Tři přání pro Popelku

Krásná severská pohádka, která se odrazila od Vorlíčkova česko-německého kýče a nahradila ho přímočarou linkou o moderní dívce, jenž se ani po setkání s princem nemusela hned nutně zamilovat a posléze provdat. Podobně skvělé poselství nabízí taky Princezna a Švadlenka (2004). Všechny ty proklínané zdejší odlišnosti, jako je obsazení černocha nebo jeden letmý gay polibek, jsou zde zařazeny jen tak mimochodem a kdyby z nich malicherná česká média neudělala téma, tak by si jich ani nikdo nevšiml. (15.09.2022)

Zhruba někdy loni touhle dobou jsem se tu v diskuzi dohadoval se stádem homofobních idiotů tak intenzivně, až jsem posléze na samotnou pohádku úplně zapomněl. Rok se s rokem sešel, Vánoce za dveřmi a já si na Tři přání opětovně vzpomněl a... srsly... kde je ta kontroverze? Byla ta hysterie okolo opravdu nutná? Vždyť je to úplně obyčejná staromódní pohádka, která paradoxně i nejvíce trpí tím, jak moc staromódní a naivní je. Původní Tři oříšky neadoruju, ale uznávám jako jednu mála snesitelných klasických českých pohádek a remake se jednoduchého původního příběhu drží zuby nehty. Možná až moc. Samotná modernizace se ale povedla náramně. Astrid S je kouzelná a překvapivě nejvíce, kdy je stylizovaná do podoby právě umouněné Popelky. Skvělá je i úroveň cinematography. Majestátní norské krajinky, celkový vizuál a různé drobné úpravy (ne)logiky, kterým vévodí chytře upravená pointa třetího oříšku, strkají naši klasiku hravě do kapsy. (17.12.2022)

Chtěla jsem tuhle pohádku vidět ze zvědavosti, domnívala jsem se (poněkud bláhově), že si Norové chtějí natočit svoji Popelku, po svém.. S politováním si od našich tvůrců vypůjčili téměř vše, včetně dialogů (!) a mnoha scén a tím mě donutili, resp. dostrkali k tomu, abych začala srovnávat, což jsem původně vůbec neměla v úmyslu.. Mýma očima tomu chybí energie, necítila jsem žádné emoce, krásná zasněžená krajina sama o sobě nevytvoří pohádkovou atmosféru a co považuji za zoufalost, že odstranili veškeré naše vtípky a humor.. Popelka je sice hezká a snaží se hrát, ale okouzlující a podmanivá Libuška Šafránková je cca o tři poschodí výš, ani princ se příliš nevyvedl, nevěřila jsem mu ani slovo, no a macecha vypadá jako špatná karikatura ze špatného hororu.. A to podstatné na závěr, nebavila jsem se.. P.S. Karel Svoboda je taky jen jeden.. (26.12.2022)

Vorlíčkovo zpracování považuji za pohádkovou klasiku, ale zároveň to pro mě není nedotknutelné rodinné stříbro a tak jsem do norského remaku šel bez nějakých zbytečných předsudků. A vyplatilo se. Příběh v kostce zůstal tak, jak ho známe a liší se vlastně jen v detailech způsobených prostředím a dobou. Přibyla krásná norská krajina a pár decentních triků, což je v dnešní době digitálního bordelu pohlazení po duši. Co se samotné Popelky týče, tak Astrid S je k sežrání a nevadily mi ani další postavy. Zejména macecha, která vypadá jak Drákulova ségra, mě bavila a s touhle vizáží by mohla z fleku skočit do nějakého gotického hororu. Za mě celkově sice ničím výjimečná, ale i tak mile obyčejně hezká pohádka a takové už se dneska moc netočí. 75% (01.01.2023)

Ten film to má samozřejmě blbé, protože ho každý bude logicky srovnávat s Vorlíčkovou klasikou (osobně by mě fakt zajímalo, jak by se tenhle remake sám o sobě líbil někomu, kdo nezná český originál, jenže nikdo takový není). Do toho ten pseudoskandál kolem záběru na polibek dvou mužů (ten je tam skutečně tak letmý a sotva postřehnutelný, že mi ten povyk kolem toho přijde úplně směšný), který tomu tenkrát zajistil publicitu ještě před tím, než to šlo do kin. Ale i když si člověk zkusí tohle všechno odmyslet - včetně mé odvěké averze k remakům, které považuji za nejzbytečnější typ filmů na světě - pořád mu toho tahle nová Popelka nedá o moc víc, než pár záběrů na pěknou norskou přírodu a lehce pozměněný konec (plus detaily typu, že holubi netřídí hrách, ale flitry, nebo že sluha nepřiveze látku na šaty, ale rovnou stylistu, atd.), což bohužel opět jen potvrzuje můj dojem zbytečnosti takového projektu. Citelně jsem tam navíc postrádal humor, který původní Popelku tolik oživoval (a ne, prdící Dora na plese fakt není vtipná, ale jen trapná, podobně jako to psí lejno ve vesnici nebo muž močící před Popelkou), a nesedlo mi ani obsazení - herečka hrající Popelku mi pro tu roli přišla už trochu stará (a Dora mi skoro přišla hezčí než ona), filmový princ tam s tím svým "tureckým vzhledem" působí trochu zvláštně, a jediná Ellen Dorrit Petersen tam umí hrát a v roli macechy je démonicky dokonalá, ale její kostým a účes to až nepatřičně zanáší hororovými prvky, což mě zase vrací k té absenci vtipu, který jsem tam asi postrádal nejvíc. Jak mě Branaghova Popelka před 7 lety okouzlila, tato nová z Norska mě prostě jen nudila (navíc mě mrzí, že jsem se nedostal k původní norské jazykové verzi, protože český dabing je zde samozřejmě hrozný). (20.11.2022)