Chudáčci

Surrealistický gejzír, kamera utržená ze řetězu (miluji záběry rybím okem, co už dneska nejsou jaksi moderní) a mrazivě dunivá hudba měnící se tu v kakofonii, tam jen v pár vybrnkaných tónů. Orgastická extáze snad ještě neměla lepší hudební doprovod, o řádění na parketu nemluvě. Při některých intenzivních pasážích jsem si vzpomněl na Michaela Nymana a jeho hudbu k filmům P. Greenaway. Magický mix steampunku a secese doplněný vizemi jak od Karla Zemana (včetně té mořské ryby). Navrch ještě něco z Felliniho a Tinta Brasse. A z černobílého Londýna do světa plného barev, dobrodružství, sexu, krutosti a smrti. A ty skvostné interiéry! Jedním z hlavních motivů je emancipace, ale nějak to nevadí. A samozřejmě svoboda. A ač se tu skáče o sto šest, film vůbec není oplzlý a vulgární. V menších rolích mě potěšila H. Schygulla, vynikající německá herečka. Její scénka točící se okolo sexu a masturbace neměla chybu. Film, co je třeba zažít v kině - obraz + zvuk=dokonalost. Myslím, že dlouho nic lepšího z poslední doby jen tak neuvidím. (26.01.2024)

Fantaskní svět plný nadčasových obrazů slouží jako dějiště pro nejdivnější (ne)představitelnou komedii. Ta je přitom často vším, jen ne komedií, nejednou trefí hřebíček na hlavičku i v nejpřehrocenější scéně - a Emma Stone v ní zdánlivě mimochodem podává jeden z nejlepších výkonů, co jsem kdy viděl. (09.03.2024)

Natočí Yorgos Lanthimos ještě něco více přístupnějšího pro masy? Dle mého se tomu přiblížil, jak jen mohl, jen zkrátka svým osobitým až nechutným způsobem. Poor things jsou bizárkem, jež mi dokázaly plně znechutit Emmu Stone, která zde odhodila všechny zábrany a také naplno vyjevit groteskní stránku Marka Ruffala, jemuž jsem se několikrát hlasitě zasmál. Jemu a dalším podobným absurdním situacím, díky nimž mi vlastně spolehlivě utekl. Taková opatrná sedmička, nadšené ohlasy bych nikterak nepřeceňoval, dle mého zkrátka kritici ocení všecko, co se byť jen trošku vymyká nebo kladou nějaké otázky s politickými konotacemi. V tomto případě jen to první. (10.03.2024)

Oslava šialenstva a nechutnosti. Pri mene úchylného Gréka nič nové. Raz homáre strkal Farrelovi do riti, inokedy v psychosplaške s jeleňom nechal Kidmanku pochodovať permanentne nahú a ona poslušne odev odhadzovala, lebo vraj umenie, potom nechal lízať obtlstlé stehná a mušle v súťaži o favoritku, no a keďže jednotkou odpudivosti je Emma Stone, rozhodol sa, že na ďalší kúsok "umenia" prehovoriť ju, veď už mu raz svoju šerednosť pred kamerou dokázala. A prekonal sa. Emma Stone už nie je jednotka odpudivosti, už je to Emma Stone s havraním riedkovlasom, potrebujúca akútnu pedikúru, pretože tak rapavé chodidlá nevidieť ani v domovoch sociálnych služieb pre klientelu nad 80. Hrubozrnná päta, nechutné mrdanie s ešte negustovnejšími partnermi, obscénne vystavovanie sa a tlačenie očných buliev dovonka ako pri zápche po kile banánov a vylizovanie si šušky černoškou však robí z drahej Emmy jednu z favoritiek na oscara, čo len poukazuje na to, aké artové diela sa dnes musia točiť, aby progresívny partajčík tlieskal v stoji. Jedno šťastie, že film aspoň potvrdil žáner sci-fi, pretože v celom tom bláznovstve boli prítomní len dvaja intelektuáli a naozaj, ako z nejakej fikcie, obaja mali korene v Mozambiku. (01.03.2024)

Když si odmyslím skvělou Emmu; skvělou masku Dafoea a specifické kamery a vizuál, které sice dokreslují atmosféru, ale mě mnohdy spíš ruší; dost odvážné scény a zajímavý Frankensteinský nápad, zbyde mi trochu dlouhý a nudný film, protože všechno se to rychle okouká a jediná Emma, která by mě dokázala nějak emočně připoutat, si to celou dobu kazí, takže mi jsou nakonec skoro všechny postavy lhostejné, a takový film pro mě ztrácí smysl. (05.03.2024)