J.F.B.

"You can be a good man. Or you can be a good father. Me? I'm neither. I know that. But you get to choose." Díky chvalozpěvu houdka442 jsem se tedy konečně odhodlal podívat na tento seriál. Přes jistý počáteční skepticismus mne příběh dokázal velmi rychle zaujmout, což je samozřejmě hlavně zásluha výborného hereckého obsazení – od hlavních postav (zde bych zvláště vyzdvihl výkon Michelle Dockery) až po ty vedlejší (Simmons). Výtečná je také původní hudba, v níž jsem sice slyšel několikrát (vzdáleně) Sicario, ale to bude asi tím, že Örvarsson je také z Islandu a tohle je pro Islanďany zkrátka typické. Zcela zbytečný pokus o dedukci, ale aspoň je komentář delší. Skvěle zvolené jsou i další písničky, které zde slyšíme. Kamera je také velmi dobrá, podávající nám záběry šedivé jako nová venkovská výstavba (nebo přinejmenším jako většina nové venkovské výstavby), které taktéž přispívají k pochmurné atmosféře. Zachycení toho, jaké to je, když se rodina dostane do takové situace, jak to poznamená jejich život, vzájemné vztahy, co to o nich odkryje... tohle velmi silné téma se tu daří zpracovat velmi kvalitně. Nevyhne se to pár slabším místům, pár klišé a několika dalším věcem, které mi vadily, ačkoliv se nutně nemusí vylučovat s realitou – například to, co už někdo nadhodil v komentářích k osmé epizodě, co mne během sledování poněkud zmátlo (LR). Ovšem vím, že věci ve skutečnosti nikdy nemusí být takové, jakými se zdají být, takže je tohle dost slabý argument. Jinak je to solidní reklama na Apple a Audi, i když trochu překvapivě zde nejcitovanější značkou luxusních aut je jedna tradiční americká.

"Chci tě na celý život. Sem tam." Ačkoliv mne už úvodní titulky příjemně překvapily přítomností Suzanny Hamilton a dostalo se mi mnoha krásných záběrů africké přírody a zvířat jako z přírodopisného dokumenty, ba i závanu atmosféry koloniální Afriky (klub, přehlídka), vše doprovázeno výtečnou hudbou, tak mne to jako celek, zas tak moc nechytlo. Částečně bych z toho vinil strukturu, která sice plně odpovídá vzpomínkové formě příběhů, ovšem domnívám se, že v literární podobě by to možná dokázalo zaujmout více. Tady mne to přeskakování scén přišlo občas rušivé, vadily mi tam několikrát různé záběry, u nichž jsem měl pocit, že jsou prostě zbytečné (kdežto u některých filmů jde opravdu cítit, že všechny scény skutečně drží pohromadě), byly divně (ne)ukončené, ustřižené. Herecké výkony Redforda a Streep byly velmi dobré (ovšem dabing Karen byl naprosto příšerný – verze s Evou Hudečkovou), ohledně Brandauera si nejsem jist, jak na mne vlastně zapůsobil (ale to bude pravděpodobně souviset s charakterem jeho postavy). Objevilo se i několik zajímavých vedlejších postav, ale ve výsledku bych ocenil větší zaměření na tehdejší život evropských kolonistů (ve městech, se zpracováním farmářství jsem spokojen), než na milostnou linku. Která je sice taktéž zajímavá (a je samozřejmě středobodem tohoto snímku), jenže pro mne bohužel ne dost.

"V životě jsem nebyl tak rád, že jsem v New Yorku." Působivá rekonstrukce událostí nouzového přistání a toho, co přišlo potom. Dobře zahrané, dobře zpracované, dobře zrežírované, dobře natočené s velmi dobrými efekty, z nichž jsem si značnou část ani neuvědomil, což s potěšením kvituji. Je to velmi pěkný příběh onoho "obyčejného" hrdinství, který mne ale bohužel nedokázal strhnout tak, jak bych si přál.

"Um, no. I - I mean, I - You're putting me in a terrible position here. I would - I would hate to get the wrong person arrested." "Oh, please! This is Pasadena. We do not arrest the wrong person. That's L.A.!" Tenhle film má všechno co má hollywoodský film mít. Dlouhé záběry. Drama. Napětí. Násilí. Nahotu. Sex. Hvězdy. Šťastný konec. Asi toho bylo víc, ale já nemám moc dobrou paměť. Takže se zeptám jen na jedno: Kde je ten Oscar? Oprava: Zapomněl jsem, že tehdy ho dostal Clint Eastwood za Nesmiřitelné, takže vše dopadlo, jak mělo.

"Je tu šance, že to přežili?" "VÝSTŘELY" "Teď už ne." Je to dobrá akční komedie. Ale jen dobrá. Hlášky jsou možná víc než dobré, ale příběh sám o sobě nijak zvlášť strhující není. Auta vybuchují, střílí se, občas někdo umře na komedii až moc násilně, hraje se s maňásky, děti jsou sprosté, vztahy jsou komplikované, záporné postavy jsou slabé, kladné vcelku dobré. Bavil jsem se, ale pokud budu mít v budoucnosti chuť na akční krimi/thriller s výbornými hláškami a i trochou humoru, tak vždy raději sáhnu po nějaké callahanovce. Protože Bruce Willis na Clinta prostě nemá a upřímně jsem stále úplně nepochopil jeho značnou, téměř všeobecnou, popularitu. Ovšem mi stále chybí dost důležitých snímku z jeho filmografie, takže se to může třeba změnit.

Bojlery! (X) Příjemná romantická záležitost, která důvod cestování časem (dodatečně) vysvětlí jakousi formou epilepsie a pozměněným genetickým kódem (asi... jistý si plně nejsem, ale ono na tom vůbec nezáleží) spuštěnou díku tomu, že v 60. letech se pásy zrovna moc neužívaly, načež se může vesele rozjet kolotoč cest tam a onde po časové ose. Je to samozřejmě kýč, ale naštěstí vcelku milý a alespoň na mne funkční – chlubit bych se tím možná neměl, ale už se stalo. Což je samozřejmě zásluha kombinace již zmiňovaných 60. let, Fordu Country Squire z roku 1968, Banánových toulek, slzopudných scén a Rachel McAdams.

"Yeah, I am runnin.' Runnin' from lies, lies like birthday congratulations and many happy returns of the day when there won't be any." Dialogy jsou výborné, většinu stopáže jsem se opravdu bavil, což i je zásluha výtečného hereckého obsazení s jako obvykle skvělým Newmanem a dalšími, mně většinou neznámými (nebo velmi málo známými) herci, kteří své charaktery dokázali skutečně oživit. Williamsova hra je podle všeho mnohem složitější, ovšem funguje to i v poněkud okleštěné verzi. Učinil jsem však jisté poněkud znepokojivé odhalení, to jest, že jsem alergický na hlas/styl mluvy Elizabeth Taylor. Možná to bylo jen její postavou, ale poslouchat ji déle než 104 minuty, stal bych se pravděpodobně alkoholikem, aniž bych k tomu potřeboval Skippera...

"Nezapomeňte na pásy! Kdyby tohle auto nějaký pásy mělo..." Možná se najdou lepší filmy o dětství a dospívání, které dokáží za podstatně kratší dobu říci více o tomto období (nebo části tohoto období) našeho života, třeba i mnohem silněji, působivější formou, pravdivěji... ale prostě to neřeknou takto, tímto unikátním způsobem. Který je natolik zajímavý, že ty tři hodiny zdánlivě obyčejného příběhu utečou jako voda (většinou jako v prudším horském potoce, ne v nějaké pomalu se plazící řece někde v nížinnách). Ano, jistě je to hodně i tím, že je příběh ze Spojených států, které mají pro mne jako Středoevropana vždy příchuť exotiky, neboť se od naší části světa dost odlišují, ovšem přesto je tu i ta druhá strana, ta známost, podobnost v tom, jací jsme. A i když můj život byl úplně jiný, nepoznal jsem mnoho z toho, co hlavní hrdina, tak se rád svezu nejen s tou vlnou nostalgie, která s tímto snímkem přichází. V mnoha ohledech je to trochu nerealistické a trochu kýčovité, zvláště ke konci, ale já prostě takové ty lehce pseudofilosofické řeči vlastně rád, takže je nijak moc neřeším. Herci byli dobří, avšak asi nejlépe hrál 1968 Pontiac GTO (v dabingu nazývaný "gé té nula" – jakého idiota tohle napadlo?), který vždy ukradl scénu pro sebe, ovšem i pickup Toyota "YO" má svůj půvab.

"You're right, ma. Twenty-four years old, you're washing my balls. It's perfectly normal." Zrovna když jsem postrádal tu správnou indie filmovou atmosféru, tak se mi jí bohatě dostalo v odysei (pouti) dvou vozíčkařů a jednoho slepce (a nezapomínejme na jejich velmi impozantní ošetřovatelku) za cílem, který, jak doufají, změní jejich životy. Výborná kombinace humoru a dramatu, nechybí ani velmi dojemné scény. Hlavní hrdinové jsou skvěle obsazení a opravdu si dokáží získat sympatie. Film správně odsýpá, nenudí a má také velmi povedený soundtrack (♪♫). Výtečný oddychový filmeček. "Operation Copulation is a go."

"Don't worry, you won't be needing a watch this weekend anyway, because... you're on Jesus' time!" Na stejnojmenný kraťas předcházející tomuto filmu jsem se podíval už před mnoha měsíci (a opět zopáknul až po tomhle). Nijak zvlášť mne nezaujal, ani jsem ho tehdy nehodnotil. První věcí, která mne praštila do očí u dlouhometrážní verze, je skutečnost, že po prvních deseti minutách jsem měl pocit, že se dívám zase na ten kraťas. To samozřejmě není velký problém, dá se to svým způsobem i čekat. Problém je skutečnost, že i po skončení filmu jsem měl pocit, že jsem viděl jen ten snímeček. A nic víc. I když je 7x delší, tak ty scény navíc nějak nedokázaly děj více rozvést. Sice se tam povedlo docela dobře zachytit tu atmosféru pokrytectví, trapných situací a pomluv, kterou najdeme ledaskde, nejen ve školním prostředí, jenže to nestačilo. Je to celé nevyrovnané, snímek skutečně neví, co chce vlastně sdělit – a i když na nějakou řeč dojde, tak ta nemá zrovna silný účinek. Natalia Dyer je dobrá, rád jsem zase v něčem viděl Timothyho Simonse z Looking for Alaska, ale jinak mne tam nikdo moc nezaujal. A prostě mi tam hodně chyběla taková ta správná indie filmová atmosféra...