tahit

Mírně tíživá podívaná nakousne i nesmyslnost válek. Na můj vkus tomu chyběl větší švih, ale ve spojení se zajímavým příběhem solidní zážitek.

Originalitou western neoslnil, ale na jedno zhlédnutí je tento starší kousek celkem pohoda. I když zub času na tom vykonal své dílo.

Přežvýkané melodrama se sociálním podtextem nezavdalo žádnou příčinu, abych se tetelil blahem. Nic naplat, pokus navázat na někdejší Love Story působí přinejmenším vyprázdněně. Oba hlavní představitelé jsou moc uzavřeni ve svých problémech.

Love Story je důkazem, když je výborný scénář, tak je dobrý i film. Takže se na to dívalo krásně. Celé je to zahrané fajn. Jednoduše intenzivní zážitek, i když po něm smutno.

Ke vzniku historického filmu jsou třeba značné náklady. Což je u nás určitě hodně obtížné sehnat. Takže první možný neúspěch tohoto dobře míněného filmu je především v mnohých menších finančních prostředcích s jakými disponoval režisér, oproti třeba megalomanské hollywoodské produkci. To je jako bych šel s kusem klacku a pár metry silonu s háčkem lovit velkého žraloka. Proto v současné době stojí před naším historickým filmem spíše otázka, jestli na to vůbec má? Na jedné straně to byl ambiciózní pokus, na druhé straně markantní důkaz, že opravdový historický film dějově zasazený do středověku uměli vystřihnout do věrohodné architektury asi nejlépe Otakar Vávra (byť z politických výšin upravený) a František Vláčil. Protože jejich díla byla výborně konstruována. Vůbec je zde na místě připomenout, že projdete-li jen seznam českých herců, kteří zde hrají, tak nedá se z toho vyvozovat, že to jsou druhořadí herci. Avšak ne každý snad může být jako Josef Kemr z Markéty Lazarové či Zdeněk Štěpánek z Jana Husa a podobně. Dnešní herecká garnitura by potřebovala zřejmě obrodit, ale kde najít lepší novou krev? Takže v hercích problém nemám. Potíž je však v tom, že stavbou děje je osud Karla IV. uzavřen do malého prostoru, který po formální stránce odpovídá přesně televizní realizaci. Díky tomu dostala historická ilustrace pořádně na frak.

Dostalo se mu slávy a získal pověst nejméně nápadného člena slavné skupiny The Beatles. Dokument se snaží vyzdvihnout výjimečnost George Harrisona. Nicméně hledat odpověď na otázku, jaký vlastně skutečně byl, je de facto, (alespoň pro mne) mnohem výstižnější v knize Za zamčenými dveřmi. Protože ve Scorseseho filmu je poněkud idealizován. Na druhé straně je třeba podotknout, že Harrisonova tvorba si totiž po celou dobu jeho úspěšné rockové kariéry udržovala přinejmenším solidní kvalitu, která se uměla vrýt pod kůži. Možná by to chtělo více archivních záznamů z jeho z koncertů. Zde je třeba podotknout (snad mi krišnovci odpustí), že dokument dává příliš velký prostor filozofii Hare Krišny. A přitom se jen málo zabývá třeba jeho experimentování s psychedelickou drogou LSD, což Harrisonův život určitě dosti poznamenalo. Přes všechny uvedené výhrady je každopádně dokument zajímavý.

Antický dech dobrodružství má svoje kouzlo. Hodně tomu vypomáhá příjemný Steve Reeves, který od prvního do posledního záběru prakticky nesleze z filmového plátna.

Chilská pučistická událost v prvních dvaceti minutách je vystižena téměř dokumentárním způsobem. Co se týče Leny a Daniela, samozřejmě jsem držel palce, ovšem jen stěží mohu uvěřit krkolomnému akčnímu závěru.

Vyprávění je prodchnuto působivými obrazy a vstřícným vizuálem, vlastně to ani není příliš dlouhé. Všechno je to vzorně zahrané. Chápu lásku na první pohled, ovšem podivně působí, když se naráz po dalších pár minutách rovnou vezmou. A co dál? Inu, docela zajímavé a špatné to není.

Nešlo sice o bůhví jaký zážitek, ale gradaci to má. John Travolta je štramák, i když v akčním oboru styl v kosení padouchů je trochu prkenný, tak je pořád výtečný herec.