Psanci

Jsem přesně na pomezí mezi třemi a čtyřmi hvězdičkami. Ono o Psancích bych dokázal napsat dost superlativ, to ne že ne. Tu atmosféru "sedmdesátek" autoři zachytili bez chybičky úplně přesně, všechno to působilo v tomto ohledu nesmírně autenticky! Postavy si též člověk oblíbí, ať už se jedná o hlavního hrdinu s přídomkem "Brejloun", či o krásnou a svůdnou Tere! Dokonce seriál nabídne i vypjatější momentky (dojde i na naturalistické přestřelky!). Menší zádrhel za mě nastal ve scénáři. On ve svém jádru rozhodně nepatří ke špatným, ale očekával jsem něco více v druhé polovině, prostě něco šokujícího. Dotyčný moment se dostavil, ale bohužel až na úplném konci (což je za mě obrovská škoda). Ale uznávám, že takový soundtrack patří do kolonky "exkluzivní zboží". Takže ano, dám tomu tři hvězdy, ale i tak mohu s čistým svědomím doporučit, své spektrum fanoušků si tato španělská stylovka určitě najde. Za mě 7/10 (06.12.2021)

Podobných filmů jsou mraky a nepatří zrovna mezi mé nejoblíbenější. To potvrdila i nedávno shlédnutá komedie na podobný způsob (Likorice Pizza). Španěláci se však konceptu o nenaplněné lásce chopili mnohem lépe. Dílo slaví větší úspěchy díky sympatickým hlavním postavám s uvěřitelnými charaktery bez přidané hodnoty nezbytné politické korektnosti dnešní doby, fungujícím emocím a především díky příběhu jenž má skutečně co nabídnout! Velice jsem si však užil i ono rebelské pojetí filmu soustředěné kolem pozvolného vývoje slabošského hlavního hrdiny, který se obklopen novým kolektivem pochybných existencí změní k nepoznání. (08.06.2022)

Horkokrevnost španělské nátury je velmi často promítnuta i do jejich nekompromisních thrillerů a Psanci jsou toho dalším zářným důkazem. Tenhle retrovýlet do sedmdesátkového Katalánska má všechno, co má našlapané krimi mít. A já jsem si zas projednou potvrdil, jak miluju španělštinu a jak aspoň ti Jihoevropané ví, jak nakládat s budgetem Netflixu. [viděno na Netflixu 10.9.2023] (10.09.2023)

Menší předělávka amerických mafiánovek z  minulého století akorát do Španělska s jiným tématem. Vlastně tento cit pro starý film, je silná devíza tohoto díla, která mu prospívá. To, co mohla být lehce bezduchá španělská prcárna, jaká od nich bývá, tak se stala být  decentní a silná mafiánovka, která nakonec chyběla trocha té hravosti. (05.01.2022)

„Na chvíli na sebe neupozorňuj. Bejt tebou nechodím do Fontány. Teda, dělej si, co sakra chceš, ale jestli chceš mou radu, už tam nechoď.“ - „Proč?“ - „Nejsi jako my.“ - „Dělám to samý, co vy. - „Jo, ale to je něco jinýho.“ - „Teď tě nechápu.“ - „Máš co ztratit. My už ne.“ Ale pravdu o tom, co všechno člověk vlastně ztratil, se může dozvědět až už je příliš pozdě…Monzón mě zaujal už Celou 211. A dojem si nepokazil ani Psanci. A to přesto, že žánrem i atmosférou jsou oba filmy úplně jinde. Psanci jsou retro. A od kostýmů přes rekvizity až po (parádní!) hudbu vydařené. A dlouho navíc úsměvné a příjemné. Ačkoliv pohodová atmosféra nezřízeného života začne postupně houstnout, zamilovaný hošan se zaplétá do čím dál většího průseru, a tvůrci v druhé polovině brnkají na podstatně vážnější strunu. Což potvrzuje i zdánlivě nenápadný, ale emočně silný závěr (pokud byl člověk někdy podobně nešťastně zamilovaný a „nevěděl“, dokáže pocítit docela přesně to, co Nacho). Až na detaily (zvláštní rozhodnutí policisty) to budou solidní 4*. (19.12.2021)