Devadesátky
Režie:
Peter BebjakScénář:
Josef MarešKamera:
Martin ŽiaranHudba:
Juraj DobrakovHrají:
Martin Finger, Ondřej Sokol, Kryštof Bartoš, Vasil Fridrich, Robert Mikluš, Patricie Pagáčová, Martin Davídek, Jan Kolařík, Daniel Margolius, Albert Čuba, Richard Němec, David Šír, Tomáš Kobr (více)Obsahy(1)
Rok 1993. Obávaný bodyguard je zastřelen v tiché ulici. Další nájemná vražda, kterou musí vyřešit pražské 1. oddělení. Vyřizují si tu účty vládci podsvětí? Zločinů přibývá, každý týden další mrtví, mafiáni mají pocit, že tahají za delší konec provazu, a mnohý z policistů přemýšlí, jestli nemá přejít na druhou stranu zákona. (Česká televize)
(více)Recenze (147)
Nedobře rychlé tempo. Přehršel postav. Tuny vykouřených cigaret. Šíleně trhavá kamera naprosto na zabití. Že je Plíšek špatný řidič, v Případech už neřidič, stačí naznačit 1-2x, stačilo to s popelnicemi, znalým dojde hned. Trochu si člověk zvyká, když hřmotný hlas B. Polívky předchází M. Finger. Kryštof Bartoš geniální volba. Finger jako Plíšek špatně - měl ho hrát Sokol. Postava mladšího Plíška je hodně jiná, afektovaná, přecitlivělá, postrádající charisma, investigativnost, pozorovací schopnosti, psychologickou výhodu a další nepřehlédnutelné atributy, které má Plíšek st. - škoda, tam šlo si se scénářem a castingem pohrát... Celkově zatím rozlítané, neukotvené v místě a vyznění. Velmi chybí ten pocit, který v Případech dokázala udělat kancelář. V ní sedící Petr Stach, pojídající rohlík a trvanlivý salám. I v devadesátkách byly podobně epické svačiny, stravovací návyky. Trocha Májky a klidu by na rozjezd rozhodně neuškodila. Tvůrci nemuseli narvat většinu zásadních postav Prahy té doby do jednoho dílu. Měli jich natočit alespoň osm. Mohli v jednom díle sledovat Tomáše Kozáka, třeba i s rodinou, nastínit práci (případy) z doby NEŽ nastoupil na 1. oddělení. V tom samém dílu mohli osvětlit a připomenout specifický svět devadesátek, např. prostřednictvím TV zpráv. Prostě chybí lepší Prolog a vyšší propracovanost. O případu Fr. Mrázka (jeho archivu) mj. pojednává Ach ty vraždy! E06 Archiv Felixe Burgeta. Očekával bych, že zrovna J. Mareš vnese více světla a jasna - zatím se tak nestalo. ()
Tak zatím nějak nevím . Kamera nějak divně , postavy takové instantní , bez bez nějaké vnitřní jiskry , zápalu , náboje . Dále je třeby řící , že Pagáčová je tam asi omylem a Mikluš i Sokol se mi tam vůbec nehodí . Ten co hrál Jonáka - dooost dobré . SHRNUTO - jsem nějak zklamán z úvodního dílu . Pan Mareš se snažil , aby to vše vyšlo dobře , ale zatím slabé * * * . Joo a Finger věrohodný . A ten co hrál mladého Vetchého , ten byl asi nejslabší . Tak to jen tak na úvod . ()
Opatrné nadšení, hlavně pro naprosto skvělé kulisy a reálie. Těžko ovšem říct, jak seriál podstoupí diváckou zkoušku kvůli týdenní odmlce, zvlášť pokud půjde o takovouto minisérii. Devadesátky ani neobstojí s informovaným divákem, který pokud o kauzách ví, přijde o moment překvapení v podobě rozuzlení děje a zbyde mu sice solidní, ale ne moc uspokojivá kriminálka, jejichž atraktivní prostředí nemůže udržet pozornost neustále. Naopak divák neinformovaný se ve jménech může ztrácet a nechápat, proč zrovna tahle figura v seriálu je a co v realitě znamenala. Proto pokud dokážete přijmout fakt, že Devadesátky jsou čistě rekonstrukcí policejní práce a doby, nikoli divácky přívětivým zážitkem a očekávanou zábavou, kterou zvládly Případy 1. oddělení, budete zajisté spokojeni. PS: Občas je v jednoduchosti krása. Případy ukazovaly počet dnů od spáchání zločinu, ale Devadesátky ukazují datumy. Chápu to v souvislosti s delší dobou řešení případů, ale třeba napsat 4 měsíc, místo 7. duben 1994, by pro mě jako diváka bylo příjemnější. ()
Nemohl jsem si nevšimnout mnohých pozitivních reakcí na tento český seriál. Řekl jsem si, že by stál za shlédnutí, ale nedělal jsem si velké naděje, protože se mi docela často stává, že se nedostanu na vlnu většinového nadšení. V tomto případě jsem se ale už po první epizodě poslušně zařadil do davu spokojených diváků, protože mě ani nenapadlo, abych tvůrcům něco vytýkal. Na rozdíl od Případu Roubal, který mě dost rozladil, tady všechno šlapalo jako švýcarský časoměr a já jsem mohl opět naplno zažít devadesátkovou atmosféru, která podkreslovala nezáviděníhodnou práci kriminalistů. Pokud bude seriál pokračovat ve stejném duchu, bude to paráda. / Poučení: I za svobodu se platí daň. ()
Když se začalo mluvit o pokračování , měla jsem za to, že půjde skutečně o pokračování. Pokud se točí pokračování něčeho úspěšného, smrdí to často průs...švihem. Když se ale točí něco, co předcházelo úspěšného filmu nebo seriálu, je to průšvih skoro zaručený. Devadesátky mají bohužel zcela jinou dynamiku, než Případy 1 oddělení. Nevím, jestli bylo nutné zapojit stejné postavy. Tak třeba Plíšek se nám nějak zmenšil ... Nebo že by se ke stáru protáhnul? Kozák za mlada je charakterově úplně jiný než Kozák v nejlepších letech. U mě fungovalo podvědomé dosazování postav a působilo to na mě rušivě. ()
Galerie (23)
Photo © Česká televize / Klára Cvrčková
Zajímavosti (19)
- Vražda bodyguarda Jívy se natáčela v Praze Dejvicích Nad Šárkou 132. Na plotě ale můžeme vidět tabulky ulice Hadovitá a čísla popisná/orientační 247/12. Ty odkazují na skutečné místo, kde se vražda odehrála. (Frontier)
- Na konci epizody zazní skladba „Dívka s perlami ve vlasech“ od Aleše Brichty. (Punisher)
- Podobně jako v Případech 1. oddělení (od r. 2014) se i tady na začátku prvního dílu mihne v epizodní miniroličce scenárista Josef Mareš, a to jako policista, který přijel vyzvednout poručíka Kozáka. (viktor.s)
Reklama