Černý telefon

Dobře natočený, poctivý horor. Přečetl jsem si původní povídku a ta je taky moc fajn, ale tento film je lepší v tom, že má fakt dobré postavy. Jsou velmi dobře napsány, aby si je člověk hned zapamatoval a dokonce jim fandil a zároveň jsou velmi dobře zahrané mladými herci. V povídce jsou postavy obyčejnější a spíš jen letmo načrtnuté, což ale vzhledem k její krátkosti dává smysl. Samozřejmě museli autoři filmu ale také rozšířit děj, což se jim v lecčem podařilo... a v lecčem ne. Úplně si vymysleli tu stylovou masku (je vtipné, že nyní vyšel Černý telefon i v souboru povídek s maskou z filmu na obálce, ačkoliv ji v povídce nemá) a dost rozšířili děj - ale překvapivě se přitom obvykle drží vize Joea Hilla, a především rozšiřují to, co už tam je (např. i v povídce má ségra hlavního hrdiny nějaké zvláštní schopnosti, jen je moc nevyužije). Přimysleli si ale ještě třeba to, že má hlavní hrdina otce alkoholika, což ale do filmu krásně sedí. Je to další dobrá postava a není úplně černobílá. Ve filmu si toho hlavní hrdina stihne hodně zažít ještě před svým únosem. V 70. letech USA to asi pořádně rozjížděli se šikanou a dalšími krutostmi ve škole i mimo ní. Jak tvůrci pěkně rozšiřují děj, tak bohužel se jim sice všechno podařilo nějak dotáhnout do zdárného konce, ale zanechali taky tímto rozšiřováním za sebou mnoho nezodpovězených otázek a věcí, které by se daly považovat za nelogičnosti. Například je vrah příliš slepý k chlapcovým pokusům o útěk a linka ohledně feťáka dává taky větší smysl v povídce, zde už je to trochu přehnané. V každém případě jsem si tenhle horor fakt užil. Dají se v něm najít chybky, ale není vůbec hloupý, naopak. Přináší děsivý, zajímavý příběh s výbornými postavami. (8/10) (04.08.2022)

Podivná, veľmi pomalá “light” psycho žánrovka pre publikum so skromnými očakávaniami, ktorému postačí pár atmosférických pasáži, hudba či relatívne živší záver, na ktorý sa čaká takmer hodinu a pól. Nie som si úplne istý, či je tento “Telefón” vyslovene hororom, no podaktorých možno dostane aspoň do stavu, kedy budú mať “čierne” myšlienky. Priemer. (09.08.2022)

Předchozí hororová spolupráce Scotta Derricksona a Ethana Hawke, Sinister, mi velmi sedla, ovšem u Černého telefonu jsem se dost nudil a to hlavní v první půl hodině. Logicky se to pak více rozjelo, ale zápletka podle krátké knihy Joa Hilla (i přes změnu příjmení se stigmatu nevyhne a ten talent tam prostě asi není) mi nepřišla moc kvalitní a nepřineslo to do hororového žánru nic nového. Spolu s poměrně bezkrevnou režií průměr. (19.07.2022)

Letos se vyloženě točím v kruhu a neustále přemýšlím nad tím, jak asi může být těžké najít „beta-čtenáře". Chápu, že u klasických hororů se na logiku moc nehledí, ale Černému telefonu zejména v jeho poslední třetině sráží nohy nesmyslné scénáristické kolapsy, které by byl schopný smysluplně vyřešit i průměrný český Pepík. Protože díky tomu můžete mít nádhernou atmosféru, skvělé herce (Madeleine jako Gwen je neuvěřitelná) i výborný námět, ale na konci budete stejně za blbce. Já ten film na jednu stranu miluji, ale na druhou ho v koutku duše nenávidím za to, co s 5* potenciálem dokázal v závěru udělat. Přitom existovala spousta nenáročných cest, jak jednotlivé části poupravit tak, aby do sebe dokonale zapadaly... Držím se na skóre 7/10, ale mohlo to být podstatně pozitivnější. (01.08.2022)

Instantní Královina dle dávno vyčpělého a po tisíci už těžce přejedeného receptu: Rozmíchejte v sedmdesátkovém / osmdesátkovém americkém maloměstě pár frustrovaných dětí, zahustěte trochou šikany, přidejte středně velkého domácího tyrana / alkoholika / traumatizovaného vidláka, nechejte tak hodinu probublat, sceďte, a pak mezi ty dušené fuckany pomalu další hodinu přimíchávejte vraha / úchyla / bubáka (možno i najednou), přiveďte opět k varu, jakmile vrah / úchyl / bubák vyplave na hladinu, seberte jej naběračkou, spláchněte do hajzlu a varem změklého tyrana / alkoholika / traumatizovaného vidláka podávejte s již daleko méně frustrovanými dětmi za zvuků přijíždějících sanitek a policejních aut. Okořeňte nějakým tím dobovým disco(s)hitem a ozdobte zapadajícím sluncem. Až mám opět podezření, že se před drahnou dobou kompletně vypsanému Štefanovi buď povedlo odchovat si v zajetí mládě plagiátora, anebo si v rámci píárka toho jakože syna prostě vymyslel, aby si pod pseudonymem do raqe nažidil ještě pár mrtvých prezidentů z čím dál tím omšelejších strojových vykrádaček sebe sama. Dřívější nesporný originální hororový talent a pozdější zkurvený bezpáteřní komerční zaprodanec Mrveláckého debilizátora – Skot - se sice opět téměř vrátil ke svému kopytu a dělal vše proto, aby ten po milionté vyluhovaný Královský steril udržel alespoň trochu svižný, zábavný a vizuálně přitažlivý, avšak kde nic není, ani zmrd nebere, a tak jej s odřenýma duchama dostrkal akorát tak na prémiové místo v regálu chemických čínských polívek. Ovšem stále je to tisíckrát záživnější, zábavnější i osmdesátkovější než například celá ta brutálně přeceňovaná a uměle natahovaná koncentrovaná pruda pro mongoloidní děti, co se xmrti rády otavují u televize, Neznámé věci, a to je třeba docenit alespoň povislýma trojkama útěchy. (17.07.2022)