Enšpígl

Čekal bych všechno, ale že dám pět hvězd americkýmu letnímu blockbusteru a ještě ke všemu pokračování, to bych do sebe nikdy neřek, leč, člověk míní a filmečky mění. První část je naprosto grandiozní, čekání na to, kdo a jak udělá první jiskru je napínavější než drtivá většina současných napínáků a aby se diváček nenudil, tvůrci mu to čekání zkracují skvěle propracovaným rodícím se vztahem lidí k opicím a opic k lidem a aby toho ještě nebylo málo, nechávají nám nahlédnout do opičího společenství. Tahle seznamka se ukáže pro druhou část příběhu jako velmi vydařený nápad. Do svých chvalozpěvů zahrnu i kameramana, protože opičí "promenáda" v korunách stromů je fakt luxusní. A proč trhat partu a nepochválit i hudbu, zejména když Michael s notama vysloveně čaruje. Trošku jsem se bál, že druhá část bude plná digitální akce, aby si americká mládež přišla na svý, ale byl jsem z druhý půlky zbytečně zesrabenej. Dala mě skvělou, dynamickou jízdu, která neurážela mou inteligenci a přitom zůstala zábavná a vydržela bavit až uplnýho konce.

Těžko se mě tenhle film hodnotí, protože jsem ze žádné postavy necítil nic, co by naznačovalo jejich emoce, což vadilo zejména u Michela. Jak si k němu mám vybudovat vztah, když on si drží diváka na distanc. Philippe je samozřejmě výbornej herec, ale tady buď záměrně a nebo mu to předepisoval scénář pojal svou postavu takovým způsobem, že jsem si k ní za celou délku filmu nenašel cestu i když jsem hodně snažil. Příběhu dominuje linie vztahu otce se synem, po té co syn spáchá vraždu, ale velmi šikovně se dotýká i sociálních problémů tehdejší Francie. Za nejzdařilejší složku filmu považuju jednoznačně dialogy.

Film v sobě nemá takové tempo jako první díl. Ze začátku sází na konfrontaci hlavního hrdiny s novým prostředím a postupně se mění ve výbornou psychárnu, které jasně vévodí Doylova odvykačka, tady Gene dostal neuvěřitelně prostoru předvést veškerý svůj herecký talent a využil ho dokonale. Ke konci se nám to už krapet mění v atletiku, ale až do závěrečných titulků příběh neztrátí na napětí.

Připrav si kapesníky, protože z tak dokonalý filmařiny ti potečou sliny jako stoletá voda. Film je v rámci autencity točenej ruční kamerou, ale není v něm jediná obrazově nepřehledná scéna a třeba Jimmyho honička s metrem je jedna z nejlepších honiček co jsem kdy viděl, ne-li vůbec nejlepší. Filmovej orgáč ještě sílí díky dokonalýmu hereckýmu výkonu Gene Hackmana. Z počátku jsem se trošku neorientoval ve všech postavách, ale to brzy ustane a pak už to jede takovým způsobem, že jsem se během sledování filmu neodvážil dolejt ani víno.

Zvláštně namixovaný film, který ukazuje velmi věrohodně působící zahraniční politiku USA v Laosu. Zvláštní na tom je fakt, že i když téma je ve svý podstatě velmi vážné. Americká vláda prostřednictvím CIA kšeftuje z drogama, aby mohla vést na jihovýchodě Asie svoje pochybný válečný operace určitě není nějak zábávná myšlenka, jenže je podaná s neuvěřitelnou lehkostí, vtipem a díky charismatu hlavních hrdinů příběh působí jako akčně dobrodužná pohodovka. Je to divný, ale takováhle kombinace tady opravdu zafungovala na jedničku a paradoxně dodávala na reálnosti, samozřejmě až na nějaký akčnější epizody typu parking letadla v letadle.

Film je z hleldiska vnímání hlavní hrdinky velmi vstřícný k euroamerickýmu divákovi, protože náš život a naše práva máme založeny na jiných hodnotách než to samé na Blízkým východě. Z tohoto důvodu jsem samozřejmě od začátku zcela sympatizoval s hlavní hrdinkou Wadjdou. Příběh je postaven na splnění jednoho snu mladý holčiny, který by snad ani v naší zemi nemoh vzniknout, protože se při svém vyprávění dotýká velmi vážných věcí, zvyků, tradic a náboženských otázek v zemi ve které se odehrává. Ty témata jsou velmi vážný a citlivý. Osobně mě nejvíc dostala řeč "ty peníze pošleme naším bratřím do Palestýny", ono se to takhle z tý věty nezdá, protože tam zazní ( a nejen ona ) jakoby mimoděk, ale díky tomu jsem film vnímal velmi citlivě, protože ať je to jak chce, děti by měli mít svůj svět a maj mít právo na svý sny ať už žijou kdekoli.

Tak tohle byl jeden z těch francouzskejch filmovejch polibků na který se nezapomíná. Atmosféra bohémství a absolutní láska ke kinematografii, která z filmu tryská na všechny strany mě naprosto dostala. Nádherný víc slov opravdu není třeba, jestli miluješ film, musíš přece milovat i filmaře.

Při sledování filmu jsem měl dojem, jako kdyby scénář psali obyvatelé Hovadova. V první třetině jsem se absolutně neorientoval v časových rovinách, nepochopil jsem jak Cindy Robertovi utekla (není spoiler, neboj se ) a vůbec, Cindy se chovala jak kráví vládkyně. Ono teda ani to policejní vyšetřování nebylo zrovna z výstavy inteligentních. Filmu nemůžu upřít docela vydařenou atmosféru, herci taky nejsou špatný, ale když je příběh natočen v duchu písně "blbství sem, blbství tam, nám už je to všechno jedno, nám už je to fuk." těžko z toho můžu být pif paf.

Téma a jeho zpracování dělá z filmu neuvěřitelně intenzivní zážitek. Marcuse mě bylo líto a z jeho osudu velmi smutno. Někdy si říkám, kolik ran, bolesti a ponížení dokáže člověk snést, aby se udržel na vlastních nohou a měl pocit lidský důstojnosti. Mario zahrál roli Marcuse tak přirozeně a s takovou lidskostí, že člověku se chce z jeho osudu fakt brečet. Pokud jde o německé filmové vypořádávání se svou nešťastnou minulostí maj můj respekt a velký obdiv.

Jako milovník Raquel Welch jsem si tenhle film užil. Jako milovník westernů jsem občas skřípal zubama. Hlavně v jeho středu se děj až příliš vleče i když vše vylepšuje závěrečný tvrdší střet nemůžu se u tohoto filmu ubránit vzpomínce na občasnou nudu.