Cesta za smířením

Válka Roseových na norskej způsob. Ovšem Douglas nemá vlasy, Turner lokny a DeVita vystřídala halda jinejch prapodivnejch lidiček se vkusem vyprávět. Fakt se tahle rozmanitá pohodová dovolená u jezírka vydařila. Kdo je zvědav, ať nemarní čas na prdeli v baráku a vypraví se za tou vůní lesa a čerstvýho vzduchu taky, stojí to za to! 80% (28.11.2021)

Tommy Wirkola řeší manželské krize jinak než Woody Allen. Stejně zábavně a kreativně, ale hooodně jinak. Což mi připomělo, proč mám tak rád povedené filmy šikovných tvůrců, kteří svoji práci dělají s radostí a myslí to s námi diváky dobře. Cesta za smířením je norskou verzí amerických žánrovek, kde se všechno nečekaně zkomplikuje a teče červená. Silně černohumorná i vážná, groteskně brutální i se srdcem. Ne úplně originální námětem, ale neokoukaná postavami a jejich svetry. Přes počáteční jednoduchost nakonec i výživně sestříhaná a vyhrocená přesně tak, jak si spokojený divák žádá. Herecká parta eňo-ňůňo! (29.10.2021)

Tvorbu Tommyho Wirkoly docela znám, takže jsem zhruba věděl, do čeho jdu. Norští filmaři již v minulosti mnohokrát ukázali, že černý humor jim je vlastní, a Cesta za smířením rozhodně není výjimkou. Hlavně musím pochválit herecké obsazení. Dvojka Rapace a Hennie zde totiž rozehrála neskutečně zábavnou podívanou, jejich repliky byly dost úderné, scénáristicky vybroušené do posledního detailu. První polovina se nese spíše v pomalejším tempu, ale ten sklep nastartoval doslova a do písmene inferno! Od tohoto momentu se připravte na krvavou lázeň. Potěšila mě samotná ústřední zápletka s vězni. Jejich setkání s hlavními hrdiny totiž do filmu vneslo čerstvou energii! K vyššímu hodnocení se nakonec nepřikloním, protože v úplném závěru mi přišlo, že autorům malinko docházel dech. I tak se ale jedná o parádní příspěvek do žánru krvavých černohumorných komedií. Za mě 7,5/10 (17.12.2021)

Tommy Wirkola už kdysi překvapil s jeho 7 životů a Jeníček a Mařenka, ale tohle mi kupodivu zas tak nesedlo. Předem nutno říct, že jde o trochu jiný film, než co by si člověk představil pod klasickým Norskem. První půlka je za mě trochu těžkopádná, nicméně pak už se film rozjede a dokáže relativně bez újmy zabavit. Nápad o třech vězeňských utečencích v domě není nic bůhvíjak originálního, herecky jde o průměr a jinak film ničím obecně nestrhne. Taková obyčejná kříženina parodické komedie a home invasionu se slušným gore, která jede ale v obou směrech jen napůl a moc mi to k sobě ve výsledku nešlo. Celou dobu jsem měl zkrátka takový pocit, že je mi jedno, co se ve filmu bude dál dít. Zlatý průměr - nic, co by se nedalo překousnout, na druhou stranu nic, nad čím bych jásal jako zdejší kolegové. (19.10.2021)

To si to takhle letos v létě štrádujeme s přítelkou po Tromsø a vtom mě praští do oka plakát k tomuhle filmu. Tak si ho vyfotím, abych na něj nezapomněl, no a doma hned koukám na filmografii Noomi a film prý běží v kinech v Norsku, ale jinak nikde nic. Pak si na něj ještě párkrát vzpomenu, opět zjistím, že furt běží jenom v Norsku, a tak to pouštím z hlavy. Až dneska, ejhle, vidím k němu titule. A je to nečekaně skvělá pecka. Myslel jsem, že půjde o nějakou úsměvnou a decentní černou rodinnou komedii v mezích přístupnosti, ale Wirkola naštěstí není žádnej měkkejš a cíťa a tohle je surově černohumornej námrd jako prase, nevím, jak výstižněji mé divácké nadšení vyjádřit. V průběhu děje jsem utrpěl několik silných záchvatů smíchu, protože několik gagů je fakt kulervoucích (třeba "homo-Dave"), ale nejvíc mě zmasakroval dědkův žlučovitý výron (ovšemže v norštině) "Pojebanej, vlasatej, dementní volič zelenejch, smradlavej šukač stromů!", při něm jsem málem umřel. (15.10.2021)