Zločiny budoucnosti

 „REGISTRACE PŮVODNÍCH, NOVÝCH VNITŘNÍCH ORGÁNŮ SAULA TENSERA JE JAKO OBJEVENÍ NOVÉHO DRUHU ŽIVOČICHA. NE! JE TO SPÍŠ JAKO OBJEVIT NOVÉHO PICASSA!“   Originální a surrealistický. Krásně podivná atmosféra, operace na pitevním stole jako umění a chirurgie jako nový druh sexu. Úchylná, zajímavá kokotina. Bohužel postupně je to dost monotonní a uspávající filmařina na pomezí artu a šílenství, která neohromí ani závěrečnou pointou.     /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Umění mám spojený s bolestí.   2.) Toužím po tom nechat se otevřít skalpelem v Národním divadle.  ///  Thx za titule „num71“.                  PŘÍBĚH  ****  HUMOR  ne  AKCE  ne  NAPĚTÍ  * (12.07.2022)

Po dlouhé době jsem šlápl do hovna. Tohle hovno vyformoval nečekaně Cronenberg, zalil ho slitinou z moči a blitek a po vypakování ho prezentuje jako originální vizi budoucnosti. Lidstvo, které po ztrátě schopnosti cítit fyzickou bolest, zkouší jakékoliv praktiky, které by mohly bolest přivodit, je sice na papíře zajímavé téma (mě chytilo taky), ale tohle zpracování je, jak už jsem naznačil v předchozí větě, exkrement. Hvězdu dávám za výborný soundtrack Howieho Břeha. (27.08.2022)

Cronenberg nezklamal a opět přinesl provokativní nápad ve světě, kde pokrok přispívá k úpadku lidstva a lidskosti s atraktivním obsazením. Bohužel se příběhu nedaří díky nesympatickým postavám dostatečně vtáhnout - jediné emoce, které postavy prožívají, je vzrušení nad podobou dalšího představení nebo nad překročením dalšího tabu, a to s nimi málokdo dokáže sdílet, není to vina herců. Další slabina je neatraktivní prostředí, ve kterém se film odehrává, i když má samozřejmě svůj účel. Nejvíc vzrušení si podobně jako u starších body-horror pecek tak tradičně užijete, když budete po shlednutí s přáteli film a jeho myšlenky rozebírat, například zda lidstvo vyšší technologický pokrok skutečně vede k čím dál větší lhostejnosti ke světu a životnímu prostředí kolem nás. (25.06.2022)

Krásně koherentní dílo, myšlenkově, vyprávěním i stylově. Všechno motivy se v závěru krásně propojí, rámování světa je hezky strohé, ale jasné. Tohle je Cronenberg na svém vrcholu...opět. Myšlenkově podnětný, ale co do filosofických závěrů nijak invazivní, zamýšlí se nad evolucí člověka, environmentalismem, ale především pak na podstatou a společenskou hodnotou umění jako takového. Šokující a úchylný? Nijak zvlášť, rejžovy trademarky tu samozřejmě jsou a není jich málo, ale nic z toho není samoúčelné, ba naopak. Herci jsou do jednoho skvělí, hlavně pak Viggo a Léa, ti jsou vyloženě boží. Shoreova muzika krásně rezonuje s obrazem a tématy. Jsem nadšený a každý Cronenbergův opravdový fanoušek by měl být taky...poctivý kus filmařiny! A dost možná i můj film roku! (01.07.2022)

S Cronenbergovými bizáry nemívám problém, často mu je i pětím, ale tenhle jeho nový (a dost možná že už i poslední) divnofilm mě na hony minul. Nezáživný, nudný, plytký, pozérský, zbytečný; těmihle adjektivy bych ho asi charakterizoval. Dřevorubec by pak řekl, že je ''vo hovně''. Cronenbergův příběh z absurdního fiktivního světa shledávám ne snad nechutným, nebo deviantním, nebo nezdravým, to by ještě šlo, shledávám ho ale totálně nezajímavým, což je daleko horší. Během celého filmu mě neoslovila ani nezaujala snad ani jedna jediná scéna. Z projekcí některých mistrových děl prý v minulosti někteří diváci zhnuseně odcházeli. No, já si umím představit, že být třeba na fesťáku v Cannes, tak z tohohle filmu odejdu maximálně po půlhodině taky, ale ne zhnuseně, nýbrž otráveně, a půjdu si radši dřepnout do sálu, ve kterém hrají něco/cokoliv jiného. Jedna za trochu té filmové estetiky. (27.06.2022)