tick, tick...BOOM!
Režie:
Lin-Manuel MirandaScénář:
Steven LevensonKamera:
Alice BrooksHrají:
Andrew Garfield, Alexandra Shipp, Robin de Jesus, Vanessa Hudgens, Bradley Whitford, Joshua Henry, Jonathan Marc Sherman, Ben Levi Ross, Judith Light (více)VOD (1)
Obsahy(3)
Nadějný hudební skladatel, který má třicítku na krku, řeší milostné vztahy, přátelství i strasti života umělce v New Yorku. (Netflix)
Videa (2)
Recenze (140)
Popravdě jsem čekal, že zrovna tenhle muzikál mě moc nechytne, ale opak je naštěstí pravdou... je to super. Andrew Garfield je tady naprosto fantastický, songy jsou úplně super, emocionálně to celé funguje naprosto na výbornou. Protože přestože tohle není veselý film, veselých momentů je v něm spousta. Tohle se povedlo, a ačkoliv je tedy silně pravděpodobné, že se na to už znovu nepodívám, já jsem si tuhle emoční ždímačku fakt náramně užil. 75 %. ()
Možná že bych šel s hodnocením tohoto filmu i na velice pěkné, průměrné 3*, ale nedovoluje mi to za žádných okolností velmi nepřirozený a především až přehnaně excentrický výkon Andrew Garfielda, který mi na začátku své kariéry připadal jako zajímavý a netuctový talent, ovšem postupem času jsem na něj začal být čím dál tím víc vysazenější, no a vygradovalo to právě zde, kdy mi každou svou neustále se pitvořící grimasou zvedal tlak, a navíc mi ne poprvé přišel jako non-stop ufňukánek, prostě tu svou postavu těma svýma ksichtama degraduje a vlastně nejen jí, ale v podstatě i můj dojem z celého filmu, jelikož prakticky z obrazovky nesleze a jen přehrává a přehrává a přehrává. Absolutně tedy nechápu tu všeobecnou lavinu oslavující jeho přítomný výkon, na mě prostě ale skutečně nepůsobí vůbec dobře a věrohodně. Když už jsem jinak u toho obsazení, ani jeho přítelkyně v podání Alexandry Shipp nepodává úplně civilní výkon, stejně tak jako jeho gay kámoš Robin de Jesus, prostě casting této podívané se vážně nepovedl a filmu silně podráží kopyta. Co se jinak zápletky, respektive dané životní etapy Jonathana Larsona týče, tak abych upřímně řekl, nepřijde mi úplně až tak výrazná a zajímavá, aby o ní byl natočen zrovna celovečerní film, muzikál, nicméně tvůrcům se ho i přesto podařilo zpracovat způsobem opravdu originálním, podmanivým, odehrávající se ve slušném tempu a atmosféře, a hodně mile mě překvapila i skvělá hudba, která také hodně pomáhá film udržet nad vodou. Tick, tick … BOOM je tak zkrátka zvláštní a neobvyklý muzikál, který si jistě zaslouženě najde spoustu svých příznivců, zároveň ale bohužel i odpůrců, mě osobně pak tedy také spíš nepřesvědčil, nicméně své nepopiratelné pozitiva jistě má a zcela ho tak ignorovat si nejspíš asi také nezaslouží. ()
Tak to byla pořádná jízda! Strašně mě bavila od začátku až do konce (a to přitom nemusím muzikály na filmovém plátně). Bavilo mě prolínání časových rovin i to, že jste místy nevěděli, jestli jste zrovna na zkoušce, představení nebo ve vzpomínkách či představách hlavního hrdiny. Bavily mě různé nápadité rekvizity a scenérie pomáhající vytvořit přechody mezi jednotlivými rovinami, navodit atmosféru, která se v průběhu příjemně plynule měnila od uvolněné zábavy přes trpké tvůrčí nebo vztahové chvilky po dojemné momenty a zase zpátky. Celou tu pestrobarevnou zábavu máte přitom podbarvenou takovou zvláštní hořkosladkostí, neb se hned v úvodu dozvídáte (ač ne úplně explicitně) o osudu hlavního hrdiny. Líbila se mi snad všechna hudební čísla, neměla jsem problém zaposlouchat se do jednotlivých melodií, ale mnohem více mě fascinovalo, na jaká (ne)myslitelná témata všedního dne a jak nápaditě se dá vytvořit a zhudebnit text (bo - bo - bo - bo bo bo bo bo...). Fascinoval mě hlavní hrdina jako člověk, jako (vskutku renesanční) umělec. A to jsem o něm dosud neslyšela ani ň (velká škoda, že materiálu o něm či od něj není k dispozici více a o to lépe, že vznikl tento na první pohled možná nenápadný film). Andrew Garfield ho dal po všech stránkách skvěle (po pár počinech, které jsem s ním v poslední době viděla, mám asi nového oblíbence :D) a já si Jonathana Larsona ráda dám asi vlastně kdykoli v budoucnu v téhle tikající bombě znovu taky. Doporučuju, abyste se ke mně přidali, stojí to za to! 90 %. ()
Skladatel, zpěvák, tvůrce muzikálů a herec Lin-Manuel Miranda zažívá výrazný úspěch, kdy se z tvůrce muzikálů Život v Heights a Hamilton též zvládl dostat do Hollywoodu. Podílel se na hudbě k disneyovce Odvážná Vaiana, sedmé epizodě Star Wars zase přispěl písní Jabba Flow, později se též objevil v pokračování Mary Poppins, svou hudbou přispěl k nadcházející disneyovce Encanto i chystané hrané Malé mořské víle a jeho kariérní úspěchy se jen rozšiřují. Čerstvě se poté též Miranda chopil svého režijního celovečerního debutu a opět jde o muzikál. Muzikál Tick, Tick... Boom! od Jonathana Larsona je autobiografickým a vypraví o životě umělce, který sice ve věku 35 let podlehl Marfanovu syndromu, přesto za sebou zanechal výrazný odkaz. Takový, že se podle jeho muzikálu rozhodl právě Miranda natočit svůj režijní debut. Do role Larsona byl obsazen Andrew Garfield, který se po skončení s rolí Spider-Mana nadále vydává směrem charakterních rolí, výhra jeho castingu ovšem spočívá v tom, že naštěstí umí zpívat. Nebo minimálně umí zpívat dostatečně na hlavní roli v muzikálu. Především ovšem Garfield opravdu ukazuje, že je velmi dobrým hercem, který komplikovanou osobnost jménem Jonathan Larson dokáže ztvárnit v neskutečně živelném a procítěném podání. Garfield zde podává svůj nejlepší výkon od Hacksaw Ridge. Dost možná dokonce nejlepší výkon od Social Network. Vztah a minulost Mirandy s muzikály je velmi klíčová, je poznat, že film točil někdo, kdo má s muzikály zkušenosti. Efektivní muzikálová čísla plná výrazných písní a v průběhu pravidelný pocit toho, že se téhle látky skutečně chopil někdo, kdo k Larsonovy a jeho odkazu chová výrazný respekt. V průběhu je bohužel až příliš cítit velká snaha o to probudit v průběhu toho všeho nějaké emoce. Místo přirozeného plynutí divákových pocitů se bohužel u filmu často snadno vyvolá pocit, že to chce celé až příliš sázet na emoce. V tomto ohledu by nejspíš bylo důležité vidět původní Larsonův muzikál a následně ho srovnat s filmovou adaptací, protože by se pak možná ukázalo, že to vlastně není úplně chybou filmu, ale muzikálu, ze kterého film vychází. Přesto ovšem přesně tyto pocity dojem z Tick, Tick... Boomu! shazují. Síla Larsonova původního muzikálu netkví v tom, že by pojednával o přelomovém a výjimečném tématu, ale o tom, že je skutečně autobiografický a vypraví Larsonův skutečný příběh. Nejde o typický biopic, jde o biopic smíchaný s muzikálem. Při sledování jsem měl osobně neskutečný pocit, že to musí být na divadelních prknech zážitek, kde to střídání atmosféry a emocí nejspíš funguje o poznání lépe než v případě filmové předělávky. Divadlo a film jsou dvě zcela odlišné záležitosti, vše co funguje na divadelních prknech nemusí nutně fungovat ve filmové podobě a zase naopak. Osobně mě za dlouhou dobu tyhle pocity u žádné adaptace divadelní hry nenapadali tak jako u Tick, Tick... Boom! Když dojde na muzikálová čísla, je to pořád ten talentovaný Miranda. Když se ovšem zrovna nezpívá, je to vlastně celé takové nijaké. Tick, Tick... Boom! má pořád štěstí v dostatečně obsahově silné předloze, kdy to především v druhé polovině začne směřovat k emocionálně fungujícímu finále, kdy jen zamrzí, že to celé emocionálně začne konečně fungovat až zhruba 30 minut před finále. Spousty aspektů je na tom filmu neskutečně potěšujících, přesto v součtu zamrzí, že to celé nefungovalo i v těch pár dalších ohledech, které by z Tick, Tick... Boomu! možná udělali novou filmovou muzikálovou ikonu. Jenže k tomu bohužel ještě něco chybí. Na Tick, Tick... Boom! se v brzké době velmi rychle zapomene a ikonickou filmovou adaptací muzikálu se nestane. Bude ovšem ukázkou toho, že Garfieldovi tyto komorní role neskutečně sednou a Miranda by i jako filmový režisér mohl jednou předvést zajímavé věci. Minimálně několik výrazných náznaků lze objevit i tady..... () (méně) (více)
Úchvatný muzikál, jehož písně si budu zpívat ve sprše ještě minimálně měsíc. Uznávám, že je to trochu cheesy a kdybych hodnotil objektivně, tak tomu ten plný počet nedám, ale nemůžu si pomoct. Vyvolalo to ve mě dobrý pocit, inspiraci a radost. To je všechno, co od muzikálu očekávám. A bez rozkošného Andrewa Garfielda by byl tenhle film poloviční. 9/10. ()
Galerie (87)
Zajímavosti (12)
- Andrew Garfield se po obsazení do hlavní role musel naučit zpívat. Učilo ho několik hudebních koučů po dobu jednoho roku. (kebabvchlebu)
- Několikrát je zmíněn Stephen Sondheim, o němž přátelé prozradili, že byl idolem a mentorem Jonathana Larsona a že pomáhal Lin-Manuelu Mirandovi při natáčení. Stephen Sondheim zemřel 26. listopadu 2021, jen několik dní po premiéře na Netflixu. (KGBelik)
- Ve scéně nedělního oběda (hned poté, co Jon řekne „balance“) zazní na klávesách úvodní tóny písně „La Vie Boheme“ z muzikálu „Rent“. (KGBelik)
Související novinky
NEJ roku dle TOP uživatelů a adminů ČSFD
Přichází den, kdy se každoročně obracíme na nejoblíbenější uživatele, aby se nám svěřili se svými topkami 3 filmů (a případně 3 seriálů) uplynulého roku. Od loňska je navíc doplňují i vybraní… (více)
79. Zlaté glóby - nominace
Dnes odpoledne byl zveřejněn kompletní seznam nominací pro 79. ročník Zlatých glóbů, které každoročně uděluje Asociace zahraničních novinářů v Hollywoodu (HFPA). Předávání cen se má uskutečnit 9.… (více)
Reklama