Yzzyoff

Bod obnovy má místy scénář jak od Novy. Po řemeslné stránce sice tah na světovou branku určitě má, koneckonců nevšední vizuál byl to, co upoutalo v traileru, ale příslovečné klacky pod nohy mu hází celá řada logických chyb a klišé. Hlavní postava má nedůvěru v celý systém, od úplného začátku, a vlastně není řečeno proč. Celý ústav Obnovy je placený z daní a stát (a policie) nemá žádnou kontrolu nad tím, co se tam děje? K čemu vlastně celý ten humbuk s privatizací? Nejsou jasné motivy postav. Hlavní hrdinka se nechová úplně pochopitelně, ale především záporák nemá moc motivaci pro to, co dělá. Negativní teroristická reklamní kampaň na věčný život, který se platí z daní? Na detektivku příliš mnoho nejasností. Celý nápad s bodem Obnovy přináší spoustu zajímavých myšlenek, spojených především s otázkou etiky. Ale to se tady vlastně moc neřeší. Verze člověka, které spáchají a nespáchají vraždu, to byl asi nejzajímavější moment, připomínající minority report. Kdyby se děj neorientoval tak křečovitě na detektivku, tak by třeba alespoň část dějových klišé zmizela. I když stopáž není úplně krátká, vztahy mezi postavami si často divák musí domýšlet. Třeba proč velitel policie nakonec pomůže Trochinovské. Nebo jak přesně funguje vztah šéfa Europolu a šéfa Obnovy. Možná, že kdybych se podobně vrtal v Hollywoodské produkci, přišel bych na obdobné množství děr, ale Hollywood to prostě prodá tak, že mě nenapadne se ptát. Ačkoliv je dějová linka děravá, a napětí místy umělé, je tu i spousta pozitiv. Mnoho vizuálních originálních nápadů, hudba držící krok s nejnovější cimrou a dobře zahrané postavy, když zrovna bylo co hrát. Na české prostředí určitě nadprůměrný počin, ve srovnání se světovou scénou, ke které se snímek hlásí spíš průměr.

Na televizní drama velice dobrý nadstandard. Solidní herecké výkony, dobře popsaná sovětská byrokracie, slušná atmosféra. Akorát nevím jestli formát, kdy divák od začátku ví, kdo je vrah, je úplně funkční. V Čikatilově případu bylo tisíce podezřelých, a na obrazovce byl v podstatě jenom Čikatilo, a přesto se o něm člověk mnoho nedozví, protože většinu času kdy ho divák sleduje, zrovna někoho vraždí.

Poměrně hutné rodinné drama, které stojí především na hereckých výkonech a dialozích. Po herecké stránce není mnoho co vytknout. Přímo vynikající je Meryl Streep a velmi dobrá Julia Roberts. Rychle vzniká mezi postavami napětí, které svým cynickým poštěkáváním matka (Meryl Streep) akceleruje. Celé drama se nese v duchu postupné deziluze a rekonstrukce všech vztahů. Divák většinu stopáže hledá někoho, kdo vzbudí alespoň nějaké sympatie. A většina postav je buď krutá, sobecká, ublížená nebo slabá. Atmosféra je postavená bravurně a většina dialogů funguje dobře. Z usedlosti v Osage County se rychle stává místo, na kterém nechcete žít. Co už tolik dobře nefunguje, je gradace. Zaručeně nejvypjatější scéna u oběda přijde poměrně brzy, a zbytek filmu spěje k nevyhnutelnému konci v poměrně pomalém tempu. Jako scenáristická berlička působila scéna s trávou a s lopatou, která urychlila odchod jedné z dcer. Svým stylem moc nezapadala a působila nepravděpodobně. Největším problémem snímku je ale sklouzávání do klišé. Film, který v podstatě nepředstaví žádného protagonistu, se kterým by se měl divák ztotožnit, nemůže zničehonic fungovat jako klasický „doják“. V tomhle ohledu je nefunkční především hudba, postavená na folksongu, šveholící country kytaře a v závěru „budu brečet“ harmonické kadenci. A odjezd Ivy, kdy Barbara běží a dramaticky dobíhá auto v závěru, působí po všech tvrdých slovech co jich za celý film padne až komicky. Kdyby se film dokázal udržet prvotního syrového stylu až do konce, a nespadl k „jednoduchým“ emocím a patosu, byl by jeho dopad vyšší. 65%

Zhlédl jsem původní seriál, film i návrat v podstatě bezprostředně po sobě. Pak jsem navrch přidal pětihodinovou video esej od mnohem zasvěcenějšího fanouška, abych se dobral nějakého klíče, četl jsem recenze, fóra, hypotézy... A dospěl jsem k názoru, že ten čas za to nestojí. Chápu, že tajemství a neuchopitelnost je Lynchovým velkým tématem, a že právě odhalení vraha Laury Palmerové vedlo ke „smrti“ seriálu. To, že je the Return vyprázdněnou, mrtvou verzí původního seriálu je nejspíš záměr, ale natočit 15 dílů strašlivě debilních zápletek s Dougie Jonesem? To je trest za to, že divák stále sedí u obrazovky a dává „Mistrovi“ šanci? Nebo to je vtip, který stojí za nějakých 8 hodin času, ve kterém protagonista opakuje unylým nepřítomným hlasem poslední slovo co zachytí z řeči ostatních postav. Ať je to jakkoliv, byť výborně řemeslně zpracované, odpověď mě prostě přestala zajímat. Přestalo mě zajímat co tím Lynch myslí, protože jsem přesvědčený, že pro půlku věcí  vůbec žádný původní záměr nebyl. Právě naděje, že existuje nějaká spletitá mozaika, která má smysl a svoji vnitřní logiku, diváka drží v napětí v původním seriálu. A pokud není promyšlený každý detail, tak aspoň centrální myšlenku by člověk očekával natolik nosnou, aby stála za tak vytrvalou pozornost. Ale ani vysvětlení fanoušků ani Lynchovy komentáře mě nepřesvědčily o tom, že kroutit se nudou 18 hodin u tohohle martyria stojí za to. Je neuvěřitelné, jak výrazně dokázala  změnit 3. série můj postoj k celému seriálu. Od téměř nekritického nadšení z prvních dvou sérií, jsem se dostal k úplnému zklamání. To, že jsem seriál vůbec dokoukal, bylo v naději, že za těch 5, co tu hodně lidí dává, se to musí ještě výrazně zlepšit. Samozřejmě, možná je to prostě tím, že jsem to nepochopil, a že trapně požaduji vysvětlení režiséra, který přece nechce a nemusí  nic vysvětlovat. Jak píší jiní, tohle je čistá Lynch show. A možná, že je to dílo velmi originální, ale zároveň hodně sebestředné ve své rezignaci na diváka, stylem „máte co jste chtěli“. Má to i světlé chvilky, samozřejmě. Sem tam je skvělá  atmosféra, obecně výborná práce se zvukem i  obrazem, Kyle Maclachlan je vynikající herec, ale to je forma, která je natolik divácky náročná, že by měl obsah stát za to. Jenže obsah je podivná, nesourodá, nahořklá žvýkačka co už neměla nikdy přijít do módy.

Velice sugestivní obraz drogové závislosti. Co se filmového řemesla týče, tak je to myslím velmi zdařilé. Ať už se jedná o herecké výkony (především Christiane a Detlev) ale i atmosféra, hudba Davida Bowieho. Na svou dobu bych řekl, že je to film i poměrně explicitní. Neuhýbá drogám, násilí a sexu, ale zároveň je nevykresluje stylizovaně, nebo s určitou fascinací, jako to některé snímky dělají. Srovnání s „předlohou“ mi ani nepřijde příliš logické, protože hlavní síla knižní verze je v suchosti faktů, které mluví za sebe, nikoli v uměleckém zpracování. Za mě jeden z nejlepších filmů na dané téma.

Ačkoliv jsem předlohu četl dvakrát, a hru jsem párkrát hrál, tak jsem tu poznal často jen obrysy původního příběhu. Nejenže mi nikdy nepřijde na rozum, proč ve světě Zaklínače, ve kterém je rasismus téma poměrně frekventované, jen pojaté v rámci fiktivních ras, musíme ještě zamotat otázku toho vlastního reálného rasismu. Ale budiž, na casting jsem si obecně nakonec zvyknul. Co nemůžu překousnout, že povídkovou první knihu, která je pro seriál jako stvořená, bylo nutno takhle zprasit. Scenárista se rozhodl, že to co mělo komorní atmosféru v předloze, bude teatrální paskvil, co měla být velkolepá bitva, je přehlídka levných kostýmů a triků. Samozřejmě, není všechno úplně špatně, striga byla dle mého povedená, ale pokud beru v potaz rozpočet, předlohu a téměř zajištěnou velkou sledovanost, je tenhle seriál zklamání. Myslím, že do budoucna (nevěřím, že se to stane) by se na podobné překlady do netflixštiny mohli vysrat.

The Office je seriál, který se pohybuje na hranici neuvěřitelného trapna. Svůj balanc hledá postupně, a nachází ho spíš až ve druhé sérii. Ačkoliv to celé vypadá jako téměř amatérský dokument, gagy jsou pečlivě připravené, postavy dobře zahrané, a celkový poměr mezi civilním herectvím a karikaturou je vesměs dobře rozvržený. Chápu, že seriál může odradit v prvních epizodách, kde výše zmíněné věci ještě nefungují, ale už v druhé sérii, je výrazné zlepšení. Dobře funguje i rozvádění zapomenutých motivů z minulosti v pozdějších sériích a ač si to člověk neumí představit, i takový hovado jako je Michael Scott, umí dojmout (ne moc často). Navíc Kancl nabízí kromě pošuků jako je Michael, Dwight nebo Jane, také romantickou linku, která je civilní, nepřehání a dává tak divákovi možnost si odpočinout od trapna, na kterém je humor postaven, a tím zároveň udržuje realistický dojem. A ačkoli se tu často objevuje argument, že je to nepovedený remake, přijde mi to jako nařčení zbytečné, už proto, že celou věc na začátku zaštítil Gervais, a navíc se tahle americká verze poměrně rychle odlepí od své předlohy a jde si vlastní cestou. Ke kladům bych přidal ještě celkem zdařilé zakončení seriálu, protože to není samozřejmost. Čtyři hvězdy nakonec dávám pro to, že v tom množství dílů, které seriál má, je samozřejmě i několik hluchých dílů, a jistá míra opakování určitých zápletek (Michaelovy eskapády s hledáním partnerky), které se ne vždy vydaří. Nicméně v rámci odpočinkového seriálu si myslím, že Kancl je jeden z nejlepších.

Anime Diablo prznící předlohu. Devět levelů pekla je jen opulentním obžerstvím brutalitou, kdy se únavně přesouváme až k závěrečnému boss fightu. Desátý kruh pekla, kam patří tahle hovadina se jmenuje nuda.

Proč někdo vůbec chce zpracovávat historii, když jí absolutně odmítá dodržovat? Chybí jakákoliv snaha dodržet dobové oblečení, zvyky, nebo chování aristokracie ve středověku. Dialogy smrdí papírem, a Kateřina postrádající hlubší psychologizaci působí jako velmi laciný prototyp „silné ženy“, který se omrzí po třech dílech.

Jarmusch vytváří kultovní film pro kultovnost samotnou. Mix japonska, rapu a italské mafie. To vše kořeněné absurdním humorem a moudry z doby šógunovy a brebentěním francouzského zmrzlináře. Překvapením pro mě byla především neakčnost filmu. Příběh se dá vystihnout pár větami, ale důležitý je tu důraz na detail, atmosféru a precizní dialogy. Moc příjemná záležitost podpořená skvěle padnoucím soundtrackem od RZA.