Třináct životů

Ron Howard je plodný filmař, který svůj celovečerní debut natočil v roce 1977. Za svou kariéru poté prozatím realizoval 27 celovečerních filmů, kdy se nestyděl blockbusterů (Willow, hraný Grinch, adaptace tří knih Dana Browna s Robertem Langdonem v hlavní roli, Solo: Star Wars Story), ale především filmů, které byli natočené dle skutečných událostí. Za Čistou duši o životě matematika Johna Nashe získal Howard Oscara, mezi jeho další památné filmy poté patří například Apollo 13 o stejnojmenném vesmírném programu, Těžká váha o životě zápasníka Jamese J. Braddocka (po Čisté duši další spolupráce s Russellem Crowem) nebo Rivalové o soupeření formulových závodníků Nikyho Laudy a Jamese Hunta. Když poté v roce 2018 došlo na událost známou jako Záchrana z jeskyně Tham Luang, mohlo být tak nějak jasné, že by se této látky mohl chopit Ron Howard. A tak se také skutečně stalo.   Bylo naprosto pochopitelné, že po událostech šáhl Hollywood, kdy už v roce 2019 spatřil světlo světa thajský film The Cave, svého času se poté chystali tři separátní americké produkce. Na další dvě již ovšem nejspíš nedojde nejen díky faktu, že je ohledně nich tak trochu ticho po pěšině, ale především proto, že Howardových Třináct životů nastavuje laťko dost vysoko. Howard se opět projevuje jako filmař, který filmu dává skvěle načrtnutou expozici, společně s kameramanem Sayombhuem Mukdeepromem docenit krásu Thajska a následně realizovat poměrně klaustrofobické drama, kdy se Howardovi opět daří skvěle budovat napětí a to i přes fakt, že člověk tak nějak ví, jak se události vyvíjeli ve skutečném světě.   Délka ve výši 150 minut je především k závěru krapet vražedná, přesto si ovšem film nakonec dokáže svou délku bez problému obhájit. Howard dokáže pracovat s vysokým počtem postav a to i s britským záchranným týmem i vlastníky titulních třinácti životů. Tahle dramatizace skutečné události je i díky silným hereckým výkonům skutečně silná, kdy se musí vychválit nejen Viggo Mortensen, Colin Farrell, Joel Edgerton nebo Tom Bateman jako členové britského záchranného týmu, ale především i představitelé všech 12 chlapců i jejich trenéra.   Soundtrack Benjamina Wallfische se krásně poslouchá a filmu dodává ten správný význam majestátnosti, těžko se poté dá především věřit tomu, že se do konce roku objeví více fascinujících prací se zvukem. Výrazná část filmu se odehrává pod vodou a v jeskyních, kdy je Třináct životů na vysoké audiovizuální úrovni i právě díky solidnímu zvuku. Největší handicap při sledování na Amazon Prime tak lpí v tom, že film vybízí k tomu, aby byl silným zážitkem na velkém plátně, který by ještě více přispěl pocitu té audiovizuální skvostnosti.   Záchrana z jeskyně Tham Luang v roce 2018 obletěla celý svět a na záchraně třinácti životů se podílelo téměř 10 000 lidí, scénář Williama Nicholsona poté dokázal na události vystavět funkční scénář, který nutně nevybízí k citové zaujatosti a to především proto, že námět sám o sobě zůstává stejný díky reálným základům. Film i díky tomu dokáže servírovat horskou dráhu emocí, kdy jen zamrzí, že se ve finále prakticky netočí kolem uvězněných chlapců a trenéra. I přes audiovizuálně vypulírovaný vzhled poté Třináct životů pořád jede tak trochu na jistotu a Howard se projevuje pořád spíše jako šikovný řemeslník, než tvůrce s výrazným rukopisem. V celku ovšem Howard dostál své pověsti ideálního tvůrce na chopení se filmů dle skutečných událostí a minimálně v rámci nominací za zvuk i fantastický střih bude na konci roku Třináct životů nejspíš patřit mezi největší kandidáty na Oscara..   Třináct životů v roce 2022 přichází ještě relativně čerstvě po událostech z roku 2018, rekonstrukce těchto událostí v uchopení Rona Howarda ovšem stojí za to. Nejen díky solidnímu obsazení před kamerou, ale především díky schopnému tvůrčímu týmu za ní. Jestli v Hollywoodu skutečně ještě existuje někdo s ambicemi realizovat další film na stejné události, trumfnutí Howardova filmu se rázem jeví jako mission impossible...... (05.08.2022) (méně) (více)