Predátor 2

Pôvodný film je nestarnúca kultová klasika dotiahnutá takmer k dokonalosti, takže ju prekonať, alebo sa jej aspoň dorovnať je prakticky nemožné, ale aj tak si myslím, že v prípade tohto pokračovania tvorcovia urobili to najlepšie, čo mohli a tak s výsledkom som nadmieru spokojný. Dej preniesli do prostredia veľkomesta a tak špeciálne komando nahradila policajná jednotka na čele so špičkovým detektívom neuznávajúcom autority, čo nebola najhoršia voľba a hlavne vsadili na podstatne prepracovanejší scenár, ktorý rozširuje celkové univerzum. Predsa len postava Predátora je už divákovi z pôvodného dielu známa a tak znovu vsadiť na tajomnosť by nebolo najlepšie riešenie, ale aj tak má hlavne prvá polovica výbornú atmosféru a ako vždy je veľmi zaujímavé sledovať detektívov, ktorí sa s niečím stretávajú prvýkrát a navyše je tu doplnená aj jednotka, ktorá o Predátorovi vie, čo je príjemné oživenie. V druhej polovici už film očakávane zakčnie a tak atmosféra a prepracovanosť scenára už idú trochu bokom, ale aj tak je to vydarená zábava až do konca. Film musím určite pochváliť aj po akčnej stránke, nesie sa síce v úplne inom štýle, než v pôvodnom diele, ale pre pokračovanie bola práve toto najlepšia voľba. Zatiaľ čo ten bol atmosférická vyvražďovačka plná napätia, toto pokračovanie má už bližšie k plnohodnotnému akčnému žánru a tak ponúkne viacero dlhších akčných sekvencií, v ktorých sa Predátor postaví skupine protivníkov a tie sú výborne natočené, správne drsné a aj slušne nápadité, pričom poteší aj rozmanitý výber lokácií. Najviac sa mi páči úvodná vojna s kolumbijskou mafiou, likvidácia jamajských zabijakov v mrakodrape, ale zaujímavá je aj celá sekvencia v metre a dokonca aj dlhé finále, v tomto bol prekonaný aj pôvodný diel, toto finále mi prišlo podstatne atraktívnejšie. Veľkým plusom je aj obsadenie, hlavne detektív Danny Glover, zábavný nový člen tímu Bill Paxton, Gary Busey tentoraz v kladnej úlohe veliteľa jednotky, ktorá o Predátorovi vie a dostatok známych tvárí vo vedľajších úlohách. Režijne s filmom tiež nemám problém, atmosféra v rámci možností pokračovania funguje, akčné sekvencie sú kvalitne zvládnuté a technická stránka je bezchybná. A hudba je prakticky totožná s prvým dielom. Takže tomuto pokračovaniu síce plné hodnotenie nedávam, ale aj tak je to pre mňa nestarnúca klasika, ktorú si kedykoľvek pozriem s radosťou. 81% (24.02.2012)

Zajímavá závěrečná pointa lehce zachraňuje tento jinak slabší snímek. Danny Glover nemůže uspět jako náhrada za Arnolda, ale jako varianta poldy z města není tak špatný. Záměna tropického pralesa za ten lidský industriální působí na první pohled poutavě, ale je velkou část snímku nevyužit. Oproti první dílu tak filmu chybí skvělá atmosféra a akce. (10.07.2004)

Toto som na konci školského roka doniesol tesne pred letnými prázdninami do školy a pozreli sme si to celá trieda, samozrejme vrátane triednej. No... minimálne pri scéne divokého sexu to bol dosť zaujímavý pohľad na našu triedu, to vám asi nemusím hovoriť. Triedna si vtedy šla nohy zodrať, aby to stíšila. Ale ani vytrhnuté chrbtice, odrezané hlavy, na cucky rozstrieľaní feťáci a vlak zamazaný ľudskou krvou neboli od veci. Jednotka je film môjho detstva, ale dvojka sa mi vždy páčila rovnako, ibaže z úplne iných dôvodov. Hladké striedanie na poste titulného hrdinu, ktorý aj tentoraz dostal pod ruku kvalitný tím spolupracovníkov a plno kultových scénok k tomu, hoci sem-tam obšľahnutých z iných trhákov (likvidácia komanda á la Votrelci, samooperácia á la T1). Dvojka si zachováva dusnú atmosféru originálu (dej sa síce presunul do veľkomesta, ale tam je to miestami ešte výraznejšia divočina, ako v džungli) a opakuje vynikajúce herecké obsadenie (Danny Glover bez problémov nahradil Arnolda), plné podarených podporných roličiek (Kráľ Willie, "Zorro" spoľahlivého Billa Paxtona atď.), bravúrne akčné scény (metro, jatky), hustú porciu násilia (a sexu) a bonusom je rozšírenie mytológie Predátorov (nie ženy a deti, vitrínka s hlavou Votrelca, finále vo vesmírnej lodi). Perfektná hororová akčná sci-fi jazda a nezameniteľnou hudbou Alana Silvestriho. (24.10.2004)

I když má drsňák Danny Glover strach z výšek, ukáže tomu ošklivému motherfuckerovi z vesmíru, kdo je pánem v revíru zvaném Los Angeles. Je škoda, že atmosféra jedničky zmizela ta tam, přesto lze s přimhouřením oka označit Hopkinsův film za důstojné pokračování s několika rozhodně zajímavými momenty (především predátoří Trophy Room). Bohužel, při následujících dílech o střetnutí kosmických nimrodů s vetřelčím plemenem se už tvůrci asi příliš dlouho projížděli autem s Králem Willym a lze je okomentovat snad jen jediným výrazem: „Shit Happens..“ (29.08.2008)

Je tomu už neuvěřitelných dvacet let, kdy jsem na to koukal s otevřenými ústy na stanici Pro 7. Bez rozmyslu bych tomu dal pět hvězd a smlouval o tom, jestli by nešla dát i šestá. Jenže, je tady jedno takové malé jenže. Pustil jsem si to nedávno z nostalgického pohnutí znovu a teprve teď jsem tam objevil tolik chyb, nesmyslných momentů a nelogických zvratů, že by to jednoho od mytologie Predátorů a Vetřelců zcela odradilo. Dříve jsem to ignoroval za a) proto, že mé mladické oko nedokázalo něco takového rozlišit a za b) neuměl jsem německy, nemohl jsem posuzovat nějakou nelogičnost v příběhu, on mě po pravdě řečeno tolik nezajímal jako samotná existence pana Predátora. Nyní chci do světa vykřičet rozčilení, proč sakra je Predátor v tomto filmu vystižen jako takový pomatený přizdisráč? Proč? Proč tupě čumí na nějaké římse, inhaluje kyslík a proč nějakej nejdená? Proč tak málo vydrží, má snad cukrovku? Proč do sebe nechá střílet jako idiot? Proč je to takové zesláblé a nepozorné hovádko boží, když si nechá rozbít mordu od postaršího chlápka (navíc člověka)? Na druhou stranu nelze tvůrcům upřít talent pro ztvárnění atmosféry, zejména v začátcích filmu. Když nyní slyším název Los Angeles, vybaví se mi ten tropický den, hispánec s bílím knírem od heroinu a krvelačný vpád zabijáka z vesmíru. To patří k největší kvalitě filmu, kde ovšem nakonec formu zabil obsah. Tři hvězdy za nostalgii, hekajícího Dannyho Glovera, tradičně hláškujícího Billa Paxtona, ponurou atmosféru. Jinak, kde nic není, ani neviditelná žabí smrt nebere. (31.05.2011)