Šťastný nový rok 2: Dobro došli

Fúú, ja ani neviem kde začať... neviem ani to, či sa mám smiať, alebo rovno začať plakať. Toto je kinematografické dno. Možno sa dá padnúť aj nižšie, to uvidíme, ak sa tvorcovia rozhodnú natočiť ďaľšie pokračovanie. Pri jednotke bolo pár úsmevných momentov, ktoré dokázali aspoň ako-tak vykompenzovať tú otravnú reklamu na Bognera, na ktorú som musela čumeť hodinu a pol. Dobro došli nemá asi ani jednu úsmevnú scénu, ktorá by ma pobavila. Pred koncom som psychicky vyčerpaná z pozerania na túto ,,trapáreň,, zaspala. Takže dúfam, že svadba dopadla dobre...Výkony hercov sú podpriemerné. Chémia medzi Koleníkom a Pauhofovou, je asi taká, ako chémia medzi mnou a plyšovým zajacom mojej dcéry. ,,Romantické,, scény medzi týmito dvoma jedincami, sú tak trapné a neuveriteľné, že som sa hanbila za nich. Až mi sťahovalo žalúdok. Pieseň ,,Ti Amo,, v podaní Janka a Táničky trhá uši, a na tej romantike teda vôbec nepridáva... Manžel sa mi smeje, keď pozerám romantické ,,sra*ky na Netflixe. Ale tie, aj keď je to samozrejme klišé, aspoň dokážu vtiahnuť do deja. Miestami si aj poviem, že chcem byť na mieste tej naivnej hlavnej hrdinky. Potom ma to prejde samozrejme. Dokonca mi pár krát vypadla aj slza dojatia... No pri tomto našom filmovom počine mi vypadne tak akurát slza sklamania a rozčarovania. Znova sa utvrdzujem v tom, že slovenský herci to nevedia... Hovorím o tých mladších. Kapacity ako napr.pani Vášáriová ma dokážu presvedčiť v akejkoľvek úlohe. Toť herecké umenie bratov čechov je na tom podstatne lepšie. Možno keby to bol film v čisto českom podaní, bolo by to viac stráviteľné. A neviem, či som si proste stiahla nejakú inú verziu, alebo je to tak originál, ale PROSÍM, nenechávajte slovenských hercov rozprávať po česky. To je proste strašné. Počúvať Pauhofovú ako sa snaží zasvätiť svoj jazýček do tajov češtiny, je naozaj len pre silné žalúdky. (21.12.2022)

Prvním dílem jsem načal kino-sezónu 2020 a tím druhým jsem naopak zakončil rok 2021. Kvalitativně mi přišly oba filmy srovnatelné, přičemž i u dvojky nesmí člověk očekávat moc a nebude zklamaný. Ze zasněžených hor se děj přesunul do slunného Chorvatska, což byla rozhodně dobrá volba, a vedle starých charakterů přibylo i několik nových postav, z nichž mě nejvíce pobavil opilý Ital, zatímco Vajda s Havlovou mi přišli spíše do počtu - škoda. Nejedna humorná scéna se střídá s nejedním hloupoučkým až lehce trapným momentem - sklerotický otec Maštalír oproti jedničce už spíše přehrával - přesto se však jedná o pohodový a nenáročný snímek, který i přes opětovně nepasující dabing vyloženě neurazí. (31.12.2021)

Už je to víc jak rok a půl, co jsem viděl ten první film, tak mi chvíli trvalo, než jsem se v osobách zorientoval. No, není to žádná extra podívaná, to rozhodně ne, ale jako úplný průser to taky nevidím. Dobře se koukalo na celkem příjemné prostředí, mně z ústřední dámské čtveřice především na G. Marcinkovou a T. Pauhofovou, no a "dánský imfluencer. Zabili ho.", tak ten to zabil:). (12.11.2022)

Zasněžený bedekr Slovensko-Maďarsko vystřídal letní bedekr Chorvatsko. Líbezný kýč sestavený z obrázků jak z katalogu cestovní kanceláře by nemělo smysl ani komentovat (celé je to tak prostoduché a wtf jako závěrečná scéna s neorganicky vloženým rádoby bollywoodským tanečkem), ale hlavní čtveřice je absolutní eye candy potěšení. A to tak, že velmi. Pauhofová-Lišková-Marcinková-Norisová jsou společně v letních šatech tak pěkné, že se na nějaký film měly vykašlat a místo toho měly poslat do světa velkoformátový kalendář ;) (16.01.2024)

Přestože je film Šťastný nový rok 2 doslova obsypán pozlátkem luxusu, který je na hony vzdáleny běžným lidem (zapůjčená jachta, zpěvák apod.), stejně si myslím, že v porovnání s úvodním snímkem dopadl lépe. Nacházejí se zde vtipné situace, které pobaví samy o sobě. Souvislý děj totiž film nemá. Sledujeme přípravy, rozlučku a nápravy starých křivd a rodinných roztržek. Příliš mnoho té srandy ale nečekejte. A o romantice také nemůže být řeč. Pokud ovšem nepovažujete za romantiku seznámení Gabriely Marcinkové s pohledným účinkujícím v baru a následné vyplakání se mu na rameni. Podobné je to i s Antónií Liškovou, jež se zřejmě rozhoduje mezi chlapy podle toho, který míň chrápe. Vše je podřízeno místu příběhu. Krom klasických cizojazyčných herců zde tak trochu poznáváme i kulturu Chorvatska. Nebo snad Slovinska? Neměly v tom jasno hlavní postavy natožpak divák. Podobně nešťastné bylo nevytvoření titulků u jazykově odlišných konverzací. Tím víc, když ne všechno je přeloženo nějakou postavou jiné. I tohle by přitom mohlo působit úsměvně, když divák ví o čem cizinec mluví víc než Čech nebo Slovák. Místu natáčení pak byla přizpůsobena i hudba a závěrečný taneček, který při vší úctě byl vlastně to nejlepší na filmu. (06.05.2023)