Faustka

Jižní oblast New Orleans, velký tajuplný dům, obestřený pradávnými kouzly, mystikou a magií hoodoo. Tento dům obývají staří manželé. Violet - oddaná až za hrob, ale komu..? Ben - nemohoucí, umírající a vyděšený (k smrti).. ale z koho..? Luke - velice obětavý právník.. ale pro koho..? Carolin - ošetřovatelka otevřené mysli.. v co má uvěřit..? Cecile a Justify - dva „věrní“ sluhové (víra je cesta ke změně..). / Minulost číhá za dveřmi, které se dají otevřít pouze univerzálním klíčem… // „Lidi prostě nechápou sílu oběti.“

Podobně jako u Ingrid:) tak při bleskovém výskytu temného mračna ve mně nejprve zatrnulo; a posléze dolehl i ten tísnivě-tíživý pocit, který se ještě přiživil vstupem na parník AEOLUS. I čím hlouběji se Jess propadala do časové smyčky(připomínající čubičku honící se za vlastním ocasem).., a rotující chvílemi, až do extremismu fata morgány. Shrnuto, podtrženo.. Po smyslu nepátrám a o přestěhování se „Bermudského trojúhelníku“ nepolemizuji.

Sázka na "kdo s koho" padla, hra "Kdo je blázen a kdo ne..?" je rozehrána, pravidla neexistují a vyhrát může jen ten nejmazanější. Ty a roztomilá Mrs. Callingham ovšem víte svoje. /// Hudba : Robert Farrar

Terry Gilliam jako novodobý Dante Alighieri využívající moderních prostředků k dosažení obdobných pomyslných úrovní, které s mistrně vystavěnou výrazovou formou dokážou zcela diváka vtáhnout. Věčné téma střetů dobra a zla, neukojitelná lidská zvídavost, objevování zrůdnosti v nás, posléze i nevyhnutelného zabřednutí do chaosu a zmaru. T. Gilliam svým osobitým nonkonformním stylem odstranil pomyslné hranice skutečnosti a fantazie, zdařile vykreslil lačnou temnotu i bizarní grotesknost a nastavil neokázalou tvář přetechnizovanému 21. století. Upřednostnil dávno vytěsněné prožitky, jako.. prach cest, tvrdé pryčny na uléhání, hlad… ten věčný hon za obživou. Ale také naprostou volnost a nesvázanost, svěží vánek ve vlasech a noční nebe poseté hvězd.. S tím jde ruku v ruce neochvějná soudržnost, jako významový článek spolku komediantů (jímž se člověk nestává.. s posláním rozdávat radost se již rodí). Tohle vše zažívají Tony Sheperd, Dr. Parnassus, Percy, Anton, Valentina i Mr. Nick, všichni si svůj úděl nosí v sobě navěky..(jak jim závidím). :-)) Imaginarium nelze naplno vstřebat po prvním zhlédnutí a proto si zatím ponechávám malou rezervu 4,5.

"Dracula = Jidáš Iškariotský"...jasně. Tak trochu mešuge pojetí, ne..?

Náznaky i jen nepatrné s pozvolně vystupňovanou negativní energií jen umocňují evokující představivost... :)))

Poklidně plynoucí koloběh ročních období, propojení člověka s přírodou tolik očišťující, že nepředvídaný zásah zvenčí naruší pouze na okamžik tisíciletou tradici soužití „mistr – žák.“ Tragédie, bol i následné vykoupení, opět nastaví tvář jitřním paprskům slibného „…jara.“ ;))

Poslouchejte pionýři pravdivý příběh na dobrou noc. -- Máma poslala holčičku do nejvzdálenějšího obchodu. Řekla jí, že nesmí nasednout do autobusu s černými záclonkami. Holčičku nebavilo čekat a do autobusu nastoupila. Byl úplně plný. Dlouho a dlouho jeli po neznámé cestě. Vtom se vepředu objevil tmavý tunel. Řidič se otočil a zachechtal. Najednou neměl lidskou, ale koňskou hlavu. Holčička to uviděla první..vykřikla, ale už bylo pozdě. Autobus vjel do tunelu a když vyjeli ven, všichni byli mrtví. A měli useknuté…hlavy. :-)) Příjemné sny...(vy malí parchanti).

Ojedinělá esej z raného Lovecraftova období, příznačně nazvaná..“Za hřbitovní zdí : Vzestupy a pády mizící ghoulí populace, nezvratný to důsledek soužití s lidmi.“ ;)

"Strach porazíme... ale ne sami." -:) Šílená Osmička na scéně..