Avengers: Endgame

Celý MCU je mi dost u zadku, nebaví mě postavy, styl humoru ani celková průměrnost většiny filmů a za opravdu solidní považuju jen dvojku a trojku Captaina Ameriky od Russoovců. A kdybych mohl lusknutím prstů tenhle vesmír vymazat z filmové historie, asi bych moc neváhal, protože se mi už roky otravně cpe. Tím pádem jsem Endgame nijak neprožíval, dopředu ani v kině, do kterého jsem ani nešel, protože jsem necítil potřebu. Ale ani bych tomu nenasazoval psí hlavu, prostě mě tenhle fenomén míjí a můžu jen závidět těm, kteří si pobrečeli u všech těch citovek, co se tam hážou, nebo slintali u závěrečné digimegabitvy, u které už jsem klimbal. Já si užil hlavně část o cestování časem, kde se zábavně nahlíží a parafrázují výrazné momenty z předchozích filmů jako finále prvních Avengers nebo Capova bitka ve výtahu. (10.08.2019)

AVENGERS: ENDGAME jsou ten typ filmového díla, v jehož případě můžete po zbytek života říkat "byl jsem u toho". Mám takových zkušeností pár nastřádáno a beru je s rezervou, ale stejně jsem dneska cítil, že vidím něco mimořádného. Jak z hlediska dějin vyprávění, tak z hlediska dějin práce s kinematografickými fikčními světy a vlastně i na poli samotného vyprávění s velkým množstvím postav. A to mnohem víc než v případě minulého filmu, který byl pohříchu epizodičtější, nesoudržnější a odtažitější. Fascinující pro mě osobně je v ENDGAME nakládání se serialitou. Nejdříve jde o pokračování posledního filmu, pak avengerské série, pak všech paralelně rozvíjených makrosvětů a nakonec celého makroverza. Fascinující je rovněž šíře a organizovanost postupů, jimiž dosahuje navzdory této rozmanitosti značné jednoty: různé žánrové vzorce, různé formy vyprávění, různé modely práce s naším očekáváním a vůbec precizní rytmus celého toho tříhodinového (168 minut bez titulků) kolosu. Ale hlavně, ony tři hodiny mu dávají onu největší devizu: dokáže být při vší velkoleposti nejednou velmi intimní, zastavit se a nechat rozvíjet naopak zcela nevelkolepé okamžiky unikavé každodennosti či vztahů mezi postavami. To funguje i díky tomu, že oproti celé sérii spíše neobvykle klade zejména v první dvou třetinách často důraz spíše na nuancované herectví v delších záběrech než na rychlé střihové výměny, spíše na pohyby kamery a pohyby herců než na návodné nástřihy (což ale platí i pro některé klíčové akční scény). Zejména poslední záběr je pro mě v těchto souvislostech velmi působivý a pro celou povahu ENDGAME vlastně mnohem příznačnější než očekávatelné davové sekvence. Ale nebojte, ani nenaznačuju... a ano, uronil jsem slzu, ba několik. (25.04.2019)

Za každou cenu (zábavně)! Za mě to nebylo ono. Chyběla mi tam osudovost a pocit, že to prožívám s nimi, a to se mi ani po všech filmech viděných nejméně 2x prostě nedostavilo. V podstatě jsem dostal protažený konec IW s komediální skoro až dvouhodinovou komediální vložkou, o kterou jsem nestál a dost nelogických kliček, které většina diváků ignoruje a nad filmem nestráví ani minutu se snahou zhodnotit jeho příběhovou funkčnost. Baví nás to a je to super, ale kdo vnímá všechno to okolo? Něco pro hardcore fanoušky něco pro obyčejné tv spotřebitele... Pro každého máme něco a přitom mi to v závěru filmu dalo hrozně málo. Chvíli poslechu diváků v kině po konci a došlo mi, že tady není žádné vnímání/chápání záměrem, ale čirá zábava. Chci víc. (bez spoilerů radši nepokračuji) Co mě však na tomhle filmu baví, není ani tak jeho technická dokonalost, ani adorování všemi okolo, ale ten samotný moment velkoleposti, který se teď promítne do výdělků, životů a dalšího fungování MCU. A na to jsem zvědavý. Snad to pro mě bude zajímavé... PS: podruhé potvrzení prvních dojmů, cestování v čase je nesmyslné, první polovina filmu by bez vztahu k postavám byla naprosto zbytečná, dvojce zásadních odchodů stále skvělá. (25.04.2019)

Na závěrečný Avengers jsem se připravoval jak na státnice, před projekcí jsem sjel od Marvelu všechno co dům dal, donesl jsem si domů šest kamenů z nedalekého parku a přemýšlel, že vezmu kladivo a probourám zeď k sousedovi. Jak se ukázalo ani tahle příprava, ale ani má bujná fantazie na kluky a holky od Marvelu nestačila. Celkem rychle totiž tvůrci mým fantaziím o vývoji posledních avangers udělali papá. Tito Avengers pro mě nejsou o kolosálních bitvách, o humoru ani o efektech, byť vše ve filmu najdeme, ale poslední Avengers jsou pro mě především o Avengers. Samotnou zápletku dostanu na talíři vlastně až v půlce bijáku a to se mě na tom velmi líbilo, že tvůrci pracují s mým očekáváním, snaží se ukázat že i sebelepší superhrdina cítí stejnou bolest a lásku jako my všichni ostatní, ale nezapomíná ani na humor, návrat Thora na scénu to je první liga humoru a už tak sympatická postava tohoto světa u mě hned poskočila o několik pater výš. Asi se mně až dodneška ještě nestalo, aby stačil záběr na nějakýho superhrdinu, jako tady na Thora a já se válel smíchy. Chvilky pro dojetí tam jistě jsou a za mě krom té největší, i jedna málo nápadná (sestry ) to se mě fakt dostalo do srdce. Určitě to není díl, který má nejrychlejší tempo, epochální střety, osudové proslovy, tohle je díl, který má ovšem nejvyzrálější filmařinu, krásně pracuje s detaily a rozumí duši i srdci svých postav a to je úplně to nejlepší co jsem mohl od Avengers dostat, emoce. (24.04.2019)