maxjekul

Po dokoukání posledního dílu čtvrté série můžu s jistotou říct, že Succession je jeden z nejlepších seriálů, které jsem kdy měl tu čest vidět. Obzvláště pak finální sezóna dosahuje takových kvalit, že by se jen těžko popisovaly v jednom odstavci. Herecké výkony, kamera, námět a především scénář mě zkrátka naprosto uchvátily a opravdu si myslím, že tento počin se jednou stane klasikou mezi seriály. 10/10

Air vypráví zajímavý skutečný příběh a to vcelku obstojně. Ben Affleck si jakožto režisér vede přinejmenším chvalitebně a a ani jako herec nezaostává za takřka hvězdným obsazením v čele s Mattem Damonem, Jasonem Batemanem a Violou Davis. Kamera není nic převratného, zkrátka něco, co byste čekali od tátovského filmu o byznysu. Jediné co občas mírně kazí můj dojem z filmu je scénář. Ne, že by byl špatný, ale občas zkrátka působí trochu zvláštně. Tento snímek se tak relativně povedl a úspěšně převyprávěl pro mnohé neznámé události ze zákulisí sportovní a módní branže. Bohužel ale nemá tak docela ambice na to stát se kultovním dílem ze světa podnikání jako třeba Social Network nebo The Wolf of Wall Street. 8/10

Je obdivuhodné udržet si kvalitu po čtyři díly a ještě obdivuhodnější je kvalitu postupně navýšit. A přesně to se této sérii povedlo, je vskutku zajímavé porovnat první díl Johna Wicka a pak tenhle. Režisér Chad Stahelski v průběhu let očividně dost změnil svůj styl natáčení a především celkovou stylizaci filmů. Co se týče technické stránky věci, hereckých výkonů, scénáře a tak dále, nemám takřka co vytknout. Jediné co tento snímek dělí od perfektního hodnocení jsou akční scény. Ty jsou sice na pohled absolutně impozantní, ale když se člověk zaměří na Jonathanovy protivníky, všimne si jak tragicky si většinou počínají. Člověk má pak trochu pocit, jakoby s nimi mohl bojovat i on sám. Dalším negativem je samozřejmě už jinými uživateli vyčtený, absurdní počet scén, kdy John přežije něco, co by ani v nejmenším neměl mít šanci přežít, to je ale bohužel tak trochu problém všech čtyř dílů. Pak ten nelogický způsob, kterým se John,  jakožto hledaný člověk dostane ve střihu z Manhattanu do Berlína. I tak je na tom tato série dost možná nejlíp, co kdy byla. Jo a Bill Skarsgård v roli ničeho neštítícího se markýze je brilantní.   9/10

Velryba je extrémně dojemný příbeh o zoufalství, laskavosti a odpuštění (mimo jiné samozřejmě). Všechna tato zmiňovaná témata na diváka v průběhu filmu dříve či později dolehnou v obrovské míře. A to převážně skrz absolutně vynikající výkon Brendana Frasera a způsob, kterým je jeho postava napsaná. Charlieho vám totiž bude líto i přes to, že sám sebe lituje už tak dost a že jeho činy v minulosti jsou přinejmenším poněkud neohleduplné vůči jeho okolí. Skvělý výkon ale odvádí i ostatní, obzvláště pak Sadie Sink, u které jsem počítal kolikrát se dramaticky zastaví ve dveřích a jakou výborně zahranou jízlivou poznámku zase vyřkne. Stylizace filmu se asi nemusí zalíbit všem, ale mě si temně chladné barvy snímku získaly téměř okamžitě. The Whale ve mně něco zanechalo a myslím si, že to nějakou chvíli neodejde. Darren Aronofsky po delší době přišel s něčím co je alespoň v mojich očích naprosto fenomenální a postaral se o to, že jsem asi poprvé v životě v kině uronil pár slz. Scénař, přestože vychází z adaptované divadelní hry a ve většině filmu nemá chybu, na jistých místech lehce zaostává za jinými atributy filmu a je důvodem pro moje odchýlení se o plného počtu bodů. Jednoznačně jeden z nejsilnějších kinematografických zážitků za poměrně dlouhou dobu. 9/10

Asi budu opakovat to co už tady bylo nesčetněkrát řečeno, ale na začátek je třeba říct, že tohle je nejlepší herní adaptace vůbec, a to i přes pár věcí, se kterýma mám trochu problém. Každopádně bych nejdřív vyčetl hlavní klad seriálu. Především příběh svojí předlohy převypravuje extrémně věřně a minimálně stejně realisticky jako tomu bylo v původní hře, bere si z ní to nejlepší a věci, který oproti ní opomíná většinou nejsou až tak důležitý a nepostradatelný jak někteří tvrdí. Líbily se mi i epizody, ve kterých byla dvojice protagonistů třeba jen polovinu času a spíš se soustředily na nějakou, vlastně nepotřebnou vedlejší příběhovou linii nebo ukazovaly minulost někoho z postav. Tyhle díly občas ve finále ani nijak extra nehnuly dějem. Ale když člověk přihlédne ke kvalitě kinematografie u daného dílu, tak mu to snad ani nemůže vadit. Jedinej díl, kde mi to vadilo a byl bych radši, kdyby v seriálu vůbec nebyl, byl sedmej. Zkrátka mi přišel tak chabě napsanej a lacině zkonstruovanej, že mi v seriálu jako celku nedával moc smysl. Kdyby tvůrci spíš těhlech 55 minut věnovali ústřední dějový lince, možná, že bych byl dal i tu pátou hvězdu. Namísto toho je finále seriálu docela dost uspěchaný a taky proto jsem z něj neměl tak silnej pocit jako při hraní hry. Když teda pominu můj malej problém se zpracováním narativu předlohy, tak nemůžu takřka nic vytknout. Z technickýho hlediska je to čistá, extrémně vydařilá filmařina. Kamera a zvuk nemaj ve většině epizod chybu a to samozřejmě platí i pro všechny akční scény. A obzvlášť musim pochválit fakt, že clickeři a celkově všichni nakažený nebyly CGI, ale namaskovaný herci. Výkony Belly Ramsey a Pedra Pascala asi netřeba komentovat, oba dva se svojich rolí uchopili bravurně a místama jsem měl pocit, že sleduju namódovaný Last of Us. 8,5/10

Tár je vysoce funkční drama, které drží pohromadě především výborně zkonstruované nervydrásající napětí a skvělé herecké výkony. Obzvláště pak prim snímku, Cate Blanchett, v roli Lydie, která podává jednoznačně jeden z nejvýznačnějších výkonu své dosavadní kariéry a troufnu si říct, že Oscarovou nominaci promění v sošku bez větších obtíží. Kamera a samozřejmě zvuk jsou v tomto filmu dalšími nepostradatelnými doplňky, které pozvedávají hodnotu filmu poměrně radikálním způsobem. Ony neúprosné až nepříjemné sekvence z koncertní síně nebo ložnice protagonistky jsou absolutní pastva pro oči (uši). Scénář a celková dramaturgie je jedním slovem vynikající a nějakým zvláštním způsobem mě nutila zamýšlet se, zdali nejsem schopen Lydii prominout její rozporuplné chování, kvůli jejímu nepopiratelnému talentu, který z filmu jakožto celku sálá. 9/10

Babylon je jednoznačně nejsmělejším dílem vynikajícího Damiana Chazella. Co se týče děje filmu, zdá se mi, že víceméne absoultně opouští svůj klasický, spíše lineární styl, kterým jsou jeho minulá díla zpracována. Stačí se ale na chvíli zaměřit na kameru nebo na opakující se sytou paletu barev a divák pozná o čí film se jedná. Právě v techické stránce věci totiž tvkí krása tohoto snímku. Ano, děj je sice zábavný a to po celé tři hodiny, ale jeho samostatná premisa je vlastně docela jednoduchá. FIlm by zkrátka bez svých detailních kompozic oplývajícíh opulentností byl jenom nejistou přehnaně dlouhou úmorností u níž bych si nebyl jist kam ji zařadit (to vlastně nejsem ani tak, ale to je jedno). Ze všeho nejvíc se mi pak líbily klidně až několikaminutové němé záběry z drona, které takřka jen prozkoumávaly prostředí scenérie. Skoro až do úplného konce mého pobytu v kině jsem osciloval mezi sedmi a osmi body, protože jsem si říkal, že to je jen velmi dobře natočená (tragi)komedie. Díky dojemnému konci, který mimo jiné ukazuje krásu kinematografie jako takové jsem se ale rozhodl přiklonit k osmi. Jo a herecký výkony taky dost v pohodě. 8/10

Horory nemám moc rád, jediný důvod proč jsem se na tenhle film podíval, byl fakt, že v něm hraje Jenna Ortega. Asi bych nečekal, že ji kdy uvidim po boku Cudiho, kterej překvapivě odvádí vcelku obstojnej hereckej výkon, ostatně jako vlastně všichni herci. Mimo velmi decentní hraní je skvěle fungujícím faktorem chaotickej střih, kterej se k filmu jako k celku dost hodí a neotřele mění uspokojivě znepokojující sekvence. Na čem X trochu pokulhává, je scénář, kterej na mě občas působil trochu otřepaně až lehce trapně. To ale kompenzuje zmíněná technická stránka věci a nepříjemný, plíživý pocit, který jsem z filmu měl. Přesto všechno mě film trochu zklamal, což je ale dost možná jen můj problém. Jakožto člověk, co horory moc nesleduje, od nich totiž mnohdy očekávám revoluční jumpscary a excelentně hrůznou atmosféru, což je něco, čím tento film naneštěstí úplně nedisponuje. Půl bodu za Jennu, kterou si zkrátka nemůžu vynachválit. 6,5/10

The Menu je zajímavé pojednání o lidském konzumerismu, které dokáže svou myšlenku obstojně prezentovat skrze zajímavý námět a velmi dobré herecké výkony. Film ale bohužel na spoustě místech pokulhává. Zahazuje potenciál detailnějšího rozvinutí postav a jeho samotné finále na mě působí jakože prostě nevěděli jak to ukončit a tak si vybrali závěr, který moc nekoresponduje s tím, jaký zbytek filmu je. A tyhle dvě negativa jsou mimo jiné zapříčiněna extrémně krátkou stopáží. Podle trailerů jsem očekával nepříjemný thriller s pomalým tempem, jehož hlavní antagonista bude nahánět divákovi hrůzu a nenápadně se bude ukazovat, že s ním něco není v pořádku. Tenhle můj problém se záporákem ale vůbec není zaviněn výkonem Ralpha Fiennese, ten naopak odvádí skvělou práci, jenže postava, kterou hraje je místy předvídatelná a ploše napsaná. To se bohužel dá říct o pár dalších postavách tohoto snímku. Přesto všechno je Menu zajímavá kritika společnosti, při které se občas divák ptá sám sebe, kdo je vlastně ten špatný. 7/10

Závěrečná osmá série veleúspěšného GoT spoustě lidem zhnusila celý seriál a možná i celý lore, který Martin vymyslel. Proto chápu všechny, kteří od tohoto spinoffu/prequelu moc nečekali, já jsem ale natolik zaslepenej všeobecnou kvalitou původního seriálu, že víceméně ignoruju nedostatky jeho finále. Proto jsem měl poměrně velké očekávání ohledně toho, co nám HBO z tohoto fascinujícího světa zase přinese. A musim říct, že moje očekávání se nad míru naplnily. Když pominu fakt, že jsem měl opět možnost vidět bělovlasé antihrdiny jezdit na okřídlených ještěrech chrlících oheň, musim poukázat na dost decentní herecké výkony všech účinkujících a scénář, díky kterému jsem měl pocit jako bych se koukal na další z dílů originálního Game of Thrones. Na seriálu je taky hezky vidět, že tvůrci si jsou vědomi toho na čem ztroskotal závěr Hry o trůny, fanoušci si mimo jiné totiž stěžovali na to, že byla celá osmá série trochu uspěchaná a taky na absenci politikaření a intrik, kterými dřívější řady překypovali. V House of the Dragon není nějak extra velké množství akčních scén, ale to je vykompenzováno právě onými hrami, které mezi sebou postavy hrajou a v tomto ohledu seriál zkrátka exceluje. Audiovizuální efekty jsou v tomto skvělém kinematografickém počinu taktéž něco, co rozhodně stojí za zmínku, realističnost draků je tady stejně jako kdysi opravdu k nevíře a všechny scény s nimi jsou pastva pro oči. Když jsem se tak zamyslel nad dějem seriálu, napadlo mě, že HotD je vlastně Sucession, kdyby se ho rozhodli zpracovat jako fantasy. To nezní až tak lákavě, ale funguje to opravdu skvěle. 9/10