V pravé poledne

V mnoha ohledech zcela jistě pozoruhodný western, např. že čas filmu odpovídá přesně času reálnému. [==] Dvanáctá hodina se blíží stále rychleji a rychleji, napětí vzrůstá, závěrečné finále neztrácí nic ze své působivosti ani dnes. Přesto se mě tato klasika žánru nedotkla tak, jak bych očekával. (16.03.2007)

Klasika. Napriek tomu, že hlavný hrdina väčšinu filmu chodí po meste a zháňa dobrovoľníkov, je to celú dobu zaujímavé. A to predovšetkým preto, že sú tu dobre rozpracované/naznačené vzťahy medzi postavami. Celé je to dosť "suché" ale práve táto absencia akéhokoľvek pátosu či nadšenia zo zabíjania robí z filmu čosi viac. Skvelá práca s hudobným motívom, občas fajn zábery kamery, výborná práca s ubúdajúcim časom. Gary Cooper ani nemusel veľa hrať, všetku beznádej jeho postavy má vpísanú v tvári... (17.12.2012)

Čistý žánrový film, ve kterém vše šlape jako hodinky. Odehrává se prakticky v reálném čase mezi dvěma klíčovými událostmi v životě šerifa Kanea (skvělý zralý Coop). Zatímco krátce před polednem se žení (s porcelánovou panenkou Grace Kelly) a odkládá svou plechovou hvězdu, v poledne má přijet vlakem jeho archnemesis a vyzvat ho k souboji. Celé město odmítá riskovat a Kane stojí v pravé poledne svému arci nepříteli tváří v tvář... Předlohou je časopisecká povídka z roku 1947 The Tin Star. (31.05.2020)

(1001) Takže, první z věcí, o kterých se nutně musím zmínit, je Katy Jurado. Pořád jsem si říkala, že tu její vzpurnou a fascinující tvář odněkud znám - a ona je to ta razantní pistolnice, která v Pattu Garretovi a Billu Kidovi pláče za zvuků "Knockin' On Heaven's Door", že jí zastřelili manžela. A manžel pláče s ní. Ačkoliv během sledování filmu jsem s tou scénou měla celkem problém, postupem času mi nějak přirostla k srdci. A ve spojení s jejím výkonem v "pravém poledni" (když říká Grace Kelly, že mít takového chlapa, tak si sežene zbraň a půjde bojovat po jeho boku!) se z ní stává jedna z mých oblíbených hereček/hrdinek. Ale k filmu samotnému. Na něm nemůžu nic než obdivovat tu nekompromisnost a přímost, s jakou se ubírá ke své pointě. Vypráví o zbabělosti hluboce zakořeněné v pohodlnosti, ale také mi líbí ten vzkaz, že cesta může být cíl - ve vztahu k tomu, jak dlouho se na závěrečnou konfrontaci připravujeme a jak dlouho souboj samotný nakonec trvá. Záběrování je klasické, ale pořád dost rozkošné. Je tam ta zlověstná scéna, kdy dvě ženy na voze projíždějí kolem stojícího šerifa a ohlížejí se za ním, jak se jim zmenšuje a zmenšuje v dáli, ach. Hodně se mi líbí práce s hudbou - temná variace na ústřední melodii, která hraje těsně před příjezdem vlaku, je božská. I úvodní intro je skvělé, díky hudbě i díky tomu, že Lee Van Cleef je možná zlý, ale rozhodně krásný. (10.03.2015)

Westernová klasika Freda Zinnemanna s pečlivou prací reálného času, hustou atmosférou, vyděšenými obyvateli města a jedním stoickým hrdinou, šerifem (v záběru často osamocen), který musí vyřídit ještě jeden účet. Jeho osamění chápeme i pro příklad ze scény, kdy jeho manželka (v panenské bílé) a bývalá milenka (tmavovláska s hrubými mexickými rysy) opouštějí město. Gary Cooper či Grace Kelly jsou sice skvělí, ale zase nic úchvatného bych z celého filmu nedělal. (18.01.2006)