Tři mušketýři: D'Artagnan

Po dlouhých letech vesměs holyúdského sraní na hrob jejich nejslavnějšího negra (promiň, Thiérry) došla zjevně žabožroutům trpělivost, se slovy „putain de enculé“ praštili do stolu a natočili rozhodně nejlepší adaptaci všech dob, kde konečně nejsou mušketýři vyvonění a naondulovaní bukanýři v dokonale vypraných a pečlivě nažehlených pastelových homopelerínkách, kardinálovi gardisté nevypadají jako prkenná partička olatexovaných deviantů, právě opustivších nějaký SM salón, Paříž 17. století neevokuje Dyznylend a šermovačky nepřipomínají ňoumovité baletní pokusy o defloraci Honzy Marase. Krásně špinavý a jen mírně upravený příběh je překvapivě zcela nerevizionistický, kromě Konstantýny, na které to není poznat ani na druhý pohled, neobsadili ti zkurvení xenofobové a předsudeční rasisti jediného Afrogala či Džihádcouze, pro které tenkrát prokazatelně nebylo zejména mezi šlechtou kam plivnout, mimo roztomile bisexuálního Porthose se vyhnuli všem deviacím a parafiliím, no a velkorysou výpravou i velmi kulantními souboji na jeden zátah i POV mě donutili dvě hodiny slastně leštit kord. Tudíž se bez obav z další neomarxistické homoférie klidně ponořte do dnes již klasického a z části autentického příběhu o tom, jak byla skutečná Kateřina Mannersová, manželka skutečného lorda Fuckinghama, natolik obskurně odporná, že se chudák ze zoufalství rozhodl vyprcat skutečnou Annu Rakouskou, jež vypadala jako děsně seksy mongoloidní babochlap, a co z toho pak bylo za fiktivní nemytou polízanici, plnou zrajících sýrů. (25.07.2023)

Mě to vlastně připadá jako návrat ke kořenům. Jasně, tvůrci si neodpustili mírné dějové zmény, ale to je celkem pochopitelné. Točit po ixté to samé by je nejspíš ani nebavilo. Nicméně jsem toho názoru, že takhle  si to Dumas představoval spíš, než všechna ta barevná a rozjuchaná zpracování. Navíc to zásadní zůstává, takže ani tady nezůstane divák ochuzen o d´Artagnanovu cestu do Paříže, seznámení s mušketýry či o zběsilou honbu za královniným náhrdelníkem. Návdavkem je tu kupa syrovosti, lahůdkové akční scény jimž vévodí ta lesní s kardinálovou gardou natočená na jeden záběr a samozřejmě je tu špičkové obsazení a člověk si chtě nechtě musí položit otázku, proč už někoho dávno nenapadlo obsadit Cassela coby Athose. Jako bonus vidím i to, že ani jeden z mušketýrů není černoch a ani náznakem se tu nevine nějaká ta homosexuální linka. Na Milady se těším strašně moc a už teď lituji, že to bude jen o dvou dílech. 90% (20.07.2023)

Škoda tmavých scén, kedy bolo málo vidieť, inak by šlo o výborný dobrodružný film. Možno jedna z mála verzií staršieho filmu, ktorý síce má moderné prvky, ale úplne neničí toho ducha starých dobrých filmov. Dobrodružstvo ostalo, obsadenie výborné. Škoda len niektorých povinných prvkov, o ktoré by Dumas nestál a to hlavne bisexualita Porthosa. Ako by vôbec na tom kedysi záležalo a koho to má v tomto historickom príbehu zaujímať? Dnes sa intímne veci vyťahujú úplne všade a sílene. No a len zázrakom žiadny z hlavných mušketierov nesčernel, ale aby bolo všetko v poriadku, černoch Hannibal sa tam predsa musel objaviť a podľa časopisu Variety dostane aj vlastný seriál pod názvom Čierny mušketier. Postavy trocha zostarli, ale to až tak na škodu nebolo, hoci z chlapcov urobili pánov v zrelom veku. (21.07.2023)

Nejslabší zpracování, jaké jsem kdy viděl...Mdlý Athos, nevýrazný Porthos, neviditelný Aramis, protivný a nesympatický d´Artagnan, absolutně nulový Richelieu...Zachraňují to jen ženy, Eva potvory umí výtečně a Lyna jako Constance potěší rovněž. Neskonalá nuda. (10.06.2024)

Pryč jsou syté barvy a rozjuchané choreografie Lesterovy klasické verze. Bourboulon nechává svoje hrdiny rýt rypákem v hlíně a blátě, D'Artagnana v první scéně doslovně. Ubylo humoru, to ale neznamená, že trio, co je ve skutečnosti kvartet, postrádá osobitý vtip a šarm. Obsazení je dobré, výprava řádně ošuntělá, kostýmy špinavé a děj prolezlý intrikami. Odchylky od Dumase jsou obhajitelné, je zřetelné, že nová adaptace chce do hry víc dostat zákulisní pletichy a trochu odstavit milostné motivy, což je v pořádku. Škoda, že některé dějové zkratky mají trochu rozháranou logiku, ale po pár pochybách, jestli celá ta protestantská legrace pod Paříží není jen zbytečná odbočka, nakonec vítězí pocit, že ve dvojce se vše může zúročit v bezva podívanou. Nakonec mi tak vadí jen drobnosti, hlavně to, že Richelieu je postava bez výrazu. Ale všechno ostatní štymuje. Jednozáběrová akce nahradila hravé choreografie fyzičností a mušketýrská parta si rychle sedne. Velmi důstojný příspěvek do dumasovského kánonu! (18.04.2023)