Rok diabla
Year of the Devil
Režie:
Petr ZelenkaScénář:
Petr ZelenkaKamera:
Miro GáborHrají:
Jaromír Nohavica, František Černý, Jan Prent, Václav Glazar, Jan Tříska, Jan P. Muchow, Jan Hřebejk, Saša Gedeon, David Černý, Karel Plíhal, Jaz Coleman (více)Obsahy(1)
Petr Zelenka – tvůrce úspěšných Knoflíkářů z roku 1997 – se jako scenárista podílel na Ondříčkových Samotářích a poté jako scenárista a režisér vytvořil celovečerní film Rok ďábla. Zelenka netradičním způsobem vypráví příběh Jaromíra Nohavici a skupiny Čechomor, přičemž dokumentaristicky nahlíží do období, kdy se tento písničkář léčil ze závislosti na alkoholu. Jako Nohavicův „anděl strážný“ se v tomto snímku představuje hudebník Karel Plíhal. S myšlenkou natočit film s J. Nohavicou a Čechomorem v hlavních rolích přišel Zelenka v létě roku 2000, kdy spolu tito hudebníci hráli na krátké koncertní šňůře. Zelenkův film je navíc obohacen rozhovory nejen se zmíněnými aktéry, ale i s dalšími zajímavými postavami, jimiž jsou bezesporu hudebník Jaz Coleman a holandský dokumentarista Jan Holman (Jan Prent), který by chtěl Nohavicu přistihnout ve chvíli, kdy začne znovu pít. Zručný mystifikátor Zelenka má ve svém filmu také scény se surrealistickým, mystickým – ba až s nadpřirozeným vyzněním. Natáčení filmu proběhlo v květnu a červnu 2001 na různých místech republiky, filmový štáb natáčel vedle hraných scén i koncerty Nohavici a Čechomoru, které jsou důležitou součástí děje. „Je to film o tom, jak elegantně odejít ze světa. Nebo je to film o přátelství, či o tom, jak jsou čtyři muzikanti svědky zázraku. Může být také o tom, jak vám mohou ti, které potkáte, změnit život,“ řekl o svém filmu scenárista a režisér Petr Zelenka. (Česká televize)
(více)Videa (1)
Recenze (396)
Nejlepší český film. Jízda Karla a Jaze ve výtahu, Janova rozmluva s bohem, Plíhalovo poslouchání melodií, dilema slipař-trenýrkář a jiné. Ironie, satira, mystifikace, závěrečná katarze, jezení rybiček. Po každém shlédnutí si opravdu připadám blaženě. "Karle pojď." "Já přijdu." "Ty nepřijdeš." "Ale přijdu. Jen si ještě chvíli posedím a přijdu." (Jako bonus přidávám komentář, který jsem dlouhá léta měla u Petra Zelenky v seznamu oblíbených režisérů: Jednou jsem takhle otevřela ledničku a chtěla se napít mléka, ale když jsem odšroubovala víčko, tak na mě z krabice vykoukl malý vousatý panáček s dýní na hlavě a zapískal: "Kdybys měla říct, kdo je nejlepší český režisér, koho bys jmenovala?" a potom se rozplynul v obláčku mýdlových bublinek. Nápad s pitím mléka byl sice tím pádem pasé, ale zase jsem měla řádný důvod k zamyšlení. A pořád se mi na mysli objevoval ten panáček a křičel: "Ona neví, ona neví!", až jsem se musela poradit s tetou CSFD. Tam jsem si ve své desítce nej filmů všimla jakéhosi tajemného titulu Rok ďábla. Co to je, Rok ďábla? To je nadčasová studie o umění užívat si života, vedoucí k naprosté blaženosti těla i ducha pokaždé, když si tento klenot pustím a nechám se opájet geniálními dialogy a hudbou. Takže jsem hned běžela k té lednici, vzala krabici a z plných plic do ní zařvala: "PETR ZELENKA, ty troubo!") ()
Rok ďábla je jakousi intimní zpovědí alkoholika. Retrospektiva jeho konání a zamýšlení se nad svými činy v minulosti. Autentické záběry doplňují hrané scény. To vše podbarveno skvělou hudbou dělá z filmu spíše dokument. Velmi hluboký film o boji s démony, kterých má člověk v životě mnoho, ať už si to uvědomuje, či nikoliv. 80% ()
Kapela Čechomor, Jarda Nohavica a jejich problémy s chlastem, o kterých si humornou formou vyprávějí v tomto filmu není zas tak špatný. S radostí jsem se na to koukal, ale že by mě to nějak bavilo, zrovna dvakrát tvrdit nemůžu. Krom toho, že se v něm přiblble kecá i když vtipně, občas do toho ještě hraje příjemná muzika Čechomoru, jenže to je asi tak všechno. Jednou a dost, řekl bych. Na druhou stranu, lidé kolem Ostravy musí tento film bezmezně milovat:) ()
Že je Petr Zelenka netradiční režisér, to už nám dokázal a dokazuje i v Roku ďábla. Opravdu zvláštní film to je. Jsem sice rockmetalista, ale jsem i muzikant, který už má za sebou spoustu jazzových a symfonických koncertů jako ten, kdo nesedí v publiku, ale na pódiu. Byl jsem na koncertě Čechomorů i Nohavici a nesmírně si jich vážím. Koncert Čechomorů dokonce považuji za jeden z nejsilnějších koncertních zážitků hned po velekoncertě Nightwish, na kterých jsem byl v Praze a to je trochu jiný šálek kávy. Troufám si říci, že Nohavica je momentálně nejlepší písničkář v ČR a Čechomor zde udržují českomoravskou hudební tradici, za což jim prostě patří obrovský dík. Možná teď se mnou nebudete souhlasit, ale podle mě by si Čechomor zasloužil českého Slavíka. Jednou by se Kabáti nepotentovali, ne? Ale vraťme se k fimu. Nejen, že je podbarvený nádhernými melodiemi, ale má svoje osobité kouzlo a atmosféru. Myslím, že každý, kdo je trochu zainteresovaný do tohoto stylu hudby (neposlouchá jen hloupý hip-hop nebo techno) a má rád tak trochu bizardní styl Zelenky, tak by si neměl tenhle film nechat ujít. This is real music and real experience! ()
Tohle prostě je machrovina první třídy. Kdybych nevěděl jak se opravdu Karel Holas seznámil s Jazem Colemanem, docela bych i věřil té scénce ve výtahu...nejslavněší český taxikář František Černý coby Marie Rottrová je úchvatný:) A Karel Plíhal je taky kapitolka sama pro sebe. Nezapomenutelné poetické scénky, kontrasty, skvělá hudba (taktéž kontrastní, vezměte si Čechomor, Jarka Nohavicu a Killing Joke), prostě výjimečný film. Kdyby mi tak ještě někdo vysvětlil, co znamenalo to s tím metrem.... ()
Galerie (10)
Zajímavosti (16)
- Obrázek na tričku, které má Jaz Coleman, je autentický obrazec z planiny Nazca v Peru. Tzv. geoglyfů je tam na 300. Obrazce jsou tak obrovské, že je možné je vidět v celku pouze z letadla. (sator)
- Film podpořil Státní fond kinematografie. (SONY_)
- Na otázku, jestli během natáčení prožil něco nepříjemného, Jaromír Nohavica odpověděl: "Hned první den! Hned od začátku to byla těžká pruda, po několika minutách jsem si říkal, kam jsem to vlezl, sem nepatřím, to bude strašné. No a bylo, co si budeme povídat... Ale konkrétně - bylo tam pár chvil, které mi byly fyzicky nepříjemné. Ještě před samotným natáčením mi dělali maskovací zkoušky, jestli má tvář unese úpravy do časů, kdy jsem byl, řekl bych, odvážnější ve svém vztahu k alkoholu a kdy to na tom obličeji bylo vidět. Začali mi přilepovat vousy, natahovat vlasy, dělali mi pod očima kruhy, nadouvali mi tvář vatou, takové ty věci, které se běžně stávaly, když se večer vypilo půl litru rumu a druhý den to samo naskočilo. A potom jsem tu polovinu tváře zahlédl v zrcadle a mně se v té chvíli vrátily deprese těch devadesátých let. Dokonce to bylo tak hrůzné, že mě napadl verš 'Ráno mě probouzí tma, sahám si na zápěstí' a řekl jsem si 'Ty vole, to je dobrý verš, to až tě tady domaskují, tak tak napíšeš písničku.' A hned mi došlo, že už jsem ji napsal, tak to bylo sugestivní. To jsou chvíle, kdy si člověk sahá do nebe, ale naštěstí říkám, když je kolem štáb, 'O nic nejde'." (NIRO)
Reklama