Reklama

Reklama

Obsahy(1)

V Párty Hárder se vrátí parta kamarádů prvního filmu. Z předchozích událostí se už trochu oklepali a v létě vyrazí na proslulou Ibizu východu – na Mácháč, legendární místo plné mejdanů, muziky a nevázaného sexu. Slibují si životní zážitek a pochopitelně i prázdninovou soulož. Užijí si léto, nebo selžou a čekají na ně leda tak ponížení, nedobrovolný celibát a Srbské milice? (Bontonfilm)

(více)

Videa (2)

Trailer 1

Recenze (333)

Bakllazaan 

všechny recenze uživatele

Očekávání byla velká, protože u jedničky jsem se v kině nasmál, jako dlouho u žádného filmu. Ačkoli domácí atmosféra se ke sledování Pohlových nechuťáren příliš nehodí, myslím si, že ani v kině plném rybích lidí  by to tentokrát nebyla taková jízda. Tužba hošanů po prázdninové souloži je po chvíli hodné otupující. Moc tomu nepomáhá, že se tu recyklují postavy z jedničky. Je to jako škytající fichtl, který občas naskočí, ale po chvilce mu vždycky dojde pára. ()

verbal 

všechny recenze uživatele

Vkusná, jemná, svěží letní romantická komedie o strastech dospívání pro celou rodinu, milá k divákovi, prodchnutá laskavým, decentním humorem a sofistikovanými filosofickými moudry, tu nebyla nejmíň deset let. A předtím taky ne. Až náhle hvězda neoliberálně inkluzní kinematografie - Márty, jenž ve svých dílech zcela v souladu s tak pokrokovou asimilační ideologií progresivního světa nechává bezelstně zazářit rozličné tolik diskriminované postižené menšiny, ať už tělesně, mentálně či pohlavně deformované, ztvrdnul ještě víc a oblažil cinefilní svět touto veskrze něžnou audiovizuální alegorií. Alegorií, která zahřeje na duši snad každého zaníceného mravokárce s dokonale ukotveným morálním imperativem, ortodoxní křesťany, zarputilé třicetileté panny z neomarxistických neziskovek a zejména pak skalní funoušky Mádla s Kokotkem, co by je nejraději viděli jako hlavní chod na dánských stolech. Když byl Márty ještě hárd, predickoval jsem, a vsadil bych se s kýmkoliv o své anální panenství, že tohle žádný z banditských Cinezmrdů nikdy neuvede, ani kdyby sodomističní libtardi z Evropské Údie (soryjako, mám rýbu) prohlásili i zoofilii a pedofilii za zdravě neškodné odlišnosti s právem na sebeurčení. No, vzhledem k tomu, že jsem si dneska takhle v hlavním vysílacím čase pyšně nakráčel do Cinemathiefy, by mě teď asi dost bolela prdel a naděje, že jednou budu konečně moci dědit po své zaregistrované ovci se rapidně zvýšila. V obležení všech těch zádumčivých intelektuálů na opravdu nedůstojné balkónové burze (Cinezmrd sice jo, ale ocaď pocaď) mi Márty nestihl říct, kolik čuráků musel vykouřit, avšak poté, co zcela vkusně a oprávněně poslal do piče českou „populární hudbu“, a jednička, na jejíž předpremiéře jsem byl tenkrát ve vesnickém sqoterském kině, které normálně slouží jako veřejné hajzly, rekordně deflorovala Tytrubko, než to nějaký soudruh nahlásil a jiný soudruh přičinlivě zcenzuroval, někdo zjevně konečně ucítil nesmírný potenciál nadějného tvůrce. Takže neváhejte, oprašte klystýry, progelujte sadu na kolonoskopii, vražte si do bradavek sichrhajcky, sjeďte lajnu nějakých těch býčích hormonů, nezapomeňte si kolostomické pytlíky a chutě vyražte i s dětmi (ti malí zmrdi si to bezesporu zaslouží) do kina, dokud to neuvidí nějaký ten eurohujerský Koniáš s pečlivě vmanipulovanou představou, že život je krásný! Čeká vás tam poctivá porce přes hranu přepadlé, veskrze zábavné, v detailech dokonalé a na všechny ty neherce a nerežiséra naprosto profesionální filmařiny. Filmařiny roztomile košilaté, tedy pokud vás u košil neiritují připosrané lemy. A jak už to ve svěžích letních romantických komediích bývá, vše dobře skončí a zapíchá si úplně každý! Tedy každý, kdo není příliš pynktlich na nějaké ty konvenční otvory a praktiky. Těším se na Párty hárdest, všechny zúčastněné už to nebude tolik bolet jako nasucho, cestu mají evidentně víc a víc progelovanější. ()

Reklama

filmfanouch 

všechny recenze uživatele

Raper známý jako Řezník, tvůrce počítačových her, komiksový kreslíř i tvůrce filmů, které mnohým divákům dokážou pocuchat žaludek. Martin Pohl je velmi specifická osobnost, což dokáže reflektovat jeho osobitá tvorba, kdy je velmi snadné jeho filmy jako Máma má raka nebo Párty Hárd zasadit do kolonky vulgárních, fekálních a zvrhlých záležitostí. Základním pravidlem humoru ovšem zůstává známé ,, sto lidí, sto chutí´´ a i díky osobitému přístupu a sázce na nekorektní humor si filmy Martina Pohla dokázali získat početnou základnu fanoušků. Především jeho Párty Hárd jde vnímat jako již kultovní záležitost, která se nově dočkává pokračování. Pokračování, které je zhruba 20x dražší (místo 250 tisíc se rázem mohli i díky výrazné podpoře fanoušků tvůrci opřít o rozpočet okolo 5 milionů dolarů), místo 62 minut se dvojka stává regulérním celovečerním filmem se 100 minutami délky a částečně obměněná parta (Mikyho a pochcánka Tomáše Janského tentokrát doplňuje jejich bývalý nepřítel Poulíček) a tvůrci se tentokrát rozhodli vsadit na Ibizu východu- Mácháč. Pak jen stačilo jen doufat, že rozkročené nohy mainstreamu neovlivní Pohlovu osobitost a do kin dorazí pokračování, které původní Párty Hárd neudělá ostudu.  Pohl doposud točil pouze amatérské filmy, přičemž většina z nich spadá do vlastního rozšířeného filmového vesmíru. Vzdáleně by se dal přirovnat například ke Kevinu Smithovi (Clerks, Flákači a další filmy z View Askewniverse), který sice nikdy filmařinu nestudoval, přesto měl rád filmy a rozhodl se je díky tomu sám realizovat. I vzhledem k diváckému úspěchu Párty Hárd se zdálo získání větších produkčních možností naprosto zasloužené, následně přitom potěší jedna zásadní věc. V rámci audiovizuální stránky je sice Párty Hárder o poznání více vyšperkovaná než původní film, Pohlovi ovšem zůstává jeho osobitý přístup a jde tentokrát v součtu za hranu ještě o poznání více. Celé to přitom nejspíš bude u několika diváků snadno vybízet ke kroucení hlavou a pohoršení nad tím, jak daleko si Pohl a spol. dovolili zajít. Stěžejní je ovšem fakt, že je Párty Hárder nejzábavnější českou komedií od původního Párty Hárd. Pokud ovšem pochopitelně dokáže divák překousnout vše, co je součástí tohoto gejzíru nekorektního humoru. Párty Hárder i díky delší délce vybízí k záchvatům smíchu častěji než původní film, především i proto, že je skutečně obdivuhodné, co vše ve filmu prošlo a co je díky tomu součástí filmu uvedeného v normální kinodistribuci. V rámci české kinematografie Párty Hárder dle očekávání představuje přesně ten neohrabaný a svěží vítr, i americké komedie, které pracují s vulgaritami a sexuální motivy, můžou v několika momentech vedle Párty Hárder působit jako večerníček pro děti. Pokračování původní Párty Hárd dokáže za pochodu stejně překvapovat a často vyloženě střídat jeden skvělý situační či dialogový humor za druhým. Párty Hárder přitom ovšem skutečně dokáže dodržet pravidlo pokračování o tom, že by to celé mělo být tentokrát větší, přitom ovšem divák nemusí nutně získat pocit, že byl zatracen zdrojový kód první Párty Hárd.  Větší rozpočet je na filmu rozhodně poznat. Vymazlenější vizuální stránka (tentokrát se pracovalo i s drony a především reálnou filmovou kamerou), větší komparz, velkolepější podání, animované sekvence i solidně chaotický zpracovaná válečná scéna ze Srbských milic. Dá se snadno očekávat, že fanoušci, kteří film podpořili příspěvkem na výrobu, dostanou přesně to, co chtějí a přitom mohou velmi snadno pocit, že investování jejich peněz mělo smysl a minimálně skutečně mohl vzniknout český film, jemuž se žádný nejbližší český film nejspíš nevyrovná (minimálně do doby, dokud Pohl nerealizuje spin-off s Grundzou). V jádru se přitom v podstatě jedná o stejně divokou podívanou, pokračování původního filmu dokáže ovšem působit nejen více filmověji, ale i ambiciózněji. I proto, že se pod tou vrstvou hoven, penisů, dámských koz, prdelí a jednoho sprostého slova za slovem, skrývají i tři fungující vývoje hlavních hrdinů. Poulíček v podání Adama Ernesta je například rázem povýšen na jednu z hlavních rolí jako náhradník za Petra z prvního filmu se rázem z karikaturního protivníka stává skvěle napsaná postava, která funguje především i díky skvělému vyvrcholení jeho příběhového archu. Celkově zůstávají postavy nadále především hovady, v druhém filmu ovšem dokáže většina z nich působit o poznáni lidštěji. Jsou to pořád především charaktery, které páchají neuvěřitelná zvěrstva, v Pohlově podání ovšem nikdy nedokážou působit jako vyložené karikatury. Především i proto, že se pořád jedná o velmi specifickou podívanou, což je poznat i na samotných postavách a jejich činech. Díky záplavě humoru je možná krapet obtížné všechny ty pokusy o humor zpracovat a díky tomu i uznat, které z nich skutečně fungují. Délka je sice větší, zároveň se ovšem zjevuje větší počet postav a ne každý si dokáže uhrát dostatek prostoru (zamrzí to především u jednoho návratu známé postavy z původní Párty Hárd). Výhrou ovšem zůstává fakt, že i přes větší délku vyloženě Párty Hárder netrpí špatným tempem a dokáže v rámci děje kvapit stejně zběsile jako původní film, kdy pocit zbytečného táhnutí se dokáže možná vyvolat jen posledních pár minut filmu. Navrátivší herci jsou nadále velmi fajn, kdy pořád z prakticky nezkušených herců sálá přirozenost a alespoň částečná herecká snaživost, kdy může Párty Hárder například vyvolat pocit, že se na hereckou akci tentokrát dbal větší prim, než minule. Z nových tváří je poté nejvýraznější Kostas Zerdaloglu (původní Krysa z Mandragory), bez něj se ovšem příběh věnuje především starým známým. A minimálně v samotném konci dokáže film vyvolat pocit, že jsou cesty jednotlivých hrdinů zakončené solidním způsobem. A to i přesto, že jednoho z nich budou diváci litovat možná více, než kdy sami mohli čekat. I tento moment dokáže, že by byla chyba Martina Pohla odsoudit čistě jako propagátora vulgárního a zvrhlého humoru.  U Párty Hárder: Summer Massacre nejspíš Martin Pohl nejen dokáže uspokojit fanoušky prvního filmu, ale i překonat očekávání a zajít ještě dál nejen v rámci v nekorektního humoru. Pod vulgární slupkou nejspíš pořád valná hromada neobjeví něco víc, to ovšem ukáže až čas. Film dost možná sice reprezentuje pouze malý krůček pro Martina Pohla, ale i velký skok pro vývoj české kinematografie..... () (méně) (více)

Vančura 

všechny recenze uživatele

Asi jsem měl očekávání nastavená trochu výš, protože jsem se neubránil lehkému zklamání. Jasně, místy je to pořád strašná sranda, u které jsem se v kině tlemil nahlas. Ale spousta scén mi přišla jako nevtipná (či trapná) vata, hlavní postavy mi byly dost nesympatické, na můj vkus tam bylo málo Mácháče a hezkých holek, a celkově mi asi jednička se svým výrazně skromnějším rozpočtem přišla tak nějak čistší, a hlavně původnější, protože spoustu toho, co je ve dvojce, už člověk zná z jedničky, a sequely skoro nikdy nepřekonají svůj vzor, což se mi potvrdilo i zde, i když většina lidí to určitě bude vidět přesně obráceně (viz hodnocení jedničky 61 % vs. 81 % dvojky). ()

playboxguest 

všechny recenze uživatele

Po zkouknutí jedničky, která si to u mě svojí absurditou vypálila na cca 70% a několikrát jsem se u ní fakt přes všechny ty fekál vsuvky zasmála, jsem se na dvojku těšila jako na jistojistej nářez, kterej to všechno dotáhne ještě o level výš. A ono kupodivu, nebo možná právě proto, aby film prošel přes kinodistribuci, působí celé pokračování, ač je skoro dvakrát tak dlouhé, jakoby se tentokrát se všemi nápady drželo mnohem víc při zemi a bylo celkově víc křečovitý a strojený. Zatímco jedničku bych si dala klidně hned znovu, u dvojky to nutkání nemám. Kvalitní filmařina se ale musí nechat, je vidět, že se Řezník s každým kouskem někam posouvá a myslím jako lichotku, když řeknu, že styl, jakým jdou oba filmy natočený, nepůsobí vůbec typicky česky. 50% ()

Galerie (45)

Zajímavosti (17)

  • Po závěrečných titulcích následuje ještě jedna scéna. (griph)
  • Když trojice hlavních hrdinů vstoupí do areálu festivalu Kašpárkův melodický mimiráj, následuje záběr na dvojici produkující píseň „Minecraft song“. Jde o bratry Michala (Misha) a Oldřicha (Metadon) Floriánovi, kteří stáli za dříve úspěšným kanálem „Mishovy šílenosti“. Tento song měl v době natáčení filmu přes devět miliónu zhlédnutí na Youtube. (Olík)
  • Pan doktor v jedné scéně dává holčičce, kterou bolí bříško, vypít Metaxu. Stejný alkohol doporučuje a dává svému synovi v prvním díle jakožto „nejlepší kundolep“. (Diego75)

Související novinky

NEJ filmy a seriály roku dle žebříčků ČSFD

NEJ filmy a seriály roku dle žebříčků ČSFD

31.12.2022

Ke konci roku opět nastal čas na pravidelnou bilanci toho nejlepšího, co na poli kinematografie letos vzniklo. Vybraní uživatelé se v předchozím příspěvku již podělili o svá osobní doporučení na… (více)

Reklama

Reklama