motivy, kdo miluje a dává lásku, učiní šťastným toho, koho miluje, myšlenka je stará jako lidstvo samo. Zpravidla věci vymyšlené jsou půvabnější, než čistá realita.

Životopisný film o francouzském malíři Henri de Toulouse-Lautreca čerpající z knižní předlohy spisovatele La Suera, je plný koloritu a obrazu barev zachycené bohémské doby hýřivých kabaretů. Zpracování díla o umělci, který prožil velikou část života malováním v ateliéru na Montmartru, kterému se věnoval od útlého dětství je umocněno obrazy impresionistické generace. Jeho obrazový plakát se na Moulin-Rouge setkal s obrovským úspěchem a posunulo jeho uměleckou kariéru k nejvyšším metám a tím se stal uznávanou uměleckou osobností. Jeho častým modelem byli hlavně jen prostitutky sedícími pro předlohu Madony, také asi tvořily jediný typ ženy, který byl pro dekadentního malíře Lautreca dostupný. Ostatně na Montmartru a okolí byl výběr tváří a lidských typů postižených beznadějí pro malování dokonalý. Příběh o Lautrecovi se podařilo nafilmovat velmi dobře, hereckému výkonu nelze nic vytknout. Nelze však přehlédnout zjednodušené pojetí jeho osudu i přes dramatické momenty jeho bolesti a duševní strasti, je to film ne zcela dotažený, významná a pozoruhodná tvůrčí část života Lautreca ve filmu chybí, a to je škoda. Nic to ovšem neubírá na velikosti mého oblíbeného malíře Henri de Toulouse-Lautreca.

Film, který propojil výtvarné umění s námětem hororu. Scénář k filmu napsali Carl Mayer a Hans Janowitz, který částečně čerpá z jejich autobiografických vzpomínek z psychiatrických ústavů. Na tomto brilantně zdařilém filmu, mimo jiné spolupracovali expresionistickým stylem i moderní malíři a výtvarníci poválečného Německa. Pozadí kulis přímo na ploše bylo pomalováno hodně potemněle, pouliční lucerny ponuře stavěné ve stínu chmurně podivných fasád dokreslovali atmosféru. Pro představu charakteru zvláštního děsu je César i dr. Caligari přesvědčivě fascinující, strnule němá a šílená gesta přidávají filmu na dramatičnosti v jemných nuancích filmové hrůzy. Postava náměsíčníka Cesare, kterou ztvárnil famózní Conrad Veidt a jeho křídová tvář je 100% dokonalá. Film je originální na dobu, kdy byl natočen. Sice němý, ale děsí, ale byl to zážitek, na který se nezapomíná.

Filmu se dá přičíst k dobru, především scénář dějové osy, který je velmi vydařený u tohoto žánru, krimi/thrilleru ve stylu staré francouzské filmové školy. Také zásluhou hereckého obsazení, (moc dobrá volba) je film kvalitní. Hereckému ansáblu dominuje skvělý Bourvil a Delon a další. Film je navíc oproštěn od filmové brutality, což mu svědčí a vytváří příznivou atmosféru. Nicméně pár slabších momentů příběh má, ale potažmo, který film je nemá? Určitě doporučuji zpestřit večer zhlédnutím tohoto skvělého filmu.

Celkově vzato si myslím, že tohle je lepší vidět na velkém plátně. Byl jsem na tom dokonce dvakrát a pokaždé to pro mě bylo něco výjimečného. Prostě zážitek nejvyšší jakosti.