KIMI

Režisér, scenárista, kameraman a střihač Steven Soderbergh zodpovědný mimo jiné za trilogii Dannyho parťáci či snímek Traffic - Nadvláda gangů dal kdysi dávno Hollywoodu sbohem a realizoval například televizní film Liberace! či seriály Knick a Mosaic. Krátkodobým návratem do Hollywoodu mu byl snímek Loganovi parťáci, následně pro Netflix natočil své dva slabší kousky High Flying Bird a Prací automat, aby se následně ubytoval na HBO Max. Tam v roce 2020 realizoval velmi slušné drama Nechte je všechny mluvit (kde byli veškeré dialogy improvizované), v roce 2021 dobovou detektivku z 50. let No Sudden Move a v roce 2022 přichází Soderbergh s další novinkou pro HBO Max. I tentokrát ovšem Soderbergh vystřídal žánr i pojetí a jeho novinka KIMI navíc dokáže chvílemi vyvolat pocit, že by mohlo jít o film Alfreda Hitchcocka, kdyby se mistr napětí dožil současné doby a nadále točil. A i díky tomu za pozornost určitě stojí. I tentokrát Soderbergh režíroval, chopil se kamery i stříhal, za scénářem ovšem tentokrát nestojí on, ale David Koepp (Jurský park, Spider-Man/2002). Filuta Soderbergh to poté opět zkouší tak trochu jinak, i tentokrát se člověk nemůže zbavit pocitu, že tak trochu experimentuje s možnostmi filmového média. Opět si hraje se střihem či s typy záběrů a opět v rámci Soderberghovy kariéry neokoukaně. A ve finále z KIMI opravdu vyleze funkční paranoidní thriller. Film vznikal na vrcholu pandemie COVID-19, která byla do samotného filmu zakomponována. Ústřední hrdince Angele trpící agorafobií ztvárněnou Zoë Kravitz to dvakrát nepřekáží, protože veřejné prostory jí nemůžou být více cizí. Pak ale dojde na odhalení násilného zločinu a nutný i když nechtěný vstup do civilizace. Z předělávky Okna do dvora v moderních kulisách se tak rázem stane thriller o boji o život, který stojí právě i na vynikajícím výkonu Kravitz. O to působivější je ovšem, že KIMI pravidla hry nezmění jen jednou. A tenhle hodinu a půl dlouhý thriller dokáže chvílemi pořád překvapovat. Přes nízký rozpočet Soderbergh vypráví poměrně velký příběh, který skutečně dokáže pracovat s tématy moderní společností, technologiemi či izolace a výstupu z ní. Soderbergh za pochodu experimentuje s vizuálem, načrtávají se některé linky, které vlastně ve finále dvakrát nikam nevedou a výsledkem je rozhodně poctivá řemeslná práce, která si i přes ukousnutí poměrně výrazného sousta dokáže udržet tvar. A ukázat, že Soderberghovo experimentování má své kouzlo. I díky krátké délce je tempo poměrně zběsilé, soundtrack Cliffa Martineze se poměrně hezky poslouchá a Soderbergh skutečně dokáže za pochodu vyprávět nějakou formu komentáře k současnosti a přitom jít v ději bez problémů dál. Především je z filmu cítit jisté varování ohledně opatrnosti před moderními technologiemi. V základu sice Soderbergh vypráví víceméně jednoduchý příběh, funguje v něm ovšem napětí a především tam jsou skutečně vrstvy pod kterými něco je. Zároveň je Soderbergh ovšem vyloženě necpe divákovi do obličeje a divák si ho skutečně může užít pouze jen jako ryzí thriller, kterému se skutečně alespoň částečně daří kráčet ve stopách Hitchcocka. Potencionální konspirační náhled ohledně potencionálního vývoje budoucnosti ovšem dokáže zaujmout. A Soderbergh přitom všem nepřišel ani o svůj známý specifický smysl pro humor. Pachuť lehce nevyužitého potenciálu možná u KIMI přetrvává, Soderbergh ovšem opět natočil zase něco jiného a opět solidně. Nejen na pomezí zkoušení různého typu vizuálu, ale právě i skrze vedení skvělé Zoë Kravitz a vyprávění příběhu, který pod svou zdánlivou jednoduchostí přeci jen něco skrývá. Soderbergh se ovšem nadále projevuje jako hravý tvůrce, kdy bude další jeho film minimálně zajímavá podívaná. A Bez kalhot 3 bude určitě minimálně fajn..... (11.02.2022) (méně) (více)