Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Akční
  • Drama
  • Komedie
  • Animovaný
  • Dobrodružný

Recenze (390)

plakát

Avengers: Endgame (2019) 

Film dvou tváří. Čistě obsahově se Endgame bohužel setkává se spoustou krkolomností, které jsou ale potřeba, aby se příběh dostal tam, kde je třeba. No a ta druhá je čistokrevný fan service a je to jen na vás, na kterou stranu se přikloníte. Těch odkazů na ostatní filmy Infinity ságy je tu neuvěřitelné množství a náhodný divák bude odcházet z kina snad až znechucen. Pokud se tomu ale poddáte, nabídne Vám Endgame jedinečný zážitek, takové series finale pro všechny dosavadní filmy od Marvelu. Celý film spěje k opravdu definitivnímu konci, což je u Marvelu osvěžující. Uzavírají se linky z předchozích filmů, které na toto neměli větší prostor. A bylo to hezké a emotivní hned v několika momentech. Pro mě to paradoxně nejvíce byly závěrečné titulky, což může působit směšně, ale sami uvidíte. Popravdě moc netuším, jakým způsobem chce tohle Feige v dalších fázích překonávat. PS: Russovci ty megalomanské bitvy stále neumí :P

plakát

Bumblebee (2018) 

Jste krutí lidičkové, krutí. Tohle je přesně to, co sága Transformers potřebovala. Úplně se odstřihnout do Michaela Baye a jeho krutovtípků a nabídnout nám jednoduchý příběh o holce a kamarádovi z vesmíru, okořeněný osmdesátkovou atmosférou a soundtrackem. Celý začátek nápadně připomíná první Transformers. Výměna frajera, co chce zapůsobit na Megan, za trošičku introvertnější holku, která se vyrovnává se smrtí svého otce, je přece jen pro mě osobně zajímavější. Hailee Steinfeld navíc dokáže utáhnout na svých bedrech cokoliv. Oceňuji nenucený humor, už méně ocěňuji vtípky ve scénách s armádou, kde, na své poměry, exceluje John Cena. I díky těmto důvodem je hrozná škoda, že se diváci nevypravili v hojnějším počtu a na pokračování můžeme čekat o něco déle, než by bylo nutné.

plakát

Aquaman (2018) 

Warnerům se nedá upřít snaha, ale narozdíl od Marvelu se jim prostě nedaří zkloubit příběh s hravostí tak jako barevnějšímu studiu. Aquaman je rozmáchlý a technicky vytříbený, ovšem padá s výběrem hlavních hrdinů. Jason ani Amber nejsou zrovna oscaroví herci a scéna příjezdu na Sicílii... uff, ta teda bolela. Snímek by si jednak zasloužil o něco prostříhat a taky trochu ubrat na explozích přerušujících konverzaci mezi postavami. Jako vážně, stane se to asi pětkrát. Opakující se vtip již není vtipem, pisálci. Jamese Wana je na takovou látku strašná škoda.

plakát

The Haunting (2018) (seriál) 

Parádně zkombinovaná duchařina s hutným rodinným dramatem. I když je seriál prezentován jako horor, o ten tu jde až ve druhé řadě. Ozdobou seriálu je jednak režie, několik vzájemně prolínajících časových úseků, když přijdou lekačky, jsou maximálně efektní apod. No a dále vynikající casting zejména dětské části osazenstva, které si Netflix prostě dokáže pohlídat. Možná trochu škoda, že nejlepší epizody se odehrávají v polovině seriálu a konec je možná až příliš sluníčkový.

plakát

Roma (2018) 

Zásadní snímek dnešní doby. Alfons prostě je jedním z vůbec nejlepších režisérů této doby, když dokáže z velmi jednoduchého děje vyždímat co se dá. Souhlasím s komentářem, že Roma v určitých pasážích velmi nápadně připomíná starší české snímky (Ecce Homo..), např. scény s garáží a neposedným psíkem. Ovšem to, co dělá z dobrých filmů vynikající, mě ale scházelo. Ta odtažitost způsobuje, že ta pečlivě připrovovaná emocionální bomba není tak silná. Až tedy na nervy-drásající dvacetiminutovou sekvenci, kde si Cuarón jakoby rozpomenul na své Potomky lidí. Akademie bude Romu milovat a já se jim opravdu nemůžu divit.

plakát

První člověk (2018) 

Chazelle je umělec. Ne režisér, ale umělec. Ani tady si neodpustil až muzikálové momenty, kdy jsem si říkal, že při stavbě rakety odněkud vyskočí Gosling a hodí si duet s některým z inženýrů. Hurwitz exceluje s piánem a basy, kamera se vyznamenává ve vesmírných scénách, kdy ta klaustrofobnost cítit na každém centimetru. Ryana Goslinga stále preferuji spíše v komediálních rolích, do toho oscarového herce mu stále něco chybí. A i když je film opravdu technicky vytříbený, tempo je kvůli četným rodinným scénám kolísavé. Mírné prostříhání by pomohlo. Chazelle ale opět potvrdil, že on prostě je tou nastupující generací, dalším Spielbergem a Nolanem, o jehož služby se studia přetrhnou.

plakát

Ostré předměty (2018) (seriál) 

Seriálová sestřička Zmizelé k ní možná měla více vzhlížet. Sharp Objects docela trpí na roztahanost jednotlivých dílů, kde se hlavní příběh line až slimáčím tempem vpřed. Druhá polovina tento dojem pak trošičku vylepšuje. Vzhledem k obsahu zde samozřejmě hraje prim obsazení. Amy Adams je tradičně skvělá, mě však spíše zaujala debutantka ve velkoprodukci Eliza Scanlen, která svou dvojí tvář profi skejtařka/maminčin hodný diblík hraje výborně. Líbily se mi i občasné, až psychelidické prostřihy mezi současností a minulostí. Závěrečné rozuzlení a brutální potitulkévá scéna byla jen třešinkou na dortu. Dík taky za to, že se nemusíme strachovat o kvalitu dalších sérií. Konečně si někdo uvědomil, že není potřeba dojit za každou cenu *mrk mrk* Netflix

plakát

Solo: Star Wars Story (2018) 

Po všech motanicích při vzniku tohoto filmu docela ucházející výsledek. Jak nemám rád Rogue One, tak toto mi sedlo. Síla absentuje, Impérium je upozaděné, pašerácké klany vládnou. První setkání Hana s Chewiem a jejich vzájemná chemie je fantastická, Emilia je prostě od přírody špatná herečka, Donald Glover nemá moc prostoru, ostatní nemají moc co hrát. Největším plusem je, že příběh velmi rychle odsýpá a jen ve svém závěru je citelně překombinovaný, kdy se na poli 15 minut postavy asi padesátkrát podrazí. Navíc otevírá obří dveře případným pokračováním (crossover s Obi-Wanem?), což už Aiden vlastně prozradil během kampaně.

plakát

Avengers: Infinity War (2018) 

Začněme tím nejvíce pozitivním, po vyhajpované ale standardní jedničce a naprosto nudné dvojce jsou třetí Avengeři tím nejlepším crossoverem v rámci Marvel univerza. Samozřejmě vybalancovat čas pro 60 postav není zrovna jednoduché, ovšem bratrům na režisérské stoličce se to povedlo ukočírovat s přehledem. Další stránkou je humor, který se zde vyskytuje v opravdu hojné míře, ale neruší tolik jako například u Ragnaroka. No a posledním kladem je samotný Thanos, hlavní postava filmu a bezkonkurečně nejlepší záporák univerza. Jakmile se objeví na scéně, můžete si být jisti, že žádného hrdinu nenechá odejít bez toho, aby důrazně vysvětlil, jak se věcí mají a mít budou. A je jedno, jestli to bude přes pěsti nebo slova. Film se dá velice snadno užít a ty 2 a půl hodiny uteče jak voda. Ale na konci tomu bude i přesto něco chybět. Jop, ty další 2 a půl hodiny. Narozdíl od slibů bratrů Russových a Kevina Feige, že Avengers 3 jsou samostatná marvelovka, se na konci dívám na cliffhanger z ranku Šmakovy dračí pouště. Navíc cesta k němu je až bolestivě předvídatelná. Paradoxně jsou tak třetí Avengers obsahově příliš plytcí a po skončení filmu jsem si říkal, že ten opravdový příběh nabídne až čtvrtý díl. Infinity War je "jen" dobře natočenou jednohubkou před opravdovým nášupem.

plakát

Ready Player One: Hra začíná (2018) 

Filmová adaptace známé bible pro nerdy se štítí okatých popkulturních narážek, kterých je kniha plná, a jde si svou cestou. Autor předlohy usměrnil svůj významně pozměněný příběh do 140 minutového filmu a tato změna mu prostě sluší. Spielberg, kterého už mnozí (včetně mě) odepisovali, si rozpomněl na svou starou formu a dal nám pekelně rychlou jízdu světem Oasis. Celá stopáž je přesně dávkovaná a nenachází se zde žádné výrazné hluché místo. Zápory se možná najdou, ale pro mě to nepřebíjí to počáteční nadšení. Netflixovská minisérie by příběhu slušela více, ale v rámci možností je to to nejlepší, co jsme mohli dostat.