Vampyr
Vampyr
The Strange Adventure of David Gray
Vampyr
Obsahy(2)
Jeden z nejpozoruhodnějších filmů světové kinematografie první poloviny 20. století (natočen 1932) se vyznačuje hypnotickou, až surreálnou atmosférou, budovanou už od prvních záběrů. Snový charakter filmu, v něm Dreyer volně vycházel z povídky spisovatele Sheridana Le Fanua Carmilla (o čtvrt století starší než Stokerův Dracula), je budován jak specifickým výtvarným stylem, tak i překrýváním a splétáním dějových linií. (oficiální text distributora)
(více)Videa (1)
Recenze (64)
(1001) Expresionismus (impresionismus?) ve své ryzí podobě. Podobností s Carmillou jsem nenalezla mnoho, respektive kromě upírského motivu asi nic, ale zase jsem nalezla jiné věci, které mě naprosto zabily do sedačky. Všechny scény se stíny jsou dokonalé. Celý film bych připodobnila ke čtení dlouhé, ponuré, monotónní a proklatě kúl (či out) básně. Co ale nechápu, proč se v češtině v názvu objevule David Gray, když je to celou dobu Allan. ()
Jsem tímto snímek naprosto zhypnotizován a fascinován. Popraskaná, depresivní atmosféra, umocněná ještě svou němostí. Jsem fascinován podáním snímku divákovi. Zlehka, ale přitom děsivě. Jsem uchvácen filmovou zručností Dreyera a všech mistrů hororu. Kritika snímku v té době je pro mě nepochopitelná, jelikož toto je diamant. Vampyr není snímek o upírovi, ani o upírech. Film je upír sám. "Jako by to byla nakažlivá nemoc, upírova rozkoš z krve se přenese na jeho oběť, a tak se nevinná lidská bytost sama stane upírem." ()
Tak fantasy samozřejmě ne (proboha, kdo zařazuje filmy do žánrů!), gotický horror ano. A navíc vychází z německé expresionistické vlny. Šerosvitná kamera, světlo a stín. Ostře řezané obrysy v místnostech a černé stíny, naopak jemné, rozostřené záběry krajiny s přídechem impresionismu, s mlhou líně se valící postéblech trávy, plazící se mezi kmeny stromů, se sluncem, které statečně prosvěcuje rychle plynoucí oblaka. Snové scény se prolínají se skutečností, i když chvílemi natolik splývají, že se hranice mezi nimi ztrácejí. Výborná hudba, herci více mlčí a využívají gest s mimikou (odkaz na němý film, nebo se režisér nemohl rozhodnout, jak snímek pojme?) a vše je jakoby z jiného světa. Stínohry připomenou klasický snímek Nosferatu. Některé scény jsou tak mistrně nasvícené, že vzbuzují jisté mrazení i dnes. Film není pro současného diváka příliš strašidelný, ale do určité míry znepokojující ano. ()
Upír aneb o upírech bez upírů:) Surrealistický snímek z dávných dob minulého století má zachycovat "řádění" upírů v malém městečku. Atmosférou Podivné dobrodružství Davida Graye bezpochyby disponuje, ale samotný snímek je natočen spíše jako jakási snová vize, než aby vzbuzoval hrůzu a působil jako horor. Připadalo mi, že se v něm nic moc nedělo. Postavy pořád někam chodily, sem a tam, ale měla jsem dojem, že vývoj příběhu jaksi usnul na vavřínech. A závěr mi také moc jasný nebyl. Krátká stopáž je tak akorát na to, aby člověka jednotvárnost příběhu nezačala uspávat. A ti upíři byli vlastně kde?:) Za průměrný tento snímek nepovažuju, jen škoda toho nevyužitého potenciálu. ()
Snívam ? Zaspal som a zhubný sen ma bude trápiť, kým sa preľaknutý nezobudím ? Alebo blúznim ? Som na rozhraní vedomia a bezvedomia ? Alebo ozaj prežívam šeď života a smrti ? Na úsvite zvukového filmu ( dialógov je poskromne ) vznikla táto fascinujúca sivá tieňohra "živých tieňov" a hudba ( od Wolfganga Zellera ) prechádza do morku kostí a pomáha vyrozprávať príbeh upíra. Čo ma zachráni ? Kôl a kladivo, či čľapot vody pod veslami, alebo stroj času..? Je to vyčerpávajúci, sugestívny film. Plný podivných pocitov. A vynikajúci. ()
Reklama