Režie:
Peter BebjakKamera:
Martin ŽiaranHudba:
Juraj DobrakovHrají:
Martin Finger, Ondřej Sokol, Kryštof Bartoš, Vasil Fridrich, Robert Mikluš, Patricie Pagáčová, Kateřina Marešová, Jan Kolařík, Igor Orozovič, Matouš Ruml (více)Epizody(6)
-
Poprava bodyguarda (E01)
-
Král diskoték (E02)
-
Kleopatra (E03)
-
Přehrada (E04)
-
Sudy (E05)
-
Přiznání (E06)
Obsahy(1)
Šestidílná minisérie od tvůrců Případů 1. oddělení popisující vyšetřování klíčových případů první poloviny devadesátých let. Na několika dobových případech ukazuje atmosféru doby, kdy kriminalita vyskočila do nečekaných výšin a kdy se rozhodovalo o tom, jestli policie najde a ustojí svoji roli. V „devadesátkách“ přináší svoboda pro všechny strmý nárůst kriminality. Policie nemá metodu, čas ani prostředky, jak tomu čelit. Zdá se, že velcí i malí grázlové budou mít definitivně navrch. Na pražské 1. oddělení nastupuje mladý vyšetřovatel Tomáš Kozák. Zkušený operativec Václav Plíšek novému kolegovi nevěří. Bezprecedentnímu přísunu vražd ale musí čelit společně. (Česká televize)
(více)Recenze (306)
Takže, co je v jiných krimipříbězích funguje tak nějak samo, jako zajišťování důkazů, technika a podobné vymoženosti, je tady samo o sobě zdrojem zápletek i napětí. Možná máme na dně přehrady sudy, ale i kdyby tam nakrásně byly, jak se k nim dostat? Jak je vytáhnout a odvézt? Jak je otevřít? Na základě písemného příkazu... A kdo to zaplatí. Zkrátka realita. Což nefunguje u většiny krimipříběhů vůbec, zatímco tady, stejně jako v Příbězích prvního oddělení, autoři dokazují, že reálné neznamená nudné, ba naopak. Teď už jen zbývá otázka, zda můžeme čekat Devadesátky II, tentokrát o LTO. ()
Kriminálek se u nás za posledních, pff, patnáct let točí ne dvě, ale dvacet prdelí, většinou špatné (zdravíme TV Nova) nebo ještě horší (zdravíme TV Prima). A když se jednou za čas vyloupne takováto kvalitka, lidi stejně zas frflaj, že Sokol nemá na košili přesně vzor, co se nosil v '94, že Finger nosí baloňák, co vyšel z módy s pádem komoušů, že Novotný má vlasy o půl centimetru delší než měl Ivo Jonák atd. atp. Gosh! Díky ČéTé, že jste ukázali, že i u nás se dá natočit seriál, nebojím se napsat, evropské kvality. Dobová atmosféra zvládnutá dobře, herci fajn, i to mrazení v zádech se dostavilo, výjimečně, ale přeci. Ale stejně- devadesátky byly super léta, moje dětství, ve kterém žádní Černí (Pozor! S velkým Čé!), žádní Mrázkové, žádní Jonákové neexistovali! ()
// Dynamicky natočená, chytře napsaná, uvěřitelně zahraná a stylově zarámovaná full 90's detektivka vycházející ze skutečných událostí, které otřásly republikou. Tohle jsem tady chtěl vždycky vidět a konečně mi to někdo splnil. Druhá řada je must, za spin-off s URNou bych se nezlobil, a už si konečně dokážu představit i tu filmovou Rychlopalbu. Sypte to do mě, sakra. P. S. hodně kvituju mcclaneovský konec s manželkou. ()
Kriminálních seriálů u nás vzniklo za posledních let opravdu mnoho, při vybírání těch nejlepších by poté určitě došlo na Případy 1. oddělení. Seriál inspirovaný skutečnými případy pražského policejního oddělení vražd se dočkal dvou velmi povedených řad, na který by v brzké době měla navázat závěrečná třetí řada. Za Případy 1. oddělení poté stojí Josef Mareš, skutečný policejní vyšetřoval, ze kterého se stal scenárista. Seriál Devadesátky poté nejen opět pochází ze scénáře i zkušenosti Josefa Mareše, ale slouží jako prequel k právě Případům 1. oddělení. Devadesátky poté ovšem nejsou jen retro kriminálkou, ale zároveň výpovědí o době po sametové revoluci a nástupu demokracie. A kvalitami tento seriál skutečně solidně navazuje na Případy 1. oddělení. Na rozdíl od Případů 1. oddělení Devadesátky na rozsahu šesti epizodách vypraví v podstatě jeden velký příběh, kdy jsou klíčové případy navzájem propojené. Devadesátky poté zaujmou především parádní retro atmosférou (výpravou i dobově výraznými kostýmy), ale především i funkční atmosférou, která funguje i v případě, že člověk tak nějak ví pozadí o Ivanu Jonákovi, Františku Mrázkovi nebo Orlických vrazích. A devadesátky u nás skutečně působí jako doba, která sice otevřela spousty možností, zároveň ovšem i nová dveře nebezpečenství. Tvůrčí přístup se přitom dokáže odlišit od Případů 1. oddělení, kdy je zkušená režiséra Petera Bebjaka (jenž má zkušenosti právě i s pár díly Případů 1. oddělení) ku prospěchu věci. Známé postavy z Případů 1. oddělení jsou pochopitelně mladší a hrání jiní herci, z jejich podání ovšem není cítit vyložené imitování. V tomto ohledu zaujme především víceméně neznámý Kryštof Bartoš, který v seriálu ztvárnil postavu Tomáše Kozáka v případech 1. oddělení ztvárněnou Ondřejem Vetchým. Bartoš roli pojmul zcela po svém a dokáže prodat zelenáče, který se teprve musí seznámit s pravidly hry. A že se charakterově chová jinak než Vetchého Kozák z Případů 1. oddělení? Lidé se věkem a zkušenostmi mění. A ani fakt, že Martin Finger je v roli Václava Plíška zhruba o hlavu menší než Bohuslav Polívka v té samé roli v Případech 1. oddělení samotný zážitek sám neshazuje. Krom Bartošova Kozáka má poté nejzajímavější dějový arch rozhodně František Tůma v podání Ondřeje Sokola. Právě jeho role v jisté rovině koketuje s korupcí, kdy se Sokolův Tůma rázem jeví jako nejkomplexnější postava seriálu, která též dokáže v jisté formě vypovídat o době Devadesátek, kdy i jistým policistům hrozil i tak trochu omylem přechod na druhou stranu, ze které bylo následně obtížné se dostat. Jen je škoda, že se tato linka ve finále nedočká takové dohry, která se dala očekávat a skončí víceméně bezpečně, přesto je rozuzlení uspokojivé. A ponechává i případně zajímavá otevřená vrátka do budoucnosti. Za zmínku poté rozhodně stojí i ztvárnění reálných postav, které patří mezi nejvýraznější kriminální jména 90. let u nás. Vynikající Michal Novotný jako Ivan Jonák, Albert Čuba jako František Mrázek, Igor Ozorovič jako Karel Kopáč či Matouš Ruml v roli Ludvíka Černého, jehož podání se i na mnohem menším prostoru zcela vyrovná ztvárnění Jana Dolanského té samé role ve filmu Sametoví vrazi. A za zmínku stojí rozhodně i takový Bořek Slezáček jako arménský mafián Alexej. Všichni tito herci dokážou, že není malých rolí, ale pouze malých herců. A těch je v Devadesátkách po čertu málo. V průběhu to skutečně celé dokáže působit neskutečně autenticky, využití archivních autentických záběrů má též svůj efekt a pak jen stačí čekat. Devadesátky mají možná problém v slabším rozjezdu, postupně ovšem gradují a skutečně utváří celistvý napínavý kriminální případ, která má opět štěstí právě v tom, že se jí ujal člověk, který to vše rád zažil. A i když se občas objeví hlasy, které vyloženou autenticitu a věrnost shazují (pochopitelně především Jiří Kajínek), po všech těch lokálních kriminálek, které hraničí s přitažením vlasy jsou ovšem Devadesátky prostě svěžím větrem. Mareš navíc není jen zkušený scenárista, ale také dobrý scenárista, který se dokáže postarat o solidní dialogy, bravurní vyprávění a skutečně bravurní atmosféru. Kamera navíc v jistých momentech působí skoro až dokumentárním dojmem, což jen podtrhuje onu autenticitu a dohromady Devadesátky opravdu tvoří zajímavý ucelený šestidílný příběh, který je nejen kriminálkou, ale i výpovědí o jedné době a vyrovnávání se se změnami. Tenhle seriál skutečně patří mezi ty nejlepší, které u nás za poslední roky vznikli a Případy 1. oddělení se tak dočkali solidního nástupce. Těžko poté říct, zda se po vzoru Případů 1. oddělení počítá s nějakým navázáním a zda by vůbec zbytek devadesátek mohl pokrýt nějakou 2. sérii, minimálně případ Jiřího Kajínka v podání Lukáše Pavláska by ovšem mohl být zajímavý. A Kajínkovo brblání by rázem mohlo být o poznání výživnější.... () (méně) (více)
Dynamicky natočená a neuvěřitelně vtahující minisérie, která umně skládá mozaiku vedoucí k dopadení pachatelů orlických vražd. Devadesátky režiséra Petera Bebjaka rovněž zaujmou dobovou atmosférou, kde i ta nejmenší rekvizita odpovídá vzoru té doby, či výtečnými hereckými výkony, které jsou správně zemité a civilní. Ve finále tedy dostaneme skvěle postavenou kriminální minisérii, která až na pár dílů a detailů funguje jako dokonale vysoustružený stroj. Tohle se České televizi opět velice povedlo! ()
Galerie (132)
Photo © Česká televize / Klára Cvrčková
Zajímavosti (101)
- Hlídkové policejní vozy mají běžné poznávací značky, kterými ale začaly být postupně označovány až od roku 1995. Děj epizody se však odehrává mezi listopadem 1993 a dubnem 1994. V té době měly všechny hlídkové vozy značku s písmenem „B“ a pěti číslicemi. (Martin_L)
- Premiéru úvodního dílu sledovalo 1,9 milionu diváků starších 15 let (podíl 43 %), což byl nejlepší výsledek nedělního večera a také celého dne. (rublik05)
- Jeden z komparzistů, který si v seriálu zahrál řadového policistu, v minulosti seděl ve vězení s Ivanem Jonákem. (kriplozoik)
Reklama