HellFire

Když J.J. dostane do rukou skvělý scénář, tak umí vykouzlit něco doslova magického a v případě Lost mu dokonale sedl tenhle tajemný námět. Pilot má všechno, po čem by mohl akce, tajemna a napětí chtivý divák toužit. Spousta otázek, jeden pád letadla a lidé ztroskotaní na ostrově? Pojďme na to. Jeden z top seriálových pilotů, ale za tu shaky kameru bych někomu zpřelámal ruce.

Cosi cosi o mimozemšťanech, kteří chtějí bezdůvodně zničit Zemi, ale ještě předtím si otestují, jestli jsou lidé zlí nebo hodní. Who cares. Tady tvůrci jednoduše potřebovali jakoukoliv výmluvu, aby mohl Simon Pegg mávat rukou a dělat, co se mu zamane. To je samozřejmě středobodem celého filmu a následné humorné scénky táhnou děj kupředu. Jenom škoda, že všechno ostatní je vlastně prázdná výplň. Co si budeme – Kate Beckinsale moc talentu nepobrala a Terry Jones, režisér třech celovečerních filmů Monty Python, odvedl jen průměrnou práci. Jde poznat, že tady se nehraje vyšší liga. Vlastně úplně stačí, když se na YouTube podíváte na sestřih těch nejlepších scének.

Vlastně proč ne? Aquaman si nehraje na nic seriózního a na rozdíl třeba od takového Thor: Thunderous Love Story nemá infantilní a urážející humor. Naopak humor tady funguje skvěle, hlavně kvůli chemii mezi Momoou a stále velmi podceňovaným Wilsonem (sakra, tomu chlápkovi už je 50!). Příběh je sice značně jednoduchý, ale děj má skvělé tempo, pořád se něco děje a nikdy se nenudíte. Svět je opět velmi propracovaný a vlastně mě mrzí, že v této podobě už Aquaman nebude pokračovat. Mezi všemi komiksovkami za posledních pár let je Aquaman vítězem.

Vypadá to, jako kdyby Soukupovi ruplo v bedně. Nebo vůbec nechápe, co znamená točil sitcom. Nebo nechápe vůbec nic. Dost dobře je možné, že platí všechny tři možnosti, protože Soukup očividně jen paběrkuje nad tím, jak on je ten nejlepší člověk pod sluncem. Zase musím přiznat, že se u toho hodně nasměju. Něco takového by se totiž neodvážil uvést na televizní obrazovky žádný racionálně uvažující člověk. V prvním díle jsem měl podezření, ale teď je to jasné – Soukup si myslí, že je bůh. Kdo jiný by onanoval nad svou nadřazeností do takové míry, že by hrál moderátora talkshow (ředitele televize) a zároveň hosta (premiéra republiky) v jedné osobě? Neví někdo, jestli Soukup není kámoš s Breenem?

Jaromír Soukup je hrdina lidu! Co se stane, když začnete točit, aniž byste měli scénář? No přece musíte improvizovat. Takže je třeba všechny své myšlenky jaksi přednášet nahlas sám pro sebe. Divák se tak přeci jen snadněji vžije do vaší kůže, že ano. To je jaksi jasné i laikovi. Aneb jak by řekl sám pan premiér: „How dare you!“

Co se stane, když máte opravdu hodně peněz a nabobtnalé ego? Premiér! Bohužel musíte taky zainteresovat další lidi, kteří musí vaše nutkání o pozornost přetrpět. Ať už za kamerou, nebo před ní. Soukup je takový náš Neil Breen a to fakt nechceš. Tohle se nedá ani hodnotit objektivně. Na jedné straně je to příšerně stupidní, ale ve své stupidnosti je to úžasně nevinné a humorné. Něco takového nejde jednoduše vytvořit záměrně, ale vznikne to jaksi nahodile. Premiér je dítětem ignoranta a naprosto neuvědomělého člověka v jedné osobě.

Stuart Gordon měl hodně slušný rozjezd své kariéry. Jeho prvotina Re-Animátor byla dokonalým skloubením hororu a komedie. Rok nato natočil s prakticky totožnou sestavou čistě hororové From Beyond. Jeffrey Combs opět válí, praktické efekty nemají chybu a já vrním blahem. Když porovnám dnešní stupidní lekačkové horory s těmi osmdesátkovými a devadesátkovými, tak je mi do breku.

Reacher je zpátky a je ještě větší, než předtím. Což by nevadilo, akorát jsem nemohl odtrhnout oči od jeho nafouklého obličeje. Každopádně... rozjezd je to hodně pomalý, snad budou další epizody zajímavější.

Jakožto odnož The Boys to funguje překvapivě dobře a je to geniálně nekorektní. Ze všeho nejvíc potěšilo cameo Ashley.

Finále teda překvapivě nezvládnuté.