Návrat do budoucnosti II

Marty McFly na další cestě za lepšími dnešky menší úpravou včerejšků a zítřků.. Jistě, problematika časového paradoxu dostává trýznivým holobičem na holoprdel, ale když vidíte ty vyvalené oči C.Lloyda, létající DeLorean a legrační masky, jde vědecký náhled na cestování časem stranou a užíváte si v strhujícím tempu servírované technické a módní vychytávky kýčovité budoucnosti, Silvestriho (hlavně v dramatických pasážích) nezaměnitelný rukopis a především ten všudypřítomný feeling hravosti a nevinnosti komedií z přelomu 80. a 90.let, jenž aby v současnosti člověk hledal marněji než Biffa za stolem studentské menzy. A teď mě omluvte, jdu se s Almanachem sportovních výsledků z let 2010 - 2035 v pod paží ucházet o místo hlavního bookmakera sázkové kanceláře Fortuna a mám takový divný šimravý pocit na bankovním kontu, že mě přijmou.. (18.07.2011)

Opravdu? 86%? 183. nejlepší film? Mně se z toho otvírala kudla v kapse... Budoucnost udělaná pěkně hnusně, minimálně na mne to působilo dost lacině a ze všech těch gumových ksichtů v budoucnosti se mi dělalo nevolno. Lloyd dostal zřejmě jediný pokyn od režiséra, a to "tvař se celý film jako desetkrát větší dement než v jedničce a bude to fajn". Na Biffa se taky nedalo koukat. Oči se dají otevřít teprve když se ocitneme zpět v pětapadesátém, tam však zase čekají jiné nástrahy. Nechápal jsem, proč Marty vypadá jako Michael Jackson, ale to nechme klidně stranou. Jeho způsob sledování Biffa - kráčí dva metry od něj nenápadně skrčený za autem - byl spíš k pláči než k smíchu, stejně jako jeho bezvadná schovka na zadních sedadlech (tam si ho však Biff nevšimne, protože Martyho pavoučí senzor mu vždy řekne, kdy se Biff otočí, a tak má dost času zalézt zpět pod deku). Asi třicetkrát opakovaný vtip, který mne z bídou pobavil možná poprvé, kdy už už sahá po ročence, ale Biff se vždy otočí/popojde (popř. mu pan ředitel přiskřípne ruku), stál také opravdu za to. O mluvení do vysílačky ze zadního sedadla Biffova auta ani nemluvě... Děs běs! Trojce asi šanci dám, ale budu k ní přistupovat s pořádnou dávkou despektu (už jen pro ukázku z konce filmu)... 20% (28.01.2012)

"Nemůžeme riskovat, že tam narazíš sám na sebe." Na úvod se musím přiznat, že McFlyova dementní rodina z roku 2015 mě hrozně štvala, takže tomuto návratu do budoucnosti, přítomnosti i minulosti nemohu dát plnou palbu. Ovšem rok 1955 byl naprosto famózní, snaha nepotkat sám sebe byla dokonalá a Biffova jedinečná tupost mě bavila natolik, že jsem mu snad ani nepřál návrat do hnoje. (26.04.2018)

Nejlepší díl. Teď teprve začínají ty správné hrátky s časem. A jsou to hrátky opravdu na úrovni. Pohrávání si s dějem prvního dílu je prostě geniální (nedívejte se bez znalosti jedničky!). Zobrazení budoucnosti je poměrně dost originální a tvůrci si nádherně vyhráli s detaily (Čelisti 19). Nominace na Oscara za vizuální efekty. (27.07.2003)

Pokračování dokonale oživující a navíc upgradující koncept prvního filmu. Od prvních vteřin neskutečná jízda, která baví hravou interpretací budoucnosti (Čelisti 19 - Tentokrát je to hodně osobní!) a následně stanovuje silného MacGuffina, logicky podněcujícího postavy ke strhující a napínavé naháněné a schovávané před sebou samými - kolikrát jsem si říkal, jak bylo v osmdesátkách vůbec možné napsat něco na pohled tak jednoduchého, co ale zarazí do sedačky a až do konce nepustí. Každé povinné zdržení a zhacení plánů v závěrečné časové linii opakovaně prožívám více než drtivou většinou akčních spektáklů a epických dramat. Jestli zpět v čase, tak jedině do amerických osmdesátých let, pár let neopustit kinosál a do pokoje si pověsit plakát s Martym McFlyem a Emmettem Brownem. 90% (24.03.2020)