Režie:
Juho KuosmanenKamera:
Jani-Petteri PassiHrají:
Seidi Haarla, Jurij Borisov, Julija Aug, Dinara Drukarova, Tomi Alatalo, Viktor Čuprov, Denis Pjanov, Polina Aug, Natalja DrozdObsahy(1)
Finská studentka a nerudný, alkoholu holdující ruský horník se setkávají ve vlakovém kupé na cestě do Murmansku. Juho Kuosmanen ve své nevšední romantické komedii s hlubokým porozuměním vypráví o přirozené potřebě blízkosti. (MFF Karlovy Vary)
Videa (2)
Recenze (29)
Romantické drama, pojednávající o dvou ztracených lidských duších, které cesty osudu svedou v kupé č. 6 na trase do přístavního města na severozápadě Ruska. Celý, velmi komorní snímek, se nese v duchu postupného sbližování dvou hlavních protagonistů, Laury (Seidi Haarla) a Lyokhy (Yuriy Borisov), u nichž si divák při první konfrontaci řekne, že jsou ze zcela odlišných světů a společnou řeč nikdy nenaleznou. A právě to je největším kouzlem filmu Juha Kuosmanena, který v průběhu 107 minutové stopáže postupně boří bariéry, jež si Laura i divák postavili, a to až do závěrečných scén, kdy to celé sepne a vy si uvědomíte, že v životě nepotřebujete někoho dokonalého, ale někoho kdo vás aktivně posune k dosažení vašich životních snů a cílů. Jedinou slabinou Kupé č. 6 je velmi povrchní rozkrytí ústředních postav, zajít víc do hloubky, nic by nebránilo udělení pětihvězdy, takto za čtyři. 👍 (21.06.2024) ()
Tentokrát je nejvíce vyhajpovaným kouskem z Varů asi právě Kupé č. 6. Neříkám, že to bylo něčím špatné, je to prostě jen takový trochu jiný příběh o přátelství a lásce, který těží hlavně z nadprůměrných hereckých výkonů, stísněného prostředí a co se týče Jurije Borisova věřím, že by si zasloužil nějaké to ocenění a že o něm taky ještě uslyšíme. Bohužel příběhově a hloubkově je to skoro až prázdné, protože divák dostane vlastně jen takové pocitové drama a nic, co by v sobě mělo něco víc. Finále zkrátka až moc vyšumělo a z těch nadšených ohlasů by člověk čekal víc. Ale nehaním to, byl to příjemný nenáročný kousek, až na to, že mi zážitek kazila paní, která na sobě měla půl flakonu té nejlevnější voňavky z drogerie. V přeplněném Velkém sále se mi to fakt těžko dýchalo. KVIFF 2021 ()
Podľa popisu to znelo viac než dobre, takže som sa vcelku na tento film tešil. Ale napokon som zostal dosť sklamaný, keďže to nebolo vôbec to, čo som očakával. Fínska dievčina Laura mi bola celkom sympatická, a musím uznať, že aj odvážna - keď sa sama vydala na takúto cestu do Murmansku. No a Ljoha bol presne ten typ, ktorý by som vo svojom kupé na takejto ceste nechcel. Aj keď sa potom ukázal aj z lepšej stránky, no prvý dojem je predsa len jeden. Nechápem, prečo nemohol byť slušný a milý od začiatku. No celkovo bol tento film slabučký - akurát to prostredie vlaku a následne nehostinný Murmansk to udržali nad hladinou. Ale inak nič moc, 2*. ()
Po takové chvále z Cannes jsem možná čekal o trochu víc, než jsem od Kupé č. 6 nakonec dostal. Je to takové milé, bezelstné drama o sblížení dvou osamělých duší a taky železniční road-movie, co rozhodně neurazí, ale nejspíš ani nenadchne. Jen musím bohužel dodat, že i po dostatečném odpočinku od festivalového ruchu pro mě byla tahle projekce stejně dlouhá a vyčerpávající jako ta ústřední šílená cesta vlakem z Moskvy do Murmansku. Těch 107 minut stopáže pocitově působí spíš jako 157 minut. [KVIFF 2021] ()
Teoreticky mám s námětem dost problém, protože překvapivě nepřekvapivé sblížení nesourodé dvojice nedává moc smysl, jenže Jurij Borisov je takový sympaťák, že jsem mu rád uvěřil. Rusko si na přelomu tisíciletí zrovna hráblo na dno, a obhroublý, ale v jádru citlivý Ljoha, jakoby ztělesňoval všechny jeho neduhy, traumata, ale i dočastně zastřenou krásu. Přirovnávané Before Sunrise je kvalitativně i scenáristicky trochu jinde, ale pocitově jsou oba filmy na podobné úrovni. ()
Reklama