Ferrari

Narvat něčí život do dvou hodin většinou není dobrý nápad, takže vítám, že se Michael Mann touto cestou nevydal. Krátký výsek z roku 1957 s pár flashbacky do minulosti bohatě stačí k rozehrání velkého dramatu. Trochu jsem bojoval se samotným názvem, ale po chvíli přemýšlení jsem dospěl k tomu, že dává naprostý smysl. Ten film je o tom, kdo (a co) všechno je nositelem tohoto jména. (13.01.2024)

Radosť z rozprávania príbehu, ktorý dokáže byť (napriek tomu, že je vopred známy) pocitovo rovnako dramatický,  nevypočítateľný a plný hyperadrenalínových zákrut, ako automobilový závod. Zo samotných áut a závodenia sa tu nestal sekundárny motív, ako by sa mohlo zdať. Ich esencia je presiamnutá celým filmom. Mann veľmi dôsledne a radikálnejšie rozrobil prístup, ktorý načtrol ešte Lee H. Katzin v Le Mans. Blockbusterovo veľkolepé a zároveň rozrpávačsky sofistikované a pankáčske. (07.01.2024)

Když věci dobře fungují, tak se na ně i dobře kouká, poučuje Enzo Ferrari svého synka. Stejnou maximou se řídí i Michael Mann. Další z jeho portrétů umanutého profíka v existenciální krizi je radost sledovat díky vypravěčské semknutosti a tomu, jak rytmicky, bez jakýchkoli zádrhelů šlape. Během expozice se prakticky z každého záběru dozvídáme nějakou podstatnou informaci, která bude později zužitkována. Zároveň je představen řídící stylistický postup - využívání duality a kontrastů (např. světlé scény s milenkou vs. tmavé scény s manželkou). Pomalejší scény se pravidelně střídají s rychlejšími, pohyb se zastavením a melodramatickým (v jedné scéně vyloženě operním) zveličením určitých emocí, zejména žalu, který - každý po svém - zpracovávají oba manželé. Mann navazuje na hollywoodské klasiky jako Hawks nebo Sirk a nechává mnohem víc než jiní současní režiséři vyprávět mizanscénu. Současně se vzpírá konvencím klasických životopisných dramat, když se soustředí pouze na krátký úsek Ferrariho života a namísto vytváření umělých konfliktů skvěle dramatizuje všednodenní setkání a běžné byznysové úkony (vyplácení mezd, podepisování dokumentů, dohody s investory). Tento cit pro detail současně přispívá k uvěřitelnosti fikčního světa. Práce se přitom neustále konstruktivně nebo destruktivně střetává s osobním životem (Ferrari díky ní nachází řeč se synem a zároveň kvůli ní ztrácí svou ženu). Nejvíc emocí a vzrušení je příznačně přítomno ve filmařsky bravurních scénách závodů, které představují Ferrariho největší vášeň. Katarzi ale oproti jiným sportovním filmům nakonec nepřinášejí. Spíš vědomí křehkosti života (tehdejší závodní auta i díky vynikajícímu zvukovému designu fakt nepůsobí bezpečně) a poznání, že jakkoli se budete snažit mít vše pod kontrolou, určité události stejně předvídat nelze a nakonec vám nezbude, než je přijmout a nějak začlenit do svého životního příběhu. 90% (07.01.2024)

Michael Mann vypráví o jednom krátkém úseku v životě majitele slavné automobilky. A bohužel vypráví příběh, který není příliš atraktivní a nedaří se mu zaujmout. Adam Driver navíc hraje odměřeného chladného profesionála, jenž drží svoje emoce na uzdě, a výsledkem je tak vcelku nudná podívaná. To se změní v poslední části, kdy se začne závodit a Mann ukáže, že mu to režírování akce pořád jde, i když může působit poněkud starosvětsky. Celkově je ale Ferrari vcelku nezajímavá podívaná o lidech, kteří bojovali s osobní krizí a jednou velkou životní ztrátou. A jeden z nich jen tak mimochodem navrhoval auta. (17.01.2024)

Mám taký reálny dojem v tom zmysle, že ponúkajúci sa teaser trailer na daný titul, je napokon predsa i oveľa vhodnejšou alternatívou, ako povedzme venovať viac ako dve reálne, a k tomu trebárs ešte i »pocitovo« o niečo dlhšie hodiny tomuto úplne nevydarenému titulu ako celku, keďže je tak akosi až ťažko-nestráviteľným, až tomu skoro vôbec ani nerozumiem, ako je to vlastne možné? Kde sa stala chyba? • Hollywoodsky režisér nakrútil akože biografický počin o talianskom, titulnom predstaviteľovi, čo asi nebol príliš najlepší nápad, v ktorom americkí hereckí predstavitelia, rozprávali s akýmsi divným, talianskym akcentom, resp. i s množstvom divných replík zo strán neustále sa prezentujúcich [mimoriadne nudných] postáv, a to teda konkrétne i za priameho doprovodu miestami až neznesiteľnej, chaotickej montáže, alebo dokonca tiež používaného, hudobného motívu z predchádzajúceho hitu Gladiátor, a to ani vskutku nehovoriac o naprosto prekérnom, hereckom prejave zo strany ústredného protagonistu Adama Drivera, ktorý sa podľa môjho pragmatického názoru do titulnej úlohy absolútne nehodil, čo v konečnom dôsledku neveštilo nič dobrého, a čo sa v podstate naplnilo až do poslednej bodky. • Ak by bola taká možnosť, tak by som si snáď nielen iba od režiséra Michaela Manna - vypýtal «tučné odškodné» najmä za to, že som venoval svoj voľný čas takejto nezmyselnej zlátanine, z ktorej sa dokonca možno »obracia v hrobe« i sám Enzo Ferrari, ktorý istotne nie je spokojný s týmto mdlým spracovaním, zaváňajúcim prapodivnou atmosférou, z ktorej na mňa stále dýchalo akési nekonečné, pocitové utrpenie, čo sa každou ďalšou scénou iba umocňovalo, ak aspoň nepočítam i zopár svetlejších momentov naprieč dianím, kedy sa konečné [z]hodnotenie zastavilo len na dvoch, ozajstne biednych hviezdičkách, pričom nechýbalo veľmi veľa, aby som zišiel ešte nižšie, čo by už zaváňalo naozajstnou katastrofou. (09.02.2024)