Hon na lišku

Tak sme sa dozvedeli, ako v skutočnosti De Sica natáčal svoje neorealistické filmy. Pokiaľ ste pri filme, tak samozrejme neviete, čo to Neorealizmus je, ale vysvetľovať sa mi to nechce. After the fox je miestami skvelá komédia, ale väčšinu času som bol mierne v rozpakoch, čoho som svedkom a či to má byť vtipné tým spôsobom, akým je to prezentované. Je to trochu škoda, pretože ako parodická sebareflexia (a aj Sellersova) to má nesmierny potenciál, ktorý aj podľa väčšiny tunajších hodnotení nebol dostatočne využitý. Napriek tomu je to film, ktorý by mal vidieť každý fanúšik snobského umenia, Sellersa, talianskej mentality a veľkých poprsí. Už len samotný námet je sympatický, vidno, že Sica nebol žiaden namyslený suchár. (17.05.2014)

První třetinu se nuda mísí s trapností a pak začne nový film. Od momentu, kdy se poprvé objeví Tony, začíná nezřízená sranda. Obojí natáčení je okouzlující, i když to sebereflexivní má mnohem menší prostor, než to konkurentovo. De Sica naprosto přesně vykreslil, jak si představuji natáčení italského samozvaného režisérského génia. Reakce kritika byla již jen okouzlující třešničkou na dortu. Zàhadou mi zůstává, proč je tak skvělý film zohyzděn tak blbým začátkem. (11.02.2020)

Felliniho filmařské autoreflexe nejsou vaším šálkem kávy? Antonioniho a De Sicovy filmy také ne? Tak to zkuste s touto rozvernou komedií, která ovšem není jen komedií. Sellersův temperament, Sica zesměšňující sám sebe, Hustona i De Milla a zajímavý film ve filmu. Příjemná podívaná. "What's neo-realism?", ptá se americká hvězda? "No money!", odpovídá její producent. (16.06.2006)

Musím přiznat, že od Honu na lišku jsem na jednu stranu moc nečekal (zdejší hodnocení), na tu druhou mě ale zajímala spolupráce neorealistického režiséra De Sicy, newyorského autora konverzačních komedií Neila Simona (ten napsal scénář) a nespoutaného improvizátora Petera Sellerse (ten tentokrát spolunazpíval i titulní píseň). A pokud by se mělo rozhodnout, čí styl vyhrál, tak jednoznačně Sellersův, protože s jeho výkonem opět stojí a padá celý film. Dokud je pouze uprchlým trestancem Aldem Vanuccim, nabízí film slušné gagy, u kterých se budete smát (hned úvodní přehlídka arcizločinců). Ale jakmile se Sellers promění v režiséra Federica Fabriziho, dostane jeho fanoušek přesně to, co očekává. Mistr opět vybrousil dokonalý, tentokrát italský, přízvuk. Výborný je též italský komik Lando Buzzanca jako policjení náčelník se svou replikou "Dobrý den!". Konec se mi ale tak povedený zas nezdál. Takže po váhání mezi 3 a 4, je to nakonec za 4*. (07.08.2007)

„Marcel Vignon, Paříž. Známý také jako Kocour. Jako kocour se vrhne na svou kořist. A pak se prostě vytratí rychlostí světla. Momentálně má ovšem vrchol své kariéry za sebou…“ Hned úvod mě rozesmál. A usmíval jsem se dál, na scénu totiž nastoupil Sellers s parádní noblesou a jeho kreace mě po celou dobu bavily. Jedno, zda šlo zrovna o Otce, četníka („Karabiniéři!“) či režiséra (v této „poloze“ byl asi nejvtipnější a nejrozpustilejší). Nebyl však na vše sám, Mature, Balsam a řada jiných v menších rolích (včetně libového frku samotného režiséra) mu zdatně sekundovali. Při honičce v kouři to začalo vypadat na nezvládnutý dojezd, naštěstí pak přišel soud a bylo zas lépe. Režiséra jsem měl dosud spojeného s kovanými dramaty, zřejmě si budu muset na jeho tvorbu posvítit víc. Tentokrát to bude za silné 4*. „Vaše ctihodnosti, prosím o smilování. Všichni tito lidé jsou nevinní. Byli opojeni, omámeni. Ale ne zlatem. Ne bohatstvím. Ale slabostí lidského ducha. Mají být potrestáni za touhu nasytit hladovou duši?“ - „Ano, odveďte je.“ (27.01.2018)