Arequipa

Až mi jednou spadne na zem nějaká pěkně drahá věc, na které mi záleží a rozbije se na padrť, zkusím si vzpomenout na Interstate 60 a Michaela J. Foxe. Třeba se mi potom po tváři rozlije lehký úsměv a svědci této události si při pohledu na mě s respektem v očích zase vzpomenou na doktora Chocholouška. Tedy ti, kteří neviděli..... Interstate 60.

I když je to někdy přeslazené a pořádně ulítlé, ta neskutečná porce pozitivní energie, která z celého filmu čiší se nedá jen tak opomenout. Úvodní a závěrečné nehrané scény ukazují, že na úvodních slovech filmu něco bude. Každý z nás má asi svého oblíbence, u mě je to jednoznačně Laura Linney-nenápadná, ale vynikající. Po její pravici na pomyslných stupních vítězů stojí Colin Firth, po levici Emma Thompson. Naopak hvězdy největší - Grant, Neeson, Knightley - na mě jako jednolivci velký dojem neudělali. Billy Mack mě celou dobu iritoval, ale tohle mě roztrhalo: "Děti, nekupujte drogy! Až se stanete hvězdou, budou vám je dávat zadarmo!".:-)

Není to zrovna studnice životních mouder, ale pobavit dokáže dobře. Veřejně glorifikovaný Macháček je fakt hodně dobrej a v hláškách se mu v Samotářích nikdo nevyrovná. Ne tak hereckým výkonem, kde mu zdatně šlape na paty Trojan, jehož postava si žádá pořádnou porci hereckého umu a taky ji dostává. Na opačném pólu stojí třeba Saša Rašilov, jehož postava nezapadá do jinak uvěřitelného příběhu. To i ten Křen hraje toho svého cynika mnohem líp. Mě se na Samotářích taky líbí, že někdo se celou dobu řeže smíchy a baví se komedií, jinému zase humor nesedne, ale ocení závěrečnou dramatickou vložku s Japonci a vše předtím bere zpětně třeba jako dílky mozaiky, které do sebe nakonci zapadnou. A Ondřejova manželka Lenka? Věřím, že takové ženy existují, protože jak by řekl klasik - trestat je lidské, odpouštět božské.

Já mám radši Belmonda v komediích. To je asi jediná moje subjektivní výtka, Josse dokáže s policajty pěkně vyběhnout a zvlášť závěrečné vyvrcholení na zámku je vynikající, scéna u vrtulníku už ale trochu kýčovitá. No a nemůžu nevzpomenout trochu úsměvnou pistolnickou scénu, kterou vzdají filmaři hold Tenkrát na Západě.

Jak miluji mainstreamové westerny, tak se mi libí, když to občas natočí někdo trošku jinak. Peckinpah a třeba Eastwood v Nesmiřitelných nás vracejí z těch romantických Leoneovských a Vinnetouovským výšin zpátky na zem. Není špatný vidět divoký západ trošku out of box, i když si na to člověk musí sakra zvyknout. Například aktivní přítomnost kulometu pěkně symbolizuje, za jaký že konec to tentokrát režisér vzal.

Paráda! Tým skladájící se ze dvou loserů a jedné chytré zkušené hlavy se zdá být vhodně namíchaným koktejlem. To by ovšem zlato nemohlo mít auru mající zhoubný vliv na myšlení zlatokopů. Podívám-li se na to trošku filozoficky, je to nadčasové dílo. A jestli ne už předtím, tak po závěrečné symbolické scéně u mě pátá hvězdička sedí tak pevně jako to zlato ve skále.

Tedy nedivím se, že Turci po uvedení filmu prskali. Černobílé vykreslení postav zrovna na objektivnosti nepřidá. Jinak je to ale více než dobře zpracované vězeňské drama se silnými momenty. Přidávám se k těm, kteří Billyho Hayese nelitují, není totiž IMHO proč.

Já čekal, že po pár deseti minutkách oťukávání se rozjede akce a mrtvý budu počítat i na palcích u nohy, až mi ruce nebudou stačit. Tady ale kvalita nahrazuje kvantitu. Každému úmrtí předchozí pořádná porce minut napětí a hutná atmosféra, která se vůbec celým filmem táhne jako černá nit. Profláklá scéna kytara/banjo je opravdu nezapomenutelná. Charaktery postav se zdají být celkem černobílé - namachrovaní měšťáci proti chudákům horalům, kterým chtějí vzít jejich svět. Po skončení filmu to možná už takhle vidět nebudete.:-)

Kdo má rád hory, neměl by si to nechat ujít. Ani se nechce věřit, že se to opravdu tak stalo. Jakou měl šanci na přežití? Vůle byla tady jenom základní ingrediencí, pak už jen neskutečné štěstí. Ve stodvaceti čtyřech dalších případech by to dopadlo špatně, ale i pan Murphy si někdy bere dovolenou (to je citace z jedné mé oblíbené knihy). Doporučuji i těm, kterým hory nic neříkají jako poselství o tom, že by se člověk neměl nikdy vzdávat. Tak jsem si najednou vzpomněl na klišé, které kdysi zaznělo v Pobřeřní hlídce - umřít je lehký, žít je někdy dřina.

Také u druhé trilogie se mi poslední díl líbil nejvíce. Už od začátku je jasné, že proti předchozímu dílu to bude více o akci a méně o romantice. I ten Anakin je mi tady víc sympatický než ve dvojce.:-) Ve druhé půlce graduje temná stránka a příběh letí, postavy se vykreslují, vše se poutavým a gradujícím způsobem vyjasňuje. K dokonalosti chybělo velmi málo.