Opičí muž

Nevím přesně, co jsem od tohohle filmu čekala, ale bylo fajn, že jsem nakonec dostala ještě o trochu víc. Extrémně víc. Protože tohle byla zábava přesně podle mého vkusu. Ale abych to vysvětlila tak nějak, aby to dávalo smysl. Já si zvládnu užít akční film, kde jde jenom o akci. Když je dobře natočená, dejte to sem hned teď. Ale potom jsou tady ty druhé akční filmy. Ty, kde je toho víc. A tady je to "víc" prostě tak skvěle zakomponovaný do většího obrazu, že byť je ten celý ten revenge základ poměrně jednoduchý a sám o sobě nepřináší nic nového, takhle zpracované je to prostě moc fajn koukatelný, působí to jinak a je strašně příjemný mít možnost film vidět v kině. Moc mě bavilo, jak je vedeno odhalování minulosti (přestože to divák už dávno ví, zvládne to působit napínavě, krutě i křehce). Tady je to celkovým vyprávěním opodstatněné a logické (i to, že potom všechno vlastně uvidíme znovu, jenom jinak). Za mě je to další dílek způsobu, jak se tady pracuje s první a třetí částí, a jak je celkově natočené. Všechny barvy, roztřesená kamera, rozmazaný záběry, ty nedokonalosti začátku...jak to skvěle vysvětlí prostředek (prostřední zpomalení je naprosto luxusní a sedí tam jak rozbitá flaška na krk) a závěr jenom potvrdí, proč je vizuál jaký je...sakra, na tenhle film se tak krásně kouká! Ve všech těch třech částech! Každá minuta, každý záběr, každá barva, každý zvuk na pozadí a hudba celkově. Je to správně drsný a krvavý a těch pár jemných vtípků působí, že tam fakt patří, a ne že tam jsou, aby bylo odškrtnuté, že to tam je. Ano, narážka na Wicka vtipná a milá...ale ve výsledku na mě působila úplně mimo v rámci tohohle konkrétního filmu. Protože byť je jasný, jak to skončí a kam to dojde, tak tam bylo dost momentů, kdy jsem si říkala, že by to chtělo pauzu, aby si chudák opičák mohl oddechnout. Ať už fyzicky, tak psychicky. (Už jsem zmínila, jak je prďácky natočená akce? Luxusní!) O Johna jsem se bála možná jenom tak v prvním filmu. Ale tady jsem před sebou měla člověka. Kosti, maso, krev. A že z něj tekla poměrně dost. Všechno, na čem záleží, abych měla i jinou emoci než tu primární: nakopej všem prdel. Tohle za mě byl kompletní balíček. Ale je tady ta druhá věc...snažila jsem se v sobě srovnat, zda to bylo tím, že nebyl čas nebo jestli to tam není, protože to není podstatné: vedlejší postavy. Zda mi vadí, že nemají svoje uzavření, že o nich nevím víc. Ale bylo to vlastně třeba? Tenhle film se nesnaží zachránit celý svět. Tohle je příběh o pomstě jednoho člověka, který se postupně z bláta a špíny těch dole dostane až k tomu třpytivému a falešnému pozlátku těch nahoře, aby si pro ní přišel. A není tady od toho, aby si dělal kamarády nebo se zajímal o ostatní. Byť některé jeho činy mohou působit, že to dělá kvůli nim. Ne, dělá to všechno kvůli vedlejším efektum, z kterých bude později profitovat. Ví, proč tohle všechno dělá a jde si za tím. A protože je to tady dostatečně vykreslené, beru to jako dobrou věc. Neuhnout z cesty, kterou se chci dostat do cíle. Samozřejmě je to cesta i poznání sebe sama. Tohle poznání, které vychází pouze z poznání sebe, bez ovlivnění ostatními lidmi. Možná proto mi prostřední část strašně sedla. A celý to díky drží ní pohromadě moc fajnově. No, asi jde poznat, že jsem si Opičího muže užila. Strašně hodně moc :) (08.04.2024) (méně) (více)