hous.enka

Magnesia Litera nemění moderátory i jakýsi vizuál zůstává neměnný a mně se to přesně takhle líbí. Zaujala mě letošní kapela z Ústí nad Labem a líbilo se mi svižné tempo předávání. Jsem spokojená. Co mě trochu mrzí, je, že někteří vítězové chodí na podobné akce v džínových bundách. Jasně, není to ples v opeře, ale přece jen jde o slavnostní předávání výročních cen za českou literaturu, tak bych si představovala malinko společenštější oděv.

Filmy o vztazích mezi roboty a lidmi mě baví. Zejména pokud jsou takové filmy pojaté artově, lehce melancholicky a těžce romanticky. I když zas tady té romantiky bylo tak nějak přiměřeně, takže to nijak nerušilo výsledné vyznění filmu, kdy lidé berou jakousi tabletku, aby si přivodily. Fajn linka byla i ta se syntetickým veřejným domem s Christinou Aguilerou v ústřední roli. Sakra, nevím, jak moc byla přikrášlená, ale vypadala naprosto roboticky! Jo, mně se tohle líbilo a je to jeden z těch filmů s robotama, který si za pár let klidně pustím znovu.

Úvodní výlet českými filmy v podání Kopty se mi líbil a navnadil mě na celý večer. Perfektní nápad byl zakomponovat filmové postavy do předávání cen (ty kreslené!) a líbila se mi i scéna. Pokud jde o moderátora, tak víc mi tam sedla Adéla Banášová a její humor, protože Václav Kopta je v poslední době snad úplně všude a já moc nerozumím, proč tomu tak je. Jsem ráda, že ceny vyhrávaly filmy, které nebyly plánované jako vítězné a že šla politika stranou. Jen tak dál, těším se na další ročník!

Film Zmizelá změnil veškerý můj přístup k filmům. Neustále jsem čekala, kdo s kým a proti komu je. Výsledné řešení mě překvapilo, ale zároveň mě strašně naštvalo, že porušili jeden z Knoxových zákonů, protože to prostě vůči divákovi nebylo fér. Líbilo se mi herecké obsazení, protože Anně a Blake to prostě spolu funguje. Vlog pro mamky, který vedla Anna Kedrick, mi mimochodem přišel zvráceně vtipný.

Klasická béčková záležitost s hromadou triků a snad tunou slizu. Nikdy jsem neviděla sliz, který pohlcuje, vycucává a zároveň požírá člověka zevnitř. Fakt jsem jen valila bulvy na plátno a užívala si, jak se sliz šíří městem - kam přišel, tam zabíjel. A pak to finále u stoky! Jedna hvězda navíc pro ansámbl Festivalu otrlého diváka za jejich neotřelé nápady, jak zpestřit divákům projekci. Těším se na další ročník!

Zajímavý časosběrný dokument o vězenkyních, které si svůj trest odpykávají spolu se svými dětmi. Zvláštní? Rozhodně. Sledujeme tři ženy, kdy každá z nich byla zavřená za něco jiného, a přece mají společnou věc - jejich rodiny moc nefungují. Pomůže rodině, když má matka možnost vzít si potomka do vězení s sebou? Klesá tím šance, že se vrátí k trestné činnosti? Veronika Jonášová divákům nabízí svůj pohled a myslím, že to není pohled úplně veselý. Možná jsem jen negativní a špatně to vnímám, ale ta šance, že pak všichni budou žít spokojený život, protože se všichni ze svých chyb poučili, je opravdu nízká. Fakt jsem všem třem holkám fandila a přála jim, aby se jim podařilo najít rovnováhu. Většina z nich se opravdu snažila. Jenže... No rozhodně chci vidět další část po dalších pár letech. Jsem zvědavá, jak se holkám (a jejich rodinám) bude dařit a jestli to nakonec fakt nějak vybalancujou.

Po Trpaslíkovi je tu Most! a já jsem z něj nadšená. Líbil se mi scénář, který má hlavu a patu, a naprosto jsem si zamilovala všechny herce. Fakt do jednoho. A Lopi! Víc takových seriálů.

Na vzhled Ramiho Maleka jsem si až do konce filmu nezvykla. Pořád jsem koukala, jak to má s těma zubama a jestli mu v příští scéně třeba nevypadnou. Nevypadly. Mně se víc než on líbila Lucy Boynton, představitelka Mary a hlavně vztah, který Mary a Freddie mají. Na začátku jsem to vůbec nechápala. Proč jsou spolu. A pak mi to pomalu docházelo... Jsem ráda, že na konci nezabíhala do nechutných (ve smyslu skandálních) detailů a že film skončil na pódiu. Škoda, že jsem nebyla na Wembley, musela to být veliká jízda!

Začátek je trošku pomalý, ale jakmile jdou sklenky do koše, film si získává mou pozornost. A jakmile nasednou do toho modrýho bouráku, už jsem naprosto zažraná. Viggo je výborný a Oscara jsem mu fakt přála, Mahershala je jako hudební intelektuál taky skvělý. Tohle je přesně ten typ filmu o rasismu, který mi sedne. Žádný potrhlý bojovník nebo uvědomělá hrdinka. Ne. Obyčejný lidi, který stojej proti neobyčejný zatvrzelosti, stereotypu a očekávání.

Absence moderátora je zlo a čím dál tím víc mi vadí reklamní předěly po deseti minutách. Je to taaaak otravné! Stejně protivná je hyperkorektnost, o kterou v Hollywoodu usilují. Ale to je prostě Hollywood a vy se s tím buď smíříte, anebo ne. Ceremoniál je můj každoroční rituál a budu koukat dál. Ale doufám, že příště to zase pojmou jako show a já se budu bavit, ne jen přihlížet, jak si předávaj ceny.