Bláznova kronika

Rozhodla jsem se, že zhlédnu všechny filmy, ve kterých se podílel Pavel Juráček na scénáři a musím uznat, že je tento film skutečně hodně slabý (a to při vší úctě k Juráčkovi a Zemanovi). Marně jsem ve filmu hledala něco, co by se dalo nazvat humorem. Po výtvarné stránce je film celkem zajímavý, ale ten obsah – to je bída. Jednoduchý příběh zasazený do výtvarného hávu – to mi přijde celkem málo. A aby to celé náhodou nevyznělo příliš alegoricky, tak si postavy raději ještě jednou převléknou oblečení a vítr zafouká opačným směrem… Uvědomím – li si, jaké snímky byly v té době filmovány, Bláznova kronika vedle nich působí tak trochu jako výkřik do ztracena. Proto díky za novou vlnu, která vlila české kinematografii krev do žil! (13.03.2011)

Ani se nedivím, že toto geniální podobenství o české národní disciplíně - převlékání kabatů a úzkostného sledování korouhviček - post-socialistická veřejnoprávní TV nechce dávat. Ten zámek totiž připomíná Československo, kde se kabáty a přesvědčení mění tak rychle jako vítr. A je jedno, zda jsou šedesátá léta či listopad 89 (učitelé nám na začátku listopadu vštěpovali socialismus a od konce listopadu nás začali učit demokracii). Je vidět, že film byl dělaný "na koleně", protože finance šly do velkolepých ideologických škvárů (ty dnes TV opakují do nekonečna), jenže to je nepodstatný detail. Je lahůdkou sledovat české herce, jak perfektně naplňují režisérův záměr - Kostka je se svou láskou k poli přesvědčivější než Crowe v Gladiátorovi (procházky zlatými lány), Menšík je přesně na hraně mezi komikou a tragikou (jak ho ta pozice socialistického baviče zničila), Effa není trapný, ale vtipný a Holub se v závěrečné scéně dotkl hvězd. (21.12.2010)

KRONIKA zapadá do Zemanovy kombinované řady filmů s animovanými a hranými prvky jako jeden z nosných prvků tohoto pojetí autorovy tvorby. Kvalitní herecké obsazení, nápadité animace a vůbec prostupování "něčeho-cosi", co lze označit jako obdobu latinskoamerického magického realismu, činí toto dílo ojedinělým nejen v Zemanově filmografii, ale v české kinematografii vůbec. Příběh prostých lidí na pozadí válečné zkázy, kterou jsou nejen smýkáni, ale do níž čas od času osudově vstupují jako nepotlačitelná mírotvorná dějinná síla, byl v našem hraném filmu zpracován v různých variantách vícekrát (DVA NA KONI, JEDEN NA OSLU) a patří k nejsilnějším tématům éry našeho znárodněného filmu. Zdá-li se někomu spád díla jako neúnosně úmorný, lze to v době akčních filmů pochopit. Starobylá rytina a novodobá akční fotografie dnes totiž také představují dva poměrně vzdálené břehy, byť i odlišného žánru. Ale na původnosti a neopakovatelnosti jedinečného třpytu tohoto kinematografického démantu to nemění vůbec nic. (21.03.2011)

Filmy Karla Zemana každopádně uchvátí vizuálně a ani tento není výjimka. Napadlo mě, zda se u příběhu nenechal Zeman inspirovat filmem Fanfán Tulipán. Bohužel vizuální stránka je na tomto snímku to nejlepší, ale zároveň i jediné zajímavé. Ano, Petr Kostka řádí jako výše zmínění francouz, ale to jen první půlku a v té druhé občasně. Jinak ovšem příběh dostává trhliny, když se v zámku nic podstatného neděje a film sklouzává do nezáživné nudy. (18.01.2021)

Fanfán Tulipán po česku. Petr Kostka se vážně podobá Gérardu Philipovi, Milka Vášáryová je důstojnou, byť subtilnější verzí Giny Lollobrigidy. A dialog Škrtí tě tvůj pán často? - Ne, jen ve všední den - mě vážně dostal. Nemám větší výhrady proti opakování dějových schémat - vždyť časté střídání vítězství i proher nakonec udolalo i horlivce, jakým byla i postava Karla Effy. Jen hudba mi tu a tam rvala uši. (04.03.2012)