Clowie

I když nejsem příznivcem moderního scénického pojetí klasických oper, hned na začátku mě odbouralo, když Netrebko v roli kurtizány v rudých šatech a lodičkách pronásleduje dav mužů v oblecích (sice je pak v detailních záběrech vidět, že někteří z nich jsou vlastně ženy navlečené do pánských obleků, ale co už, je to divadlo). I z dokumentu dýchá energie tohoto nastudování a když si člověk odfiltruje některé zbytečně vzletné fráze komentujících a nezbytné nahrané skopičiny hlavních představitelů, získá náhled na mimořádné představení Verdiho nesmrtelné opery. A když k tomu připočtete úryvky překrásných melodií v provedení dvou mistrů, které v dokumentu bohatě zazní, budete hledat jako já, kde se dá tenhle kousek vidět celý.

Kdo jiný než William Macy by lépe zahrál člověka, na kterého se lepí smůla natolik, že ho najme majitel kasina, aby přivolával smůlu těm, co začali příliš vyhrávat, než představitel prodejce aut z filmu Fargo. Já nevím, člověk by z toho měl mít spíš špatný pocit, ale Macy to umí zahrát s takovou dávkou smutku, snahy a důstojnosti, že je naprosto neodolatelný. Smolař je film s nápadem a úžasnou atmosférou. Od první chvíle jsem se usmívala a těšila se na další. Ale ono to není až tak třeskutá legrace. Vlastně se to potom docela zvrhne, když se ukáže, že úspěšný výherce je jeho syn. Je to nápor na emoce a na morálku. Ten film se mi líbil taky proto, že je dělaný tak nějak postaru. Člověk rozumí, co říkají, hraje krásná hudba, hlavní hrdinové jsou jasně daní a čitelní. Čas plyne a voda teče. Pěkně strávený čas to byl. Jen ta kocovina z toho lidského sajrajtu.

Dokonalý film na základě dokonalé předlohy. Nedovedla jsem si představit nikoho v roli Saturnina a ejhle, Oldřich Vízner se té role zhostil na výtečnou. A Lubomír Lipský v roli dědečka vynálezce je prostě skvělý a k tomu další čeští herci, především teta Kateřina, kterou zahrála Jana Synková, Milouš ztvárněný Petrem Vackem a samozřejmě hlavní představitelé Ondřej Havelka a Lucie Zedníčková. Pohodový český film, který by se mohl otřít o ta nejvyšší uznání z Hollywoodu, aspoň myslím.

Čistá krása, nádherná hudba, dokonalá stylizace, příběh. Rádoby dokument o nácviku tanečního představení na motivy Bizetovy opery Carmen. Trochu to ze začátku připomíná Chorus Line, který mě nudil, ale brzo vzlétne svým směrem a určením, protože to má přesah do života, promiňte mi tu vzletnou frázi (v Choru Line mi to připadalo nucené, tady je to přirozené). V castingu na hlavní roli v tanečním představení na motivy Carmen vybírá Antonio Gades novou mladou tanečnici Lauru del Sol, která odstrčí dosavadní primabalerinu Cristinu Hoyos. A zamiluje se do ní. Na ostatní se podívejte, ty peripetie - nácvik představení, sbližování, láska a pak nevyhnutelná krize - dávají to celé na YT (sice bez titulků, ale obejdete se bez nich, věřte). Film popisuje tvorbu představení od klasického flamenca do stylizace Carmen. Hlavní hrdinové, jak jsem je uvedla výše, si stojí všichni na roveň, ale myslím, že nebudu daleko od pravdy, že tímto filmem se udělal nejvíc Paco de Lucia. A zaslouženě. Krásný film, originální. Syrový, existenciální, jako flamenco samo. Zážitek. Jak stárnu, Cristina Hoyos je mi stále bližší. Jestli jste ještě stále nerozhodnuti, tak se podívejte na 30. minutu a za ni. Je tam všechno. Stylizovaný bojový tanec mezi ženami, vidíte to také jako já?

Přes nepříliš nadšené recenze pustila jsem si ten film, protože jsem v poslední době četla dvě historické knihy, které se odehrávaly na úpatí Pyrenejí, a chtěla jsem vidět to, co jsem si předtím jen podle popisu v knihách a podle 3D pohledu na mapách představovala. Místo toho jsem se hned od začátku ponořila do příběhu, který mě zaujal, ba přímo strhl. Dospívající chlapec se octne v situaci, kdy se dozví víc, než by za normálních okolností měl znát. Jenže je válka. A jeho sousedi ukrývají Židy a on to teď ví. Myslela jsem si, že mě jen tak něco nazaujme a nedojme, ale tohle mě dostalo už od prvních minut. Děj se v něm žene velkým tempem, pořád se něco děje. Silné téma. Silné emoce. Taky krásné záběry pyrenejských hor a krásná doprovodná hudba. No a pak, kdy esesák daruje místnímu bláznovi dalekohled, a přitom v tu chvíli berou lidem základní potraviny... Dívejte se. Huston je už za zenitem a Reno je pupkáč, ale nejen oni udělali tento film, přinejmenším představitel hlavního hrdiny, ale věřitelní jsou všichni. Jeden z nejlepších filmů, které jsem v poslední době viděla.

Ačkoli jsem se hned ze začátku dozvěděla o organizaci pohřbů a úpravě nebožtíků víc, než jsem si kdy přála znát, film to morbidní téma podává nakažlivě pozitivním až radostným způsobem. Velký obdiv tvůrcům! Sice chápu, že velkou roli v tom musel hrát scénárista, režisér a tahle parta, ale nikdy by toho nedosáhli s běžnými herci, aspoň myslím. Ta největší zásluha jde za představitelem hlavního hrdiny Jackem Blackem, bez něhož by film nebyl (takový). Jinak nezajímavý tuctový chlapík strhává na svoji stranu všechny kolem sebe svými schopnostmi, svojí energií a radostí ze života, pracovitostí a zaujetím pro obor. Svojí lidskostí a laskavostí. Asi stejně, jak to dělal jeho reálný vzor, protože film byl natočen podle skutečných událostí. Shirley MacLaine v roli bohaté vdovy je také dokonalá. Takhle mračit se snad nedokážu ani já! Taková skepse, bože můj. O všem tom kolem Bernieho vypovídá asi nejvíc její replika: "To byl Bernie Tiede, asistent pohřebního ústavu, je ke mě velice milý a laskavý. Nevzpomínám si na nikoho, kdo na mě byl v posledních padesáti letech tak hodný." A všimli jste si té smrtky s kosou u té havárie před školou? Nemyslela bych si, že to někdy řeknu, ale ten film řadím k filmu M.A.S.H. (ten film, ne seriál). Ta kombinace člověčenství, drsného prostředí, černého humoru a současně naděje. A ta radost a chuť, která z herců (i neherců) úplně sálá. Ale to jen do půlky nebo něco za ni. Kdyby to v tuhle chvíli skončilo, byl by to jeden z těch nej nej filmů všech dob.

Existenciální, syrový, hrubě dokonalý krátký film. Dobrá myšlenka, skvělé provedení, naprosté nadšení z hereckého koncertu Boleslava Polívky v roli smrtky a také Dagmar Havlové a Ivany Chýlkové. Dávali to tehdy už hluboko v noci a já měla brzo ráno vstávat do práce a lepší by bylo, kdybych to vypnula a šla spát. A přesto mi to nedalo. A nelitovala jsem. Přibilo mě to doslova k televizi. A víte co? I když jsem na tom byla tehdy dost špatně, tenhle film mě nabudil k tomu, abych to nevzdávala.

První hra, kterou jsem ve svých 15 letech v Divadle Járy Cimrmana, tehdy v bránickém divadle, viděla. Bylo to jako zjevení. Po těch příšernostech, na které nás tahali se školou, najednou inteligentní zábava, logická, důsledná, pošetile lidská. Nikdy nezapomenu na tu atmosféru jakéhosi tichého spiklenectví lidí, kteří si v předsálí vzrušeně listovali v maličkých programech, těšili se z dobových fotografií a vtipných komentářů k nim (jako například hromadná fotografie asi stovky dětí před školou, z nichž jedno je určitě Jára Cimrman) a hledali, kdo dnes večer hraje. Seminář, kterým hra začínala, mě naprosto okouzlila. Když B není horší než A, tak proč zrovna my jsme béčko? ptá se dotčeně účastník B skupiny a donutí mluvčího, aby to změnil, a tím ho totálně splete. A další hlášky se valí a já si musím dávat pozor, abych je používala jen mezi spřízněnými osobami, protože kdo to nezná, tak to samozřejmě nechápe. Posel světla mě, přiznám se, moc nezaujal, ale Vizionáře miluji. Tam skoro co věta, to perla. Nadčasová hra, nesmrtelná, tedy až do příštího roku, to přijde nový, mladší, ten se nezakecá... nashledanou!

Nevěřila bych, že se dá vystihnout knížka filmem, ale podařilo se. Knížka je samozřejmě lepší, ale i tak je zážitek z filmu opravdu dobrý. Podívejte se na film. A přečtěte si knížku.

Je to film století. Nevěřila jsem, dokud jsem se nepodívala. Díky všem, kdo se na tom podíleli. Tom Hanks je dokonalý, ale i všichni další kolem něj. Nechápu, jak to mohl někdo natočit. Je to film o všem.