motyka52

Herecké výkony a uvěřitelnost, to jsou dvě hlavní devízy Němých tajemství. Jsou tam některá hluchá místa, možná by to dokonce klidně fungovalo i jako kratší televizní film a prospělo by to, ale to nic nemění na tom, že tady všichni vědí, co dělají - a to jak filmové postavy, tak filmoví tvůrci.

Chvíli mi trvalo sžít se s tím, že je to taková horská dráha, kdy hlavní postava v jednu chvíli dělá věci, které smysl dávají, aby vzápětí dělala věci, které jsou zdánlivě úplně mimo. Balancuje na hraně příčetnosti, stejně jako se tady balancuje na hraně žánrů. Jenže ono to nakonec přesně odráží mentální nastavení Cassandry v podání skvělé Carey Mulligan, která si není jistá sama sebou a nedovede se vyrovnat s jedním hodně nepěkným zážitkem z už poměrně hluboké minulosti. Není to žádná superžena, takže po cestě za rafinovaným vyrovnáním účtů dělá chyby, někdy i hodně zásadní, ale i tak zvládne celý svůj příběh - pro ní - uspokojivě završit.

O Conanovi jsem věděl, že existuje a co dělá, ale žádnou jeho show jsem nikdy neviděl. Ovšem tohle si mě získalo. Milé, vtipné, bezprostřední. Někdy to sice bylo "už moc", ale nikdy tak, abych se netěšil, co se bude dít v další scéně. Lovení Bona bylo naprosto boží. Samozřejmě o navštívených zemích se tady nic nedovíte, ale to taky nikdy nebylo smyslem.

Po prvních dílech jsem byl na čtyřech hvězdách, ale při těch dalších jsem si uvědomil, že to bylo hlavně protože pokrývaly dobu, ve které jsem vyrůstal. A nostalgie je mocná čarodějka, která navíc odpustí nejednu chybu. Jenže tady se další Králové videa nekonají. S postupující dobou mě začaly štvát ty všelijaké rádobyvtipné vložky z televizního archivu, z kterých se stal bohapustý manýrismus. Raději bych se toho víc dozvěděl. To se nestalo. Poslední epizoda je pak čiré zoufalství, které dělá holkám-designerkám především medvědí službu.

Škoda, že si trochu koksu nešňupli i tvůrci, třeba by to pak většinu stopáže nemusela být taková ukrutná nuda. Dvě relativně vtipné scény (útěk v sanitce a altán) to fakt nespasí.

Atraktivní námět, atraktivní prostředí a atraktivní obsazení (je tam Bernthal, což obvykle stačí). Jenže všechen ten potenciál dost zabíjí formát celého vyprávnění. Prostě to vypadá spíš jako dramatizovaný dokument a ještě bez výrazného napětí. Navíc se tam pořád mluví o tom, jak je Baltimore nebezpečný, ale ani to se tvůrcům nepodařilo divákovi příliš prodat. Prakticky nikdy se nezdá, že by těm zkaženejm poldům hrozila nějaká fyzická újma a třískání chudáků, co popíjejí na schodech svého domu pivo v pytlíku, to fakt nezachrání. Docela pěkně se ale povedlo vykreslit charaktery policajtů, kteří brali, dokud mohli, ale když spadla klec, tak bez okolků práskali všechno, co je napadlo.

Když jsem se úplně na konci dozvěděl, že to celé bylo inspirované skutečnými událostmi, částečně to v mých očích tvůrce omluvilo ... ale fakt jen částečně. Protože tohle je další klasický případ "podařilo se nám vytvořit vtahující příběh, ale uspokojivě ho rozmotat je daleko těžší". Schodiště je ve své první polovině skvělé - story zaujme, je to rafinové, s divákem si hraje, ale nedělá z něj blbce, jsou tam občas originální filmové nápady. Ale druhá půlka jde pomalu do kopru. S koncem prvního soudu, začne přešlapování na místě, které je takhle zpětně s vědomím toho, že nějaký podobný případ se stal, trochu víc pochopitelné, ale divácký zážitek to nevylepší. Druhá půlka je prostě mlácení prázdné slámy, tvůrci honí několik zajíců najednou, kolikrát ani není jasné proč, vleče se to a nakonec ... je konec. Je to škoda.

Pohádka pro dospělé s okouzlujícím Hughem Grantem a Julií Robertsovou, která je popravdě docela pěkná svině. Což ale nevadí, protože tady všechno neomylně směřuje k jedinému myslitelnému konci. Cestou k němu je samozřejmě potřeba překonat pár překážek, v čemž pomáhají různé svérázné figurky a pořádná porce britského humoru. Tady se prostě nic nevymýšlí, ale tu stokrát viděnou šablonu mají všichni pevně v rukou.

Nolanovi tady mají výhodu v tom, že většina lidí není dostatečně chytrých na to, aby v tom příběhu odhalovala nějaké logické díry (červí a černé stačí). Například já si absolutně nejsem jistý, jestli se ve všech těch časových paradoxech, galaxiích, gravitacích a vzorečcích orientuju, vlastně ani nevím, jestli jsem to celé pochopil správně. Většinou jsou tohle u filmu body dolů, ale když já si to celé kurva užil! To je prostě filmařina s velkým F. Stačí jen průlet červí dírou nebo i krása těch pustých a vlastně dost jednotvárných planet a hned víte, že sledujete něco mimořádného. Nolan je zkrátka génius a ví, jak pracovat s herci, lokacemi, hudbou a především jak si hrát s divákám. Rád se nechám povodit i příště.

Silný příběh s vyloženě filmovými prvky, kvalitní zpracování, ale přesto by to ve druhé části šlo trochu zkrátit.