Černý telefon

Hillova sbírka Bobby Conroy vstává z mrtvých je příjemně staromilská, překvapivě často ustýskaná a na několika místech i mrazivá. Celkově vzato ale její název slibuje něco jiného, konkrétně kompilaci malých nepříjemných hrůz, jakou by nezasvěcený čtenář čekal právě od Kingova syna. Černý telefon ale jako jeden z mála kousků právě takový je - a bohužel patří v knize k tomu slabšímu. Jde o kratičkou sugestivní povídku plnou jen zpola naplněného potenciálu, se dvěma povedenými místy, a které nejvíc škodí fakt, že se odehrává na jednom místě. Přislíbit jí filmovou adaptaci mi přišlo jako hodně odvážný nápad, ale Derrickson s Cargillem se překonali. Pořádně hrábli do příběhového podhoubí, tam, kde v předloze jména jen povyskočila, připsali nosné dějové linky a z takové Gwen v podání neuvěřitelné Madeleine McGraw udělali rovnocennou hlavní spoluhrdinku. S čím si ale doteď nevím rady, je způsob, jakým osvětlují klíčové události. Na mnoha místech jen nadhodí jednu větu (matčina smrt, otcova motivace, podmínky ve Finneyho vězení, vrahova příhodná slepota vůči rozbitým či uklizeným věcem, ochota policie naslouchat neortodoxním řešením), ale málokdy ji rozvedou. Což o to, číst mezi řádky mi v tomto případě šlo, ale jedná se o řešení ve stylu "Pokud to tam vidím, tak to tam je." Jenže pokud šlo opravdu jen o divácké teorie a scenáristické náhody, jednalo by se o slepé uličky či rovnou o dějové trhliny a to by v tomhle případě byla škoda. Přikláním se tedy k té verzi, že všechno je dokonale promyšleno a já jsem si právě takhle rozpolceně připadat měl. (17.08.2022)

V okolí Denveru začne úradovať neznámy násilník, ktorý unáša deti. Do jeho spárov sa dostane aj Finney. Po únose sa ocitne v sklepe, v ktorom sa nachádza len matrac, WC a na stene visiaci telefón, ktorý očividne nefunguje. Čoskoro sa ale telefón stane jeho jedinou možnosťou k úniku. - Je to slušné, ale nie je to nič prevratné. To, že sa v BlumHouse v posledných rokoch viac než o strašenie zaujímajú o to, aby boli filmy dostatočne woke, je už klasika, ale že to obsahovo spadne až do takejto ležérnosti, to by som nečakal. Tešil som sa hlavne na Ethana Hawkea, ktorý v hororoch väčšinou stvárňuje ustarosteného otca a tu to vyzeralo na celkom fresh úlohu, ale vo výsledku sme sa tu v jeho podaní nejakých zaujímavých hereckých výkonov nedočkali. Za to Mason Thames a Madeleine McGraw ukázali svoje schopnosti a v budúcnosti o nich ešte budeme počuť. Scott Derrickson vo filme načrtol pár velmi zaujímavých tém (vzťahy medzi chlapcami, viera, osud matky a následne tvrdá výchova otca), ale ani jednu z nich akosi nedotiahol do konca, takže to nakoniec vyzerá ako všetky literárne diela Joe Hilla, ktorý ma svojou tvorbou nikdy nezaujal. Kino sa asi príliš neoplatí, keďže to na VOD vyšlo v rovnaký deň ako u nás v kinách. (14.07.2022)

Mason Thames vs. Ethan Hawke. Herecké mládí versus herecká zkušenost. Konec sedmdesátých let. Únosy nezletilých chlapců. Maniakální únosce přezdívaný Chmaták, s děsivou maskou, černými balonky a černou dodávkou. Sklep. Na jeho zdi nefunkční černý telefon. A poslední unesený chlapec, kterému prostřednictvím záhadného telefonu volají zavražděné oběti. A taky skoro žádná krev a ani žádná výrazně brutální scéna. Značně převažuje psychologický odér, který navozuje divákům úzkost a zvídavost, jak si chlapec v zajetí poradí se svým únoscem. Scott Derrickson ve svém dalším hororovém počinu vsadil na psychologickou obratnost a tlumenou režii, kdy se realita proplétá s nadpřirozenými prvky. Usnadněno je vše tím, že film prakticky nic není ochoten vysvětlovat. O únosci se toho moc nedozvíme, má bratra, normálního, sdílí spolu jeden dům, to je asi tak všechno. A bratr má jen chabé podezření a tuší jen přibližnou oblast, kde by se pachatel mohl nacházet. Taktéž není známa motivace jeho činů, ani čím se živí, proč si zrovna vybírá jen mladé chlapce a jak je možné, že policie mu není vůbec na stopě, když jsou vodítka vedoucí k němu poměrně zřejmá. Na druhé straně je možná dobře, že osoba Chmatáka zůstala zahalena tajemstvím. Nejspíš bychom dostali jen jakési tuctové objasnění jeho minulosti v podobě nějakých retrospektivních vysvětlení, kdy byl maniak týrán, chodil spávat bez televize a musel čichat smradlavé ponožky a trenky. Případně provolal majlant na erotické linky, jestli tedy v té době vůbec nějaké existovaly. Ovšem policejní vyšetřování, opírající se o varovné sny sestry uneseného, je opravdu příšerný prvek. Celá ta pitomina s "reálnými" sny se měla vynechat a nahradit něčím zajímavějším a věrohodnějším. Tohle už do dnešní hororové tvorby snad ani nepatří. Mason Thames a jeho pravidelná setkávání s maniakem v neútulném sklepě jsou skvělá. Funguje i napětí a "telefonování" ze záhrobí. Finále mohlo být o maličko výbušnější a delší, živná půda byla pro něj připravena dostatečně. Vznikl poměrně působivý horor, který má pár vad na kvalitě, a pro jednou dostala psychologizace přednost před potoky krve. 7/10 (18.09.2022)

Co na tom, že na americkém předměstí mizí školáci za bílého dne? Zoufalí rodiče pak zpětně vyvěšují plakáty s fotografií unesených dětí, mezi spolužáky se šíří fámy, ale policie furt jede na půl plynu a rodiče nemají potřebu své potomky třeba vyzvedávat autem. Dospívajícího Finneyho navíc spolužáci šikanují, o matku přišel a cholerický otec chlastá. A pak se znovu objeví zvláštní klaun s černými balonky. Jakou roli asi sehraje mladší sestra, která má jasnovidecké sny, a starý nástěnný telefon, ze kterého budou přicházet rady předchozích obětí sadistického vraha? Škoda, že se do jeho duše prakticky nepodíváme. Nedozvíme se, proč dělá to, co dělá, proč nosí a mění masky, jaká ho provází minulost... Obzvlášť když ho hraje, kdo ho hraje. Úplně v hororech nevyhledávám nadpřirozené prvky, nicméně zručný režisér Scott Derrickson sympaticky pracuje se znepokojivou atmosférou, stupňujícím se napětím a zasazení o pár desítek let zpět výsledku taky moc sluší. Navíc skvěle vede dětské herce. Černý telefon vznikl na základě kratičké povídky Joea Hilla, syna Stephena Kinga, tudíž i tady se dalo pár minut určitě prostříhat. Každopádně další komerční zářez produkční společnosti Blumhouse a poměrně silné tři hvězdy. (21.08.2022)

Podivná, veľmi pomalá “light” psycho žánrovka pre publikum so skromnými očakávaniami, ktorému postačí pár atmosférických pasáži, hudba či relatívne živší záver, na ktorý sa čaká takmer hodinu a pól. Nie som si úplne istý, či je tento “Telefón” vyslovene hororom, no podaktorých možno dostane aspoň do stavu, kedy budú mať “čierne” myšlienky. Priemer. (09.08.2022)