Enšpígl

Nepřestává mě fascinovat ta letní nálada a pohodová atmosféra v kontrastu s temným příběhem a kriminální zápletkou. Co tady předvádí Alain je neskutečný. Občas jsem si musel připomínat scénu z lodi, abych nepovažoval Toma za pouhýho floutka v letních exteriérech, ale když si člověk uvědomí s jakou samozřejmou drzostí se Tom choval, tak ho až mrazí.

Mně přišlo, jako kdyby hlavní hrdinové trénovali na olympiádu, furt lítali sem a tam. Film působil pohodově, ale děsně zmatečně a zrychleně. Jediný co fungovalo byly dialogy a herecký výkony krásné Sophie (jako chlap zářím štěstím, když vidím, že Sophie se ve filmech pořád nestydí - nemá totiž už asi 30. let za co ) a pohodového Gadyho (jako filmovej fanoušek zářím štěstím, když vidím, že Gady dokáže zahrát cokoli ) .

Snažil jsem se vnímat děj, ve kterým nikdo nemá na růžích ustláno, ale postupem času jsem se zcela odal hereckýmu umu Johna Malkoviche, protože co tam ten chlap předvádí, je neskutečný. Film je odproštěn od zbytečně vygradovaných dramatických scén a díky tomu má v sobě mnoho reálnosti a lidskosti.

Chlapi, když chtěj a maj na to, tak uměj bejt neskutečný frajeři. Užil jsem si přestřelek, hrdinství, lásek, chlápeckejch keců a samozřejmě i Claudie Cardinale i když jsem na mou hnědookou lásku musel čekat asi hodinu, tak pak stačil jedinej pohled na slavný CC a nezmoh sem se na jedinou vyčitku.

Krásný a smutný zároveň. Při jedný scéně mně vysloveně píchlo u srdce. Anne s Jimem to spolu hrozně slušelo. Málokdy nějakýmu filmovýmu páru tu lásku skutečně věřím, ale těmhle dvěma jsem jejich vzájemné city opravdu uvěřil. Během filmu jsem se několikrát přistihnul, jak i já vzpomínám na některý srdečný záležitosti z dřívějších fází mého života.

Hrozně rád bych chtěl někde uzmout soundtrack k tomuhle filmu, protože na latinský rytmy trpím. Stejně tak trpím na dokonalý exteriéry, kvůli kterým jsem se na film díval, protože jak se řekne Kuba, odkládám od okna dalekohled na šmírování sousedky a cupitám před obrazovku. Se samotným příběhem to sice není až taková raketa jako s hudbou nebo s exteriéry, v některých místech mně to přišlo vysloveně pitomoučký, ale zase že bych chtěl dát filmu držkovou za krádež mého času to taky ne. Dvě naprosto odlišný povahy na cestě za nějakým cílem se vzájemně začínají sbližovat, zažívají příjemné i nepříjemné, je to už hodně opálený téma, ale pořád má v sobě něco člověčího co se mně líbí. Byť starší sestra se chovala vysloveně jak fialová kráva z Alp a dost mě svým chováním srala. Film není žádná velká psychologie,drama, komedie či romantika, ale svým tempem a atmosférou se perfektně hodí do prostředí ve kterým se odehrává.

Po tomhle dobrodružňáku jsem neměl takový ty stavy, kdy mě můj život připadá děsně fádní, šedivej a neměl jsem ani sto chutí vzít batoh a jít někam do džungle zažít, prožít, poznat, protože na tohle je Mumie až příliš pohádková a digitální. Na druhou stranu je to poměrně zábavná podívaná, hlavně v podání Brendana. Překrásná Rachel dělala mejm očím moc dobře a akční tempo by se určitě chytilo na jednom závodním okruhu.

Komentovat film o přestárlým panicovi v mece paniců - na csfd je fakt legrační, protože někteří zdejší uživatelé překonají sexem nedotčení hranici čtyřiceti let levou zádní a nebude jim činit problém atakovat se svým panictvím hranici důchodu. Pokud jde o příběh, tak je to typická odlehčená romantika s tím, že ani v sektoru pro humor, ani v sektoru pro romantiku se to nějak extremně nehrotí což filmu jen a jen prospívá. Oba žánrové tábory tady po celý film celkem vydařeně spolupracují, takže můj výsledný pocit se dá označit za vítězství filmu nad diváckým očekáváním.

Poslední dva filmy od mistra Allena se mě až tak nelíbily, takže jsem na jeho další kousek šel s jistou obavou, ale tentokrát Woody splnil úlohu favorita a získává téměř plný počet. Líbila se mě vypravěčská hravost, woodyho tradiční dialogový smrště, tady bodoval hlavně Stanley, jeho vyznání lásky bych se naučil odříkat po prvním přečtení, protože takovýhle vyznání lásky dokonale procvičilo moje smíchovody. Zajímalo by mě, jestli se Colin před natáčením díval na filmy ve kterých hrál Woody nebo se nechal Woodym vést, ale v některých scénách jsem úplně viděl malýho brejlatýho newyorčana. Příběh má občas hluší místa, ale všechno vynahrazují herecký výkony a báječná atmosféra 20let minulého století na Côte d'Azur. Kostýmy, auta, teplé odstíny barev to všechno pomohlo filmu jako celku a exportu pozitvní nálady, kterou příběh dodal na zlatým podnosu až do mé mysli.

Když jsem ze začátku viděl v ruce kdejakého hovada v tom městě ruční kameru, tak mě naskočila husí kůže a v přípravě na třaslavou kameru jsem začal po kapsách hledat kinedryl, to jsem ale ještě netušil, že tenhle film je právě o kameře, ale v tom nejlepším slova smyslu. Jasně třeba scény ožralů jsou točený výhradně nepřehledně, jenže o ty ve filmu jde pramálo. Tenhle film je totiž v manželským svazku s tornádem a moc dobře ví jak z diváka udělat svýho milence. Pohledy na blížící se tornáda, znázornění jejich síly (letadlo ) a ničivosti (celkové kompozičně skvěle sdělný nadhledy), záběry z neskutečně geniálních úhlů a ještě geniálnějšího střihu, kdy se nám poměrně rychle prostřídává záběr na celek se záběrem na detail mě totálně dostaly. Filmu docela lehce odpouštím někdy typicky americké proslovy, zdlouhavější začátek, protože když dojde na přírodní akci, tak jsem díky obrazu a zvuku (Dolby Atmos se tady vyplatí víc než kdykoli jindy) zapomínal na bezvětrnou atmosféru kinosálu a intuitivně sebou pocukával při každé tornádí destrukci. Jóóó,to je tak, když člověk čeká digitální sračku a dostane obrazovýho mazlíka.