Bod varu

„Nemáme pakambalu.“ - „Cože!?“ - „Vyhodil ji.“ - „Jak vyhodil, sakra!? Proč jste ho nechali ji vyhodit?“ - „Neměla ...“ - „Víte, jak drahá je!?“ - „Neměla...“ - „Proč jste to dopustili!!?“ - „Neměla nálepku se spotřebou.“ - „Jak neměla? Proč kurva neměla nálepku!?“ - „Andy, ty jsi ji včera zpracoval!“ - „Fajn.“ - „Tak jo.“ - „To nic.“ - „Promiň.“ - „V pohodě.“ - „Mám toho moc, je mi to líto.“ Andymu je toho líto víc, ale tenhle večer teprve začíná… Andy je ve skluzu. Brutálním. Nestíhá soukromí ani práci, vše se mu hroutí. Jenže na to jaksi nemá čas, očekává se od něj, že bude dokonale fungujícím kolečkem v restauračním soukolí. Stejně jako všichni ostatní. Ale čeho je moc, toho je příliš…„Jen“ hraný dokument z chodu restaurace? Na to je to až překvapivě poutavě natočeno. Mě film bavil a zároveň pro mě byl zajímavým vhledem do restauračního shonu. Posouzení autenticity nechám těm „vod fochu“, na mě to ale působilo uvěřitelně. Zároveň jsem byl zvědavý, kdy nastane ten „bod varu“…Technicky, scenáristky i herecký výborně zvládnuté, za mě silné 4*. (30.01.2022)

Herecky a formálně skvělý. Scénáristicky to ale bohužel dost pokulhává. Postavy od zaměstnanců po hosty jsou jednorozměrné figurky, nemají žádný zajímavý vývoj, dějové zvraty jsou buď na sílu nebo extrémně očekávatelné, no a závěr nepřinese ani překvapení, ani katarzi. Jen je prostě úplně logickým pokračováním toho, co se děje od první minuty a kdyby nastal v polovině filmu, nikoho to nepřekvapí. Škoda...námět, prostředí i nápad zpracovat to celé jako jednozáběrovku je skvělý. 7/10. (10.07.2022)

Boiling Point je v podstate taký gastronomický Uncut Gems, ktorý stavia všetky svoje esá na vyhrotenú atmosféru, nepoľavujúce tempo a kvalitné herectvo. Divák už od prvých minút cíti tlak hromadiaci sa pod bublajúcim hrncom a všetko nasvedčuje tomu, že v závere poriadne vykypí. Šéfkuchára londýnskej päťhviezdičkovej reštaurácie Andyho čaká spolu s jeho posádkou veľmi ťažký večer, ktorý sa odohráva iba pár dní pred Vianocami. Dohodnutých je príliš veľa rezervácií, hoci jedla nie je dostatok. Čelia puntičkárskemu kontrolórovi a do toho sa medzi hosťami nečakane objaví aj Andyho mentor a prísna food-kritička. Hektická jednozáberová jazda zachytáva silne vťahujúcim spôsobom nekompromisnú stránku gastrobiznisu a stres, ktorému v tomto odvetví čelí celý personál. Zariadiť, aby tento večer dopadol bez katastrofy, vôbec nie je jednoduché. Každá z vedľajších postáv totiž spracováva aj svoje osobné problémy a ten, kto im má ísť príkladom, si zas prechádza zdrvujúcou osobnou krízou. Režisér a spoluscenárista Philip Barantini nám servíruje skutočnú britskú lahôdku. Ak však máte alergiu na orechy či vysoký tlak, dajte si pozor. Bon Appétit! (05.02.2022)

Neviem, v čom je tu tá výnimočnosť, že to získava také vysoké čísla. V podstate sledujeme len zábery z reštaurácie, unavený personál a často nepríjemných zákazníkov. To môžu postaviť kameru do hocijakého obchodu u nás a majú film ako vyšitý. Nepríjemný dokonca nebudú len klienti, ale aj ten personál, my sme už popredu. (14.01.2022)

Něco podobného jsem už viděl s telefonujícím Hardym v BMW. Tentokrát prostor probublávajícího stresu představuje londýnská restaurace, která chvílemi působí jak psychiatrická léčebna bez ošetřovatelů a nasazené medikace. Tomu sledu nešťastných příhod už jen scházel u plotny stojící Pohlreich mnoucí si bezradně pleš. Jeho hláška „jsem utahaný jak šňůra od hajzlu“ musí tentokrát patřit do úst kameramana Matthewa Lewise, který to neskonale odedřel.. (28.04.2022)