tahit

Příběh ve strašidelném domu se drží osvědčených postupů, včetně obvykle klasických lekaček, kterých je zde dosytosti. V efektu houstnoucí atmosféry jakoby lehce docházel originálnější nápad. I tak se jedná ve výsledku o docela dobrý film.

Problém je v tom, že mě to dokázalo vtáhnout do děje jen na půl plynu. Příběh má dlouhý rozjezd a očekával jsem trochu jiný film. To ale neznamená, že to nemá co nabídnout, nicméně ve výsledku mě to nějak nezasáhlo, prostě průměr.

Zde mě zaujal sociální aspekt. Každým coulem, urostlý John je pro tyhle postavy jak stvořený a docela mu to i sluší. Totálně uondán plytkostí svého života umí pozdvihnout pěst na ryze ušlechtilý účel. V tom se také námět trochu podobá české víčkové demokracii. Neboť zdraví je i v Americe zboží jako jiné. Na nesolventní nepřispěje ani dolar.

Žádná tuctová podívaná, ale ve výsledném dojmu zatraceně dobrý film. Přičemž Alec Guinness v roli kapitána Crawforda je sympaťák od pohledu. Bezcitný nadporučík Scott-Padget (Dirk Bogarde) je výborný protiklad. Nezbývá než napsat, že oba se role zhostili úspěšně. V oblasti tehdejších filmových vymožeností jsou bitevní scény vynikající. Děj odsýpá víc než u jiných filmů. Opravdu pozoruhodný film. Na závěr připomenu, že zobrazované bičování devítiocasou kočkou, nebylo až tak ničím výjimečným. Protože tvrdá kázeň byla tehdy u anglického námořnictva v osmnáctém století zcela běžná. Ač je téměř jisté, že dnes se točí výpravnější filmy, a patříte-li k těm, komu se líbí historické příběhy, tak doporučuji.

Nic přece není dokonale a úplné. V této souvislosti nechci rozebírat výkon Jiřiny Bohdalová. Ostatně se domnívám, že nemusí nikoho přesvědčovat, že hrát umí. Kdyby to bylo obsazené jinak, dopadlo by to stejně.

Je vhodné si připomenout, že po filmařské stránce jsou válečné ruské filmy zcela odlišné, než většina anglo-amerických vojenských příběhů. Přičemž vizuálně jsou naprosto srovnatelné. Snažím se marně zalistovat v paměti, zejména v rovině pravdivých skutečností. Ve kterém sovětském válečném filmu se hovoří o důvodech, proč polský národ Rusy moc nemusí. Nicméně Rusko, které je pokračovatelem sovětského filmu, jak vidno, objevuje i ve válečné vřavě témata, která byla donedávna přísně střežena. Neobvyklé vyprávění filmu není až tak vnějškově okázalé, ale beze zbytku v navozené válečné atmosféře vzdává poctivý hold ruským i polským vojákům při plnění nelítostného boje. A to zejména realističtějším pohledem, toho si vážně cením. Na druhou stranu je třeba říct, že jakýkoli jiný spjatý příběh s příliš oslavným heroismem zpravidla sráží film do kolen. Viz třeba zbytečně patetická koncovka v americkém filmu Železná srdce.

Nebudu tvrdit, že zrovna multikulturní příběhy jsou mým oblíbeným šálkem čaje, nicméně musím přiznat, že to nebyla úplně špatné pro výplň večerního času. Exotická kráska s erotickým jiskřením herečka Amrita Acharia se s postavou poprala skutečné obdivuhodně. Dokonce jedna scéna mně připomněla zážitek z mého života. Na filmu je zrovna i zajímavá lokace Norsko, tak trochu střelba do vlastních řad. Kdyby někdo ve skutečné realitě na ní totiž prásknul její úlety, tak úřad na ochranu dítěte Barnevernet by měl posvícení.

Dějově a vizuálně jde o dojemný příběh. Není třeba nějak zvlášť zdůrazňovat, že film je založen na reálné události, nicméně nevím, nakolik se tomu dá věřit, co je skutečnost nebo výmysl? Vzhledem k tomu, že je to typický nalajnovaný model hollywoodských šablon dávám pouze ** Škoda je jen, že zde ti lepší herci nedostali více prostoru.

Kladem filmu je opravdu přesvědčivý Donald Sutherland. Takhle nějak si představuji, že by Gauguin mohl vypadat. Poněkud zklamáním je, že příběh mapuje jen zlomek jeho životní pouti.

Na dobrou detektivku se podívám rád i po letech Podotknu ještě, že Ladislav Chudík a Ivan Mistrík ze sousedního Slovenska, nepůsobí ani na okamžik nudně.